Precizně komponované zahrady, mocní duchové kami, filozofické rozjímání v opojení saké, bezmezné a šlechetné přátelství; dokonale inscenovaný zenový klid má však i zcela opačnou polohu plnou bolesti a utrpení. Barberyová v druhé části románového diptychu už tolik neusiluje o efekt, o to víc ale vede čtenáře k jádru věci, k pochopení specifiky japonského světa. Japonsko popisuje s nadšením, obdivem a velmi věrohodně.
Muriel Barbery
Květiny, stromy, kameny, písek, mech, mlha, ledová voda, déšť… Buddhistické chrámy a zenové zahrady. Kjóto… A silný příběh, který má dvě linky: dlouhou spletitou minulost a krátkou současnost jednoho týdne, kdy se Rose během několika dní od základů změní život.
Zapadlá francouzská vesnice zahalená do sněhu a mlhy, statní farmáři, moudré stařenky, něžná dívka, co umí rozmlouvat s ptáky a tajemnými tvory… a nad tím vším visí záhadné proroctví v neznámém jazyce. Na druhé straně uměním prodchnutý Řím, tajemný a mlčenlivý profesor, starobylé verše a děvče, které hraje na klavír tak, že kanou slzy a tají se dech, a svou hrou dovede nahlédnout lidem do duše. Avšak nad oběma dívkami se vznáší zlá předtucha a k moci se pomalu dostává strach.
Překladatel románu S elegancí ježka prokázal při práci s textem velkou míru nápaditosti a kreativity: román si i v české verzi zachovává lehkost a vtip, kniha si u nás stejně jako ve Francii získala mnoho příznivců. Co všechno musel Petr Christov dohledat, zachovat a zohlednit? Nastavuje originál překladateli nějaké limity?
Muriel Barberyovou jsme česky poznali zásluhou překladu románu S elegancí ježka vydaného roku 2008, dva roky po originálu. Ve Francii patřil k nejúspěšnějším knihám, kladného ohlasu se dočkal i u nás. Spisovatelčina prvotina Pochoutka bestsellerem nebyla, o to milejší překvapení poskytne, zakousneme-li se do ní až po slavnější následovnici.
K největším přínosům románu Muriel Barberyové S elegancí ježka patří jeho didaktičnost.
Není mnoho románů, které by v dnešní době přispívaly k pozitivnímu vnímání zcela všedních situací, přinášely okouzlení kvetoucí květinou, milým úsměvem či letním deštíkem, nebály se mluvit ani o lidské bolesti a nacházely v tom všem hluboký smysl bytí.