Trampskou písničku Přes pláně si oblíbil leckterý český ctitel kovbojské romantiky. Pamětníci si možná vzpomenou, že v roce 1970 vyšla v podání skupiny Greenhorns na dlouhohrající desce Písně amerického Západu, ale i ti, kteří ji v podání zmíněné kapely nikdy neslyšeli, mohou znát její neuspěchanou melodii a nesentimentální, přímočaré verše z amatérských podání neškolených mnohohlasů s prostým kytarovým doprovodem. „Dnes všichni Kaliforňané se za vás pomodlí…“ znělo a dodnes zní v zakouřených lokálech i u táborových ohňů. Text písně dávno zlidověl, ale to samozřejmě neznamená, že nemá autora. Je jím překladatel a literární historik Jindřich Pokorný.

Třebaže čerstvý osmdesátník Pokorný (* 12. 4. 1927) choval k americkému, rozuměj svobodnému a svobodymilovnému americkému národu odjakživa ryzí sympatie, byl jeho výlet do světa kovbojské písně pouze malou, byť zábavnou epizodou. Jeho duchovní svět byl vždy vymezen velkoryse vytyčenými hranicemi. Studoval souběžně právnickou a filozofickou fakultu, z politických důvodů ale mohl dokončit (1950) pouze první z nich. Jeho slibně se rozvíjející literární kariéra skončila dříve, než začala – alespoň ta oficiální. Pod tlakem nepříznivých politických okolností se důsledně nekomunisticky smýšlející Pokorný soustředil na literární překlady. Pro erudovaného romanistu a germanistu důkladně orientovaného v historických i filozofických otázkách nebylo problémem pronikat do náročných textů francouzských, německých, ale i latinských a za pomoci jazykových poradců třeba i italských či maďarských. Jeho překladatelská bibliografie v průběhu více než půlstoletí narostla k desítkám titulů – a v žádném případě není ukončena. Rozhodující přitom není počet prací, které Pokorný převedl do češtiny, ale především jejich výběr. Ani to nejnáročnější dílo jej neodrazovalo – naopak, vždy v něm spatřoval úkol, který je třeba splnit. Tak vznikl jeho převod staroněmeckých textů Písně o Nibelunzích nebo Parzivala Wolframa von Eschenbach. Překládal vytříbenou a myšlenkově náročnou poezii – Rainera Marii Rilkeho, Pierra Emmanuela či Victora Huga. Kromě známých a klasických děl typu Goethova Fausta či Rostandova Cyrana si jako překladatel vybíral i látku málo známou či zapomenutou: výbory Vídeňské lidové divadlo nebo Básníci pařížské bohémy… Za své rozsáhlé a významné dílo v oboru literárního překladu byl roku 1998 vyznamenán Státní cenou.

Oficiální kariéra Jindřicha Pokorného v předlistopadové době byla z politických důvodů opakovaně přerušována. („O mé práci v podstatě rozhodli komunisti. Převrat v roce 1948 znamenal pro nás železný strop,“ řekl v rozhovoru s Otakarem Mališem v roce 1996.) V letech 1965-70 byl sice redaktorem Československého rozhlasu, ale v letech předchozích i následujících se živil v manuálních povoláních. Počátkem osmdesátých let založil Kolegium pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělání a do roku 1990 byl jeho předsedou. Po roce 1989 se vrátil do veřejného života – v letech 1992-1997 zasedal v Radě Českého rozhlasu a v průběhu devadesátých let přednášel a vedl semináře na Filozofické fakultě. Kromě všech zmíněných aktivit ale vždy pečlivě usiloval i o soustavné zaplňovaní „bílých míst“ našich nedávných dějin – výsledkem jeho úsilí v tomto směru je rozsáhlá knižní studie o nekomunistickém protifašistickém odboji, která je připravena k vydání.