Po románu Růže sama (2020, č. 2021), kde se setkáváme s podrážděnou čtyřicetiletou Francouzkou, která přijede do Japonska seznámit se s poslední vůlí svého otce, jehož v životě neviděla, a tato cesta jí navždy změní život, se Muriel Barberyová (nar. 1969), autorka mj. oceňovaného titulu S elegancí ježka (2006, č. 2008), rozhodla rozkrýt postavu onoho neznámého otce.

Úspěšný obchodník s uměním Haru Ueno žije svůj vysněný život. Je obklopený přáteli, popíjí saké a zažívá drobné románky s cizinkami. Jedna taková milostná aférka je pro něho však osudná, neboť se z ní sice zrodí dcera, avšak její matka Haruovi zakáže nejen se s ní vidět, ale i jakkoli jí dát vědět o své existenci. Jemu tak nezbývá nic jiného než milovat dceru zdáli, bez osobního kontaktu, a vymyslet způsob, jakým jí něco o sobě a ze sebe předat. Ačkoli romány Růže sama a Nesčetně hvězd tvoří diptych, jsou napsány tak, aby každý z nich šlo číst odděleně, bez nutné znalosti toho druhého.

Muž, který se domnívá, že se zná, je nebezpečný

Haru je sebevědomý člověk: ví, kdo je a kam směřuje. Zpráva o otcovství jím ale otřese a Haru znejistí. Aby utnul pochyby a našel odpovědi na neodbytné otázky, vydává se do rodného kraje a dotazuje se svých předků. Po krátké iniciační cestě se vrací silnější a klidnější než kdy dřív. Svůj život totiž zasvětí dávání. Ale ne vypočítavému dávání, kdy člověk očekává, že dostane něco na oplátku. Haru daruje bez vedlejších úmyslů. Z čisté lásky, protože součástí lásky je i přátelství. A opravdoví přátelé jsou na celý život.

Óda na přátelství

V Haruově životě figuruje několik osob, které mu jsou bližší než vlastní rodina, ať už je zná od mládí, nebo do jeho života vstoupily později: producent Tomoo, hospodyně Sajoko, anglická investorka do nemovitostí Beth, řidič Kanto, hudebnice Emmanuelle Reversová, obchodní společník Paul a hrnčíř, básník, kaligraf a malíř Keisuke. Postavy, které jsou v předchozím románu Růže sama pouze načrtnuty, tentokrát poznáváme blíže a zjišťujeme, jak důležití pro obchodníka byly. Haru je loajální přítel, lze se na něho spolehnout za všech okolností. Dokáže projevit soucit, mít pochopení pro utrpení druhého a je připraven kdykoli pomoci, aniž by si něco nárokoval. A o jeho přátelích jde v různých odstínech říci totéž: mohou se na sebe navzájem spolehnout. Zejména hrnčíř Keisuke hraje v románu roli jakéhosi mudrce a posla pravdy. Neustále zpochybňuje Haruovy myšlenkové pochody a pomocí přísloví, životních mouder, vyprávěnek a upřímných poznámek ho navádí správným směrem. Opakovaně mu předhazuje, že člověk musí žít zaníceně každou hodinu svého života. Ne však sebestřednými radovánkami, ale v lásce k druhému, upozaděním sebe sama.

Dokonalá krása

To vše probíhá v rámci filozofických úvah, které postavy často praktikují v opojení saké. Úvahy dokonce převažují nad samotným dějem, ačkoli kniha pojednává o období bezmála padesáti let. Ani se nenadějeme a zjistíme, že Haruovi už je přes osmdesát. Dějově tedy postupujeme celkem svižně, ale zároveň máme dojem, že čas až tak rychle neplyne. Z románu totiž vyzařuje klid, postavy projevují značné sebeovládání a určité smíření s okolnostmi, které jsou ostatně Japoncům vlastní. Čelí totiž častým zemětřesením, ale přivykli si, že i po té nejhorší katastrofě jde život dál. Aby tu nekončící tíhu utrpení snesli, hledají útěchu v krásných, precizně vystavěných zahradách, vyhledávají přítomnost duchů kami nebo čerpají odpovědi z legend a mytologie. Jedním takovým opakujícím se prvkem, který v různých obdobách protkává celý román, je liška. V japonské kultuře zaujímá významné místo: může symbolizovat smrt, život, moudrost. Je pak na každé z postav a na každém čtenáři, aby si její význam domysleli sami. Protože jak sama Barberyová říká, dobré příběhy lze vykládat různými způsoby.

Muriel Barberyová strávila v Japonsku dva roky v rámci tvůrčího stipendia a mnohé situace jsou inspirované jejími vlastními prožitky. V detailních a citlivých popisech představuje japonskou krajinu, kulturu i její obyvatele. Příběh tohoto románu tak rámuje zenový klid a dokreslují ho precizně střižené rostliny, dokonale uspořádané předměty, sladěné barvy, majestátní krajina, nadpřirozené bytosti. A vedle toho mají své místo i niterná bolest, osudové rány a nezlomné odhodlání vypracované tváří v tvář nesčetnému množství tragédií a krutostí života. Barberyová je Japonskem dočista uchvácena a své okouzlení dokáže přenést i na čtenáře.