Překládání z rumunského národního klasika má na Slovensku dlouholetou tradici, na jejímž počátku stojí symbolistický básník Ivan Krasko (1876-1958). S Eminescovou poezií se seznámil na studiích v Sedmihradsku a svá přebásnění, publikovaná v meziválečném období časopisecky, shrnul ke konci života do knižního výboru Tiene na obraze času (1956). Dalším popularizátorem Eminescova díla se stal filolog a překladatel z románských literatur Karol Strmeň (1921-1994), který v roce 1943 vydal Výber z poézie obsahující především básně výrazně romantického ladění. Reedice Strmeňova výboru vyšla před časem v bibliofilské úpravě v nakladatelství Petrus pod názvem Ďaleko od teba (1999).

V posledních letech v českém i slovenském kulturním prostředí převažuje zájem o aktuální novinky rumunské literatury, filmu a divadla. V tomto kontextu je proto hodno uznání, že se bratislavská rumunistka Libuša Vajdová rozhodla splatit dluh současných překladatelů vůči zakladatelské osobnosti moderní rumunské poezie, a spolu s básnířkou Vierou Prokešovou připravila nový, moderně koncipovaný výbor z Eminescovy lyriky nazvaný Krídla z vosku (podle básně O,-nţelepciune, ai aripi de ceară!). Stostránkovou publikaci středního formátu vydal koncem roku 2007 Milan Richer ve svém nakladatelství MilaniuM.

Díky pečlivé grafické úpravě vypadá knížka přitažlivě už na první pohled. Obálku zdobí nejkrásnější a nejvýraznější Eminescův portrét, pořízený pražským fotografem Janem Tomášem na podzim roku 1869. Další dvě Eminescovy fotografie ze zralého období najde čtenář uvnitř svazku.

V přítomném výboru jsou – na rozdíl od předcházejících – obsaženy především rozměrnější, filozoficky zaměřené básnické skladby. Kromě toho však nezůstaly stranou ani drobné lyrické básně, jimž dávali přednost dosavadní překladatelé. Výběr 36 titulů je natolik reprezentativní, že dává dobrou představu o vývoji Eminescovy poezie od počátečních ohlasů německého romantismu až k vrcholnému tvůrčímu období. Mnohé z básní jsou do slovenštiny přeloženy poprvé, což se týká i Eminescova mistrovského díla, poémy „Hyperion“ (Luceafărul) z roku 1882. Přebásnění Viery Prokešové je ve většině případů významově adekvátní a lze tvrdit, že zpěvností se blíží originálu. Čtenáři jistě ocení i doprovodné texty Libuše Vajdové (bio-bibliografický přehled a doslov), které zasazují Eminescovu tvorbu do souvislostí historických i současných. Místo zavedených představ „romantického démona“ a „sociálního buřiče“ autorka zdůrazňuje mnohostrannost Eminescových zájmů (filozofie, evropské dějiny, sanskrt, orientální náboženství, přírodní vědy) a jeho celoživotní priority: vlastenectví, vřelý vztah k lidu a k lidové slovesnosti, politický konzervativismus.

Svazkem Krídla z vosku se slovenskému i českému čtenáři dostává do rukou promyšleně sestavený a zdařile přetlumočený výbor z tvorby autora, který je považován za největšího rumunského básníka všech dob.