Vzhled pravěkých lidí je opředen řadou záhad, a přesto si ho dokážeme spolehlivě vybavit. Umožňují nám to především obrazy, ilustrace i trojrozměrné objekty, jejichž vznik si kromě vědeckého přístupu žádá úctyhodnou dávku kreativity a imaginace. Činnost umělců zobrazujících naše nejstarší předky je navýsost specifická, neboť nemá téměř žádnou předlohu. Co všechno utváří výtvarnou rekonstrukci vývoje lidského druhu, popisuje přední antropoložka ve své nejnovější knize.

Barbora Půtová (nar. 1985) dlouhodobě působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se věnuje zejména kulturní antropologii a dějinám umění z nejrůznějších perspektiv. Kromě toho moderuje publicistický pořad Historie.cs a realizuje řadu úspěšných výzkumných projektů pro odbornou i zájmovou veřejnost. Šíře autorčiných badatelských okruhů je dobře patrná rovněž z desítek jejích studií a publikací, mezi nimiž najdeme monografie o pražské architektuře, portugalském skalním umění, vývoji turismu či afrických prvcích v dílech českých výtvarníků. Ve svých knihách obratně propojuje nejen poznatky z celé řady oborů, ale taktéž teorii s praxí, což dokazuje i její nejnovější autorský počin.

„Jen málo věcí zapůsobilo na lidskou představivost tak silně jako zjištění, že se náš druh Homo sapiens zrodil coby produkt hluboké a temné minulosti v dávných dobách, především ale ve světě, který se od toho našeho diametrálně lišil.“ (s. 9) Ačkoliv se podobou svých předků lidé zabývali již odnepaměti, v 19. století začala jejich představivost díky množícím se archeologickým objevům a Darwinově evoluční teorii nabývat nových podob. Jak daleko od „pravdy“ byli tehdejší umělci v různých koutech Evropy? A co je nutilo své domněnky zpřesňovat? Po přehledném uvedení do tématu se autorka dostává k podrobnější charakteristice výtvarných tendencí dle jednotlivých období a geografických celků. Stranou pozornosti nezůstávají ani čeští ztvárňovatelé pravěku, ať už jde o ilustrátory Štorchových Lovců mamutů, nebo Františka Kupku, jenž se pravěkem nechal pohltit ještě předtím, než se stal průkopníkem abstraktního malířství. Kromě charakteristiky proměnlivých přístupů a metod nás autorka seznamuje i s osudy konkrétních umělců, mezi kterými najdeme nadšené chovatele opic, biology, archeology, paleontology i vášnivé cestovatele. 

Protože funkce jejich děl zdaleka není jen estetická, vyžaduje analytický přístup, jejž si laik při pohledu na výsledek téměř nedokáže představit, obzvlášť když tvůrce sáhne po moderních technologiích. Ne náhodou je největší část publikace věnována právě digitalizaci, s jejíž pomocí se z našich předků stávají zcela uvěřitelné bytosti, které již pouze nepozorujeme, ale necháváme je na sebe působit. Krok po kroku zde máme jedinečnou možnost prozkoumat cestu od nálezu kosterních pozůstatků až k hyperrealistickým vyobrazením homininů, kteří vypadají, jako kdyby se chystali pohnout. 

„Umění dokáže zachytit oblasti, které věda nedokáže přiblížit ani popsat za využití mikroskopu, skenování, nebo magnetické rezonance.“ (s. 105) Když si vybavujeme podobu pravěkých lidí, ne vždy si uvědomíme, že ji máme v paměti hlavně díky uměleckým výtvorům, za kterými se skrývají stovky hodin práce a mnohdy rovněž léta intenzivních příprav. Odborná publikace Barbory Půtové naučí trpělivého čtenáře vnímat nejen skutečnou evoluci lidstva, ale též genezi jejího uměleckého zachycení, která není o nic méně napínavá.