Citový život Katharine, hlavní hrdinky druhého a zatím posledního románu básníka a prozaika Tobiase Hilla, se obejde zcela bez lidí. Katharine, z jejíž perspektivy pohlížíme na děj zhruba polovinu knihy, je totiž posedlá cenným drahokamem, který zcela ovládl její život - odtud i název knihy The Love of Stones (Láska ke kamenům). Drahokam nevyčíslitelné ceny ale neurčuje pouze její život, nýbrž i životy dalších postav, které se v knize vyskytnou - především druhého protagonisty Salmana a jeho bratra Daniela, židovských bratrů, který dávný drahokam přivezli v první polovině devatenáctého století do Londýna.

Román, ve kterém se prostupuje hned několik příběhů, je skutečně rozmáchlý - pokrývá časové období šesti století a zaveden nás na několik kontinentů. Centrální myšlenkou je přitom síla drahokamů. Ty se zmocňují představivosti protagonistů a zcela ji proměňují, takže jejich jediným zájmem jsou právě legendární drahé kameny - a Hill dokáže tuto proměnu brilantním způsobem zachytit i v jazyce, který se čím dál tím víc blíží popisu objektů, a to i když jde o lidské emoce.

Nakladatelství Faber vydalo knihu poprvé v roce 2001 za okamžitého úspěchu u kritiky a širokých vrstev čtenářů. Za všechno mluví i to, že během jednoho roku byl román přeložen do jedenácti jazyků. Úspěch je to poněkud překvapivý, protože i když první Hillův román Underground (Podzemí), temný příběh situovaný do labyrintu londýnského metra, byl přijat velice příznivě, autor byl stále vnímán především jako básník. Třiatřicetiletý Hill debutoval v roce 1995 básnickou sbírkou Year of the Dog (Rok psa), inspirovanou dvouletým pobytem v Japonsku. O rok později následovala Midnight in the City of Clocks (Půlnoc ve městě hodin) a o další dva roky později Zoo. Prozaicky debutoval povídkovou sbírkou Skin (Kůže) v roce 1997.

V románu The Love of Stones se Hill přiřadil do dlouhé řady současných britských autorů, kteří se obracejí k historii. Zatímco někteří tak činí, aby románově zkoumali určité fáze dějin (Par Barker), hledali kořeny moderní doby a načrtávali paralely se současností (Barry Unsworth), zkoumali historickou dimenzi konkrétních míst (Peter Ackroyd, Iain Sinclair), Hill používá obrovského historického plátna k detailnímu popisu určité posedlosti a vlivu této obsese na jazyk. Odmyslíme-li si brilantní popisy vzdálených míst a epoch, je tento rozsáhlý román vlastně jednou velkou studií vztahu mezi imaginací a jazykem. Protagonisté Hillovy knihy jsou vlastně šílenci - monomaniaci, jejichž mysl zcela ovládá představa legendární kamenů a tato obsese zcela řídí jejich myšlení i životy - což nadaný básník nádherně zachycuje prostřednictvím jazyka. Je to zkoumání téměř vědecké, psané z nadhledu, protože Hill ani na chvilku nemoralizuje, nesnaží se nás přesvědčit o tom, jak je taková vášeň zhoubná - naopak, protagonisté knihy jsou mnohdy zachyceni jako vskutku impozantní postavy, podobně jako šílený Melvillův kapitán Ahab.

Nicméně při vší brilantnosti jazykového zpracování, působivosti metafor, neobvyklých postřehů atd. si čtenář přece jen začne po chvilce klást otázku, zda by skoro pětisetstránkový román nevyžadoval víc strhující děj - Hill odbývá dlouhé historické úseky prostým výčtem, zatímco neúměrně dlouho setrvává u popisů konkrétních situací - ty by možná uchvátily v novele, v takovémto historickém románu mohou čtenáře unavit. I přes drobné výhrady nicméně zůstává The Love of Stones velmi dobrou knihou a nadějným příslibem do budoucna: nový román Tobiase Hilla vychází už letos.