Jako čtvrtý svazek edice Bibliotheca antiqua christiana a  v jejím rámci jako třetí svazek ediční rady Patrimonium vyšel v Prešově ve vydavatelství Petra ve spolupráci s Filozofickou fakultou Trnavskej univerzity překlad dvou dosud do slovenštiny nepřeložených textů Aurelia Augustina. V obou případech jsou to texty mimořádně významné, čtyři knihy spisu De doctrina christiana se svým významem blíží významu i vlivu slavné Augustinovy Boží obce a jeho Vyznání, traktát De gratia et libero arbitrio je pak jedním ze zakladatelských latinských patristických textů pro tolik závažnou otázku v celém vývoji křesťanské teologie. První z textů je přeložen z jednoho z nových moderních vydání (Martinova edice v latinské části série Corpus Christianorum), druhý na základě staršího vydání v Migne, Patrologia Latina, ovšem s přihlédnutím k nové edici (Bibliotheque Augustinienne, Paris 1962, ed. J. Chéné -- J. Pintard; podotkněme, že seznam edicí Augustinova díla v ugustinus - Lexikon C. Mayera, vol.2, 1996, uvádí u tohoto Augustinova díla pouze vydání v MPL).

Na počátku svazku stojí úvodní studie, z větší části životopisná, s titulem Augustinus Aurelius - Z rétora kazatel (str. 3-13), doprovozený malým seznamem augustinovské literatury, zřejmě použité pro tento úvod. Dále je představen první z překládaných Augustinových prací, De doctrina christiana. Upozorňuji, že si v této recenzi dovolím zůstat pouze u posouzení překladu tohoto spisu překlad textu De gratia et libero arbitrio ponechám stranou.

Doctrina christiana je tedy uvedena na str. 15-18 schématem obsahu, na str. 21-29 úvodem k tomuto dílu. Autorkou Úvodu stejně jako překladatelkou spisu je Marcela Andoková. Na poměrně malém prostoru jsou zde kompetentně osvětleny hlavní aspekty i problémy spisu, závěr autorčina Úvodu přesně vystihuje význam Augustinova spisu ("konverze" soudobé profánní kultury, dědičky klasické řecké a římské tradice, do služby křesťanství). Na str. 26-27 se autorka se čtenářem podílí o překladatelský problém titulu spisu - jak naložit s výrazem "doctrina": zamýšlí se nad jeho významy a nad proměnami tohoto významu, uvažuje o různých možnostech interpretace, a nakonec dává přednost překladu slovenským výrazem "nauka"; je to volba dobrá, i když nevypovídá o všem, o čem by zde titul vypovědět měl, ale ani tento, ani žádný jiný možný výraz ("učení", "vyučování", "výuka", "vzdělávání", "vzdělanost", "studium") nebude výstižný plně - je ostatně sporné, do jaké míry je pro obsah originálu výstižný latinský Augustinův titul "doctrina".

Překladatelka vyšla čtenáři nebo uživateli svého textu velmi případně vstříc jeho přehledným rozčleněním, jež je jednak předesláno textu, za druhé je pak uplatněno v jeho titulcích a mezititulcích. Sám překlad je velmi dobrý, výstižný,  pro čtenáře příjemný, cílový jazyk není znásilňován, překladatelka ví, kdy si může dovolit volnější zacházení s originálem (činí tak obratně a rozhodně ku prospěchu věci), umí se vyhnout archaizaci textu, k Augustinově latině se nechová jako k monumentu, ví, že jde o živé a přirozené vyjadřování. Samostatně a odvážně se chovala tam, kde se bylo třeba rozhodnout, zda kopírovat Augustinovu dikci, někde buď ledabylou, nebo záměrně zjednodušenou: mluvím o případech, kdy originál opakuje v jediném odstavci několikrát, někdy třeba desetkrát i vícekrát, různé tvary téhož slova nebo různé výrazy téhož slovního základu: M. Andoková většinou tento způsob změnila a využila možností, jež slovenštině skýtají synonyma. V několika zvláštních případech je to však přece jen sporné - například o párových sloves uti - frui, která mají v originále specifický význam a podstatnou funkci (význam frui překlad tu a tam opisuje s použitím substantiva "šťastie", na jednom místě dokonce slovesem "radovať sa"; na problém s ekvivalencí tohoto slovesa ostatně překladatelka sama upozorňuje v pozn. 163 na str. 103). Jen v několika málo opravdu výjimečných případech by bylo lze porozumění opravit nebo navrhnout zodpovědně lepší způsob překladu, vesměs se však jedná o nepodstatná místa, a není tedy třeba jimi recenzi zatěžovat.

Poznámkový aparát se většinou omezuje na určení citací, převážně biblických, čtenář v nich ale může najít i některé další informace (o Augustinových pramenech, o dobových dogmatických sporech, o antických i křesťanských reáliích, o literárních a jazykových otázkách). - Text je pak na str. 165-168 doprovozen rejstříkem biblických citací.

Druhou, menší, část knihy (str. 169 - 217) zabírá antipelagiánský Augustinův spis De gratia et libero arbitrio ve slovenském překladu Roberta Horky a s jeho úvodem i poznámkami.

 Na posledních stranách čtenář najde rejstříky k oběma přeloženým spisům, index jmenný a index věcný (str. 219-221).

To, že dnes ve slovenštině existuje překlad obou těchto textů (ač druhý z nich nebylo v mých silách posoudit), prokazuje chvályhodnou aktivitu slovenských kolegů i jejich výtečné překladatelské a interpretační schopnosti, a ovšem také zájem slovenské odborné veřejnosti o kořeny křesťanské kultury a vzdělanosti.