Obecně panuje mezi umělci trvalý zájem o granty jak na jejich běžné aktivity, tak třeba o aktuálně hodně upřednostňované podpory na tzv. mobilitu. Ale zdá se, že je značně nerovnoměrný. Z řady neformálních ohlasů a rozhovorů vyplývá, že prostředky z různých běžících programů zaměřených na podporu mobility (vedle Kreativní Evropy vypisovaných také v rámci NPO nebo MK ČR) čerpají vedle filmařů především divadelníci, tanečníci, hudebníci a výtvarníci. Je to patrně zejména proto, že fungují ve větších celcích a jejich umělecké aktivity s cestováním bytostně souvisejí. Divadelníci, tanečníci a hudebníci bývají sdruženi v určité skupině, uměleckém tělese, jejich činnost zastřešuje umělecké vedení a zajišťují ji vyčlenění pracovníci: dramaturgové a produkční, někdy i další profese od administrativy (účetní) přes PR až po stálé spolupracovníky pověřené podáváním a následnou administrací grantů. 

Vedle toho jsou lidé z literárního provozu hotové popelky. Jednak je jejich práce z podstaty solitérní, jednak nemají funkční sítě kolem sebe. Sice se také rádi druží, stejně jako jiní umělci, rádi cestují a ke svému profesnímu růstu to potřebují, jenže musí také tvořit, tedy pracovat, což v jejich případě znamená zabývat se jedním projektem často poměrně dlouho, v klidu a soustředěně. Skloubit takovou činnost s cestováním nemusí být jednoduché.

Dalším problémem může být nedostatečná informovanost o vypisovaných dotačních programech a aktuálních výzvách. A často také (možná) zbytečné obavy z administrativní náročnosti grantových žádostí. Abychom se dozvěděli více o tom, v jakých programech se mohou ucházet o podporu i lidé z literárního provozu a s jakými projekty nejlépe uspějí, požádali jsme o rozhovor Viktora Debnára z Kanceláře Kreativní Evropy.

iLiteratura: Kreativní Evropa, jeden z programů Evropské unie, nabízí v rámci podpory literatury a vydávání knih řadu možností i pro spisovatele, překladatele a další profese spojené s literární tvorbou a knižní produkcí. Přesto prý lidé z literárního provozu čerpají tyto prostředky nejméně, je to pravda?
Viktor Debnár: Ano i ne, je nutné rozlišovat, co přesně máme na mysli. V případě Culture Moves Europe, programu na podporu mobility tvůrců a kulturních manažerů, tomu tak – doufejme, že jen zatím –, je. Ono je to dáno částečně i tím, že do aktuální výzvy se mohli hlásit pouze zájemci s překladatelskými projekty, tato podmínka už ale dnes neplatí. A pokud se podíváme například na Projekty evropské spolupráce, dle výsledků z loňského roku vidíme jiný obrázek: řada oborů je zastoupena naopak méně než literatura.

iLiteratura: Jaké konkrétní možnosti by mohly tvůrce z literární oblasti zajímat přednostně? Jak vysoké částky takové granty nabízejí?
Viktor Debnár: Jednotlivce by měl zajímat program Culture Moves Europe (momentálně bylo vyhlášeno druhé kolo výzvy), podporující mobilitu tvůrců a kulturních manažerů. Ti mohou vyjet například za účelem tvorby, vzdělávání se či propojování. Průměrná výše grantu se v poslední době pohybovala kolem 3000 eur.

Pro organizace jsou určeny především výzvy Oběh evropských literárních děl a Projekty evropské spolupráce. První z nich, přes trochu zvláštní název, nabízí podporu nakladatelům na vydání překladových titulů, přičemž grant může, či dokonce musí pokrýt i náklady spojené nejen se samotným překladem, ale rovněž s vydáním, distribucí a propagací. Granty v rámci druhé zmiňované výzvy jsou určeny na projekty s různým tematickým zaměřením, důležité je uvést, že na nich musí spolupracovat několik organizací z několika zemí. V obou případech se výše grantu může pohybovat od několika tisíc po dva miliony eur.

iLiteratura: Nejčastější kritika spisovatelů a překladatelů ohledně vypisovaných podpor všeho druhu se týká – z jejich pohledu – nesmyslné administrativní zátěže, spousty papírování a vykazování k jedné cestě. Jak těmto výtkám čelíte?
Viktor Debnár: Domnívám se, že pokud jde o administrativu spojenou s Culture Moves Europe, je přiměřená a vcelku jednoduchá. On-line si vytvoříte účet a žádost následně podáte elektronicky. Jinou věcí je skutečnost, že mnozí žadatelé jsou překvapeni obsahovou náročností přípravy žádosti. Jinými slovy, nejedná se až tolik o administrativu, nýbrž o koncepci a detailní zpracování projektu. To je ale bezpodmínečně nutné, hodnotitelé se musí rozhodovat na základě dostatečného množství kvalitních podkladů. 

iLiteratura: Problém může představovat i to, že některé programy vyžadují partnerství se zahraničním subjektem. To se dobře navazuje profesím zmíněným v úvodu – tanečníci, performeři, herci, hudebníci hledají zahraniční scény, výtvarníci se mohou účastnit skupinové výstavy nebo workshopu. Co ale v tomto směru nabídne a využije český spisovatel nebo překladatel? Jak uvažují tvůrci podobných programů, když je formálně otvírají i pro umělce z literární scény? Máte příklady českých žadatelů, kteří tyto překážky překonali, dokázali napsat žádost tak, aby splnili povinná kritéria?
Viktor Debnár: Ano, také v případě Culture Moves Europe musí mít žadatel pouze jednoho zahraničního partnera, s nímž a u něhož bude realizovat svůj záměr. V případě profesí, které zmiňujete, jím může být například nakladatelství, festival, profesní sdružení a mnohé další subjekty. Důležité je zmínit, že partnerem může být i fyzická osoba, tedy spisovatel, překladatel, editor atd.

