Camille Laurens se proslavila románem Dans ces bras-là (česky V náruči mužů, Euromedia Group - Odeon, 2002), který ve Francii vyšel roku 2000 a získal cenu Femina.

V knize Láska, román (L'Amour, roman. P.O.L., 2003, 270 s.) vypráví o několika generacích žen a o lásce - mapuje ji od své prababičky přes babičku, matku a sebe samu až po svou dceru. Zachycuje různé podoby lásky, od touhy po pevném vztahu a nedostatku lásky přes lásku rodičovskou, sourozeneckou, partnerskou, vztahy založenými jen na aktu milování, lásku, která je plná slov, i takovou, jež je nepotřebuje, lásku spojenou s hudbou nebo naprosto bez asociací, vztah vyžadující důkazy, lásku bez vnějších projevů. Někdy stačí jako potvrzení lásky dostat svačinu od babičky, jindy se vše pokazí jedinou falešnou větou typu "stýskalo se mi po tobě". Autorka se zabývá i druhou stranou mince, nevěrami, rozchody, rozvody, ztrátou blízkého člověka (i v této knize zmiňuje smrt svého sotva narozeného syna). Laurens svou pouť ženským pohledem na lásku (její předchozí kniha se zabývala především pohledem ženy na muže) začíná hluboko v historii, její prababička Sophie se narodila roku 1889 a měla dceru za svobodna, což je výchozím bodem dalších historek a historie jednoho rodu. Minulost se mísí s přítomností, realita s fikcí, příběhy s La Rochefoucauldovými maximy, o nichž hrdinka knihy píše práci. "Už od své první knihy se snažím propojovat skutečnost s fikcí, vytvářet jakousi mytologizaci vlastního života. Nechci ale, aby bylo jasné, co ještě je pravda, a co už ne." Kritika vyzdvihuje syrově napsané pasáže o manželských či postelových scénách a oceňuje melancholické, poetické vyznění textu, jenž se vyznačuje svébytným humorem. Jediné, co je Laurens vyčítáno, spočívá v příliš černobílém pojetí milence a manžela.

Camille Laurens začala psát v Maroku, kde strávila s manželem dvanáct let. Oba byli učitelé. Z nudy se společně pustili do psaní detektivky. Poté Laurens zkouší štěstí sama. Podařilo se jí vydat až třetí rukopis, pod názvem Index vyšel roku 1991. Následovala díla Romance, Succession. Spisovatelka píše o vlastním životě, o sňatku, hádkách, dospívání, dětech, o žárlivosti. Jednotlivé její vlastní příběhy a vztahy se v jejích textech objevují znovu, ovšem v pozměněné podobě, díla tak skládají nepřesnou mozaiku jejího autobiografie proloženou smyšlenými prvky. Udělení ceny Femina za Dans ces bras-la ji zaskočilo: "Měla jsem dojem, že mluvím o čemsi velice osobním, jedinečném, totiž o svém manželovi, o svém otci. Pak jsem najednou viděla, že spousta žen má velice podobné vztahy a zkušenosti. Muži reagovali různě, někteří měli dojem, že na ně útočím, jiní vycítili, že jsou milováni."

Právě vydané dílo Láska, román je údajně ještě zdařilejší než úspěšný titul Dans ces bras-la. Autorka ale tvrdí, že "člověk píše pořád jednu a tu samou knihu. Literatura není postavena na námětu, vše již bylo řečeno a nezbývá, než to opakovat".