Nejsem jistě sama, koho těší výpravy za hranice euro-americké civilizace. Někdy stačí jen pohled, který proniká pod povrch a otevírá průhledy do nitra vzdálených světů. Jindy se stane – a bývá to příležitost výjimečná – že je nám umožněno na chvíli se do cizího světa přenést, procítit ho do hloubky. Nemusí se nutně jednat o cestovatelské zážitky, které ostatně navzdory „na vlastní kůži prožité“ skutečnosti nic nezaručují. Spolehlivějšími průvodci než Lonely Planet na cestě do nitra vzdálených světů jsou vždy umění a literatura. Koncem loňského roku nakladatelství ExOriente vydalo tři publikace, které nám, každá po svém, otevírají podobnou objevitelskou cestu do Bengálska. Jedná se o Bengálskou literaturu od Dušana Zbavitele, povídky Suníla Gangopádhjáje Ohromný svět v překladu Hany Preinhaelterové a sborník literárních, religionistických a antropologických studií mladých autorů, vesměs studentů FF UK, s názvem Mé zlaté Bengálsko. V této recenzi se budeme věnovat první z uvedených publikací; k dalším se jistě vrátíme později.

Jak výstižně naznačuje podtitul „Od tantrických písní k Rabíndranáthu Thákurovi“, Zbavitelova kniha pojednává o bengálském písemnictví od nejstarších zachovaných písemných památek z 11. století až do 1. poloviny století dvacátého. Dušan Zbavitel (nar. 1925), náš přední bengalista a překladatel z indických jazyků – bengálštiny, pálijštiny a sanskrtu, zde ve třinácti chronologicky uspořádaných kapitolách mapuje vývoj literatury na území Bengálska od mystických zpěvů čarjí, přes středověké epické zpěvy zpracovávající příběhy o Krišnovi, epické skladby věnované dalším božstvům a zejména bohyním, veršované životopisy světce Čaitanje, višnuistickou strofickou poezii, básnické dílo klasika bengálské poezie 18. století Bháratčandry Ráje, v jehož díle se náboženské téma částečně posouvá do světské roviny, až po zrod moderní literatury; v ní nejvíce místa autor po právu věnuje R. Thákurovi. Již stručný výčet hlavních milníků na cestě bengálské literatury staletími vypovídá o tom, jak dominantní je v bengálské literatuře poezie a jak úzce byla bengálská literatura svázána s náboženstvím. Všudypřítomnost náboženských témat a inspirací tak Zbavitelovu knihu činí nejen příručkou k dějinám literatury, ale také uvedením do bengálského náboženství, jeho legend a příběhů vážících se k početnému pantheonu božstev i jeho vroucí zbožnosti.

Autor zde obsáhl dlouhé časové období a bohatý materiál. Systematicky podává důkladné informace, včetně údajů o způsobu zachování starých textů a jejich moderních edicích a shrnutí obsahu nejvýznamnějších děl. Součástí výkladu a jistou protiváhou analytického přístupu je citlivý rozbor literárních kvalit studovaných textů. V tom autorovi pomáhá jeho překladatelské umění a zásluhou četných přeložených ukázek můžeme knihu v některých pasážích číst i jako komentovanou antologii literárních skvostů.

Obsáhlý materiál, včetně přeložených ukázek, se autorovi podařilo podat způsobem přístupným i čtenářům, kteří se indické literatuře speciálně nevěnují. Autor dokáže vyhmátnout podstatné rysy literatury toho kterého období, včetně složitých otázek jazykové situace a společenských a historických souvislostí. Příznačná je také snaha sledovat vazby mezi různými vrstvami literatury a folklórem a nahlížet proces literárního vývoje dynamicky, ve stálé interakci mezi jeho jednotlivými složkami. Svým výkladem i překlady autor přibližuje také „typickou bengálskou emocionalitu“ a skrze ni postihuje některé obecnější kulturní rysy této společnosti. Takové pojetí nejen pomáhá k porozumění literatuře v Bengálsku, ale má zároveň obecnější platnost, vede čtenáře k zamyšlení nad některými univerzáliemi literárního vývoje i lidské kultury. Knihu doplňuje obšírná bibliografie původních děl a literárně-historických studií v různých jazycích. Svou komplexností a vyvážeností přístupu je Bengálská literatura exemplární ukázkou „dějin literatury“ jako specifického odborného žánru, zejména pro mimoevropské písemnictví.

Bengálská literatura je českou verzí publikace, která vyšla v r. 1977 anglicky. Za tu dobu nicméně kniha neztratila nic na své aktuálnosti a lze říci, že jako celek nebyla dodnes překonána. Důležité tituly z posledních zhruba 30 let věnované dílčím aspektům dějin bengálské literatury, včetně nových edic klasických textů, přibližuje pečlivě zpracovaný bibliografický esej v příloze, jehož autorem je Lubomír Ondračka. Kniha je vybavena rejstříkem, soupisem českých překladů bengálské literatury a nalezneme zde i medailón autora. Za pozornost stojí perfektní ediční zpracování knihy a krásná typografie a grafická úprava.

Zbavitelovy dějiny bengálské literatury poprvé vyšly před třiceti lety anglicky a setkaly se tehdy s velkým ohlasem u bengálské i světové veřejnosti. Realita normalizace zabránila českému vydání knihy a později podobnému projektu bránily ohledy úzce ekonomické. Doufejme, že zásluhou tohoto počinu nakladatelství ExOriente si Bengálská literatura konečně najde cestu i k českým čtenářům – studentům indologie a komparatistiky, milovníkům indické kultury, všem, koho zajímá indické náboženství a exotické kultury, a doufejme také středoškolským učitelům literatury, neboť poučení o literaturách jiných světů by mělo být součástí všeobecného vzdělání. Vždyť koneckonců do cizích světů vstupujeme, abychom nakonec lépe pochopili sebe sama.

(Kniha je z větší části k prohlédnutí na GoogleBooks)