Knihy i lidé mají své osudy. Tato stará pravda platí v tomto případě bez zbytku. De civitate Dei, toto Augustinovo opus magnum et arduum, které sepsal na sklonku svého života (vznikalo někdy mezi lety 413-427), bylo širší české veřejnosti až do letošního roku přístupno jen velmi obtížně. Jeho český překlad, který Julie Nováková pořídila během válečných let a jejž plánoval vydat Ladislav Kuncíř, sice ještě stačil vyjít v roce 1950 ve Vyšehradu, kam Kuncíř po komunistickém převratu a likvidaci jeho vlastního vydavatelství přešel, ovšem původně plánovaných 5000 exemplářů bylo zredukováno na dva tisíce, aby kniha nakonec vyšla v pouhé tisícovce kusů a do distribuce se jich dostalo jen pět set. To vše způsobilo, že se z knihy stala téměř nedostupná bibliofilie, jejíž existence byla mnohým úplně utajena (jak v ediční poznámce připojené k novému vydání uvádí někdejší kolega Julie Novákové a spolupracovník tehdejšího Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV Jiří Beneš, srov. s. 441-443 druhého svazku). Není bez zajímavosti, že téměř stejný osud potkal také slovenský překlad Augustinovy Boží obce, který měl být vydán v roce 1948, ale který se k veřejnosti, a to i té odborné, nedostal prakticky vůbec (jeho jazykově upravené reedice se ujala dvě nakladatelství v Trnavě a Bratislavě v roce 2005; zprávu o tomto vydání podal Jan Burian, in: Auriga – Zprávy Jednoty klasických filologů 48, 2006, s. 126-127).

Dostávají-li se tedy dnes k českému čtenáři zásluhou nakladatelství Karolinum dva elegantně vázané svazky v praktické papírové etuji, které představují nezměněnou reedici zmíněného „podzemního“ vydání z roku 1950 (opraveny byly jen zjevné tiskové chyby), lze mít oprávněně pocit, že kruh se uzavřel. Spis o Boží obci byl sice překladatelskou prvotinou významné klasické filoložky, překladatelky, pozdější komenioložky a docentky olomoucké university Julie Nováková (1909-1991), ale její více než padesát let starý převod je přesný, stylisticky vynalézavý a navzdory své dikci, která působí z dnešního pohledu samozřejmě poněkud archaicky (překlad byl dokončen v listopadu 1943), i poměrně čtivý.

Nelze než poděkovat nakladatelství Karolinum za to, že se k opětovnému, v mnoha ohledech však prvnímu vydání rozhodlo (umístění obou svazků v první dvacítce nejprodávanějších titulů internetového knihkupectví Kosmas dává tušit, že čtenářský „hlad“ po Augustinovi obecně a De civitate Dei zvlášť existuje) a společně s Jiřím Benešem doufat (srov. s. 443), že se v českých zemích brzy objeví někdo, kdo se odhodlá k překladu zbrusu novému, opatřenému tak potřebnými výkladovými poznámkami a dalším vědeckým aparátem.