Chlapec z Itálie
Besson je mladý francouzský autor, v němž kritika vidí novou naději tváří v tvář přílivu autorů, z jejichž románů překypuje násilí, obscénnost, exhibicionismus, vulgárnost.
Besson je mladý francouzský autor, v němž kritika vidí novou naději tváří v tvář přílivu autorů, z jejichž románů překypuje násilí, obscénnost, exhibicionismus, vulgárnost. Bessonova síla a originalita spočívají v bezbřehé imaginaci, píše Jacques Franck v literární příloze deníku La Libre Belgique (22/8/2003) a pochvaluje si, že jsou na světě i takoví spisovatelé, kteří nepíší nutně jako Céline či Houellebecq, nýbrž vydávají se ve stopách Racinových a Genetových. Přednosti chváleného autora novinář dále rozvíjí: umění soustředit na dvě nebo tři postavy a tak žhavou zápletku, že omezený počet figur je zcela zahnán do kouta, máčen v ostychu, donucen strhnout masku, dostrkán až do oblasti nevědomí. Čtenáře pak Besson přivádí k nečekanému souznění s bytostmi, o nichž netušil, že ho mohou zajímat, natož dojímat.
Už v prvním Bessonově románu, V nepřítomnosti mužů (En absence des hommes, 2001) šestnáctiletý Pařížan za 1. světové války objevuje lásku u syna služky svých rodičů. A také tragédii z toho, že o ni přišel, když se dozví, že dotyčný padl na frontě. Další román, Jeho bratr (Son frere), byl vystavěn jako rozhovor dvou bratrů, z nichž jeden, homosexuál, umírá na aids: mistrovsky napsané dílo „plné senzibility, avšak prosté sentimentality“ zfilmoval Patrice Chéreau. Třetí dílo, Po sezoně (L´Arriere-saison), se odehrává v zapadlém místě Cape Cod, proti Atlantiku. V osamoceném a prázdném baru na sklonku nedělního odpoledne čeká šestatřicetiletá žena, dramatička, na svého milence, jenž měl ten den oznámit své ženě, že od ní odchází. Objeví se ale bývalý milenec, s nímž se rozešla před pěti lety. Pomalu začínají rozvíjet nitky pojící je s minulostí.
Chlapec z Itálie (Un garçon d'Italie) nás přivádí do Florencie. Na břehu řeky Arno je nalezen utonulý 29letý mladík. Krásný, bohém, výstřední Luca Salieri je už několik let milencem Anny, avšak odmítá se s ní oženit, dokonce i s ní bydlet. Občas na několik dní zmizí. Anna byla přesvědčená, že nechat mu jeho svobodu je nejlepší způsob, jak si ho udržet. Teď ale nikdo neví, zda došlo k nehodě, zločinu, sebevraždě? Policie pátrá, Anna také. Zjistí se, že Luca strávil poslední noc s chlapcem, prodávajícím se na nádraží. Anně se hroutí šťatstný obraz o vlastním životě. Snaží se pochopit. Luca dělil svůj čas, a nejen ten, mezi ní a Lea. Ve čtyřech kapitolách vykládají všechny postavy knihy každý svou pravdu, i Luca. Bressonův mrtvý hrdina tu skutečně mluví: u řeky, v chladné místnosti v márnici, v kostele při mši, na hřbitově v rakvi. I čtenář na zprvu nepřijatelnou hru přistupuje. I na to, že Luca vypráví o „životě“ mrtvoly: jaké je umřít, jak se tělo pomalu rozkládá, jak se měří věčnost. Zpovídající se postavy říkají čistou pravdu o svém původu, prostředí, odkud pocházejí, o své práci, o svých touhách. Luca, milovaný Annou i Leem, je miloval oba, jí nechával její iluze, s ním prožíval upřímný, ale tajný, odsuzovaný vztah.
Poslední Bessonův román se kritice líbí, má jistě šanci získat některou z mnoha francouzských literárních cen.