Podpořených žádostí z České republiky je od spuštění programu v říjnu 2022 několik desítek napříč obory, nicméně aktuálně ještě neznáme konkrétní jména. V případě literatury, jak už zaznělo výše, je nicméně situace žalostná. Proto radím potenciálním žadatelům, ať se určitě přihlásí, šance uspět jsou značné.

V případě Projektů evropské spolupráce se uskutečnila či běží řada projektů, za všechny můžeme uvést projekty CELA (Connecting Emerging Literary Artists), jehož se účastní České literární centrum a který je zaměřen na mentoring více než 160 autorů, překladatelů a dalších literárních profesionálů. Spolupráce se odehrává napříč dvanácti evropskými zeměmi. Aktuálně je do konce února otevřena výzva pro překladatele, kteří mají zájem se zúčastnit programu od září 2024 do června 2027.

Dalším projektem byly kupříkladu Invisible Lines (Baobab&GplusG) či aktuálně začínající projekt Baba Jaga Europe 24/25 (FRAME Prague Comics Art Festival), oba zaměřené na komiksové tvůrce, ilustrátory.

iLiteratura: V lednu byla otevřena výzva Oběh evropských literárních děl (uzávěrka je až 16. dubna 2024), kde se uvádí následující: „Kreativní Evropa v letošním roce vyčlenila na podporu překladu, propagaci a distribuci evropských literárních děl 5 milionů eur. Financování obdrží vybraných 40 projektů.“ Zní to velmi štědře, nicméně výzva není určena pro každý a jakýkoli projekt, navíc má poměrně omezující podmínky. Jak se například kontroluje kritérium „oslovení nového publika (především mladých) v rámci Evropy i mimo ni“?
Viktor Debnár: Součástí projektu je mimo jiné detailní plán šíření a propagace přeložených titulů. Nakladatel musí ukázat, že skutečně o svém projektu, v tomto případě o distribuci a propagaci vydaných knih, hluboce přemýšlí. Kritérium, které citujete, samozřejmě neznamená, že žadatel musí pokrýt všechny evropské země, či dokonce zahrnout i země vzdálenější. V případě našeho nakladatele se jím myslí území České republiky. 

Žadatel byl měl usilovat o navázání netradičních partnerství, hledat nové cesty, jak se přiblížit (novým) čtenářům, snažit se ušít své kampaně na míru jak jednotlivým titulům, tak jejich příjemcům.

iLiteratura: Dobře, ale já si například do výzvy napíšu, že oslovím generaci Z, o níž se říká, že nečte. Nebo budu cílit na domovy důchodců a nabízet jim výtisky se slevou – podle mé žádosti půjde o publikum, které už moc nových impulzů v literatuře nehledá, zástupci této generace, nacházející se v dané životní situaci, se pravděpodobně spíš už jen vracejí k tomu, co je kdysi formovalo. V obou případech je to hezký nápad, zní to „grantově“ atraktivně – jak ale budou úředníci kontrolovat, že se mi takový záměr skutečně podařilo uskutečnit, že nešlo jen o papírová, prázdná slova?
Viktor Debnár: Celý svůj záměr detailně popíšete v žádosti. A ta musí být natolik přesvědčivá, že bude hodnotiteli vybrána k podpoře. Vy sami si určíte důkazy o tom, že se vám váš plán vydařil. Kontrola potom probíhá na základě těchto předložených důkazů. Je jisté, že nebude úspěšný projekt, jenž ve své komunikační strategii napíše, že knihy dá do distribuce, která se o kampaň postará, a vyvěsí novinku na svých webových stránkách. 

iLiteratura: Omezení jsou tam i další: výzva například specifikuje, že podpořeny budou projekty zaměřené na „inkluzi a diverzitu, rovnost žen a mužů, snižování dopadů na životní prostředí“ – tím se myslí přednostně tematika překládaných a vydávaných literárních děl? Nebo obecná povaha projektu, tj. spíš to, jak je sestavený tým a že projekt třeba bude preferovat lokální výrobu a jako výstup bude pouze e-kniha?
Viktor Debnár: Spíše to druhé. Unie nediktuje nakladatelům, o čem mají být knihy, které vydávají. Ty mohou být o čemkoliv, musí však být relevantní pro současnost. Zároveň je třeba se v žádosti vztáhnout k oněm tzv. průřezovým tématům (inkluze a diverzita, rovnost žen a mužů a snižování dopadů na životní prostředí), s nimiž by měl nakladatel pracovat na mnoha úrovních – například dbát na lokálnost výroby, snažit se distribuovat knihy i sociálně, geograficky či jakkoliv jinak znevýhodněným skupinám. Nutno podtrhnout, že vždy záleží na konkrétní povaze projektu; tento přístup nejde uplatňovat paušálně. A v každém případě platí, že když se výše uvedeným tématům budete věnovat na obou úrovních, obsahové i projektové, určitě nic nezkazíte.  

iLiteratura: Mohou o dotace žádat i jiné profese z oblasti knižní tvorby než jen spisovatelé? Mohou se těchto programů účastnit překladatelé, literární agenti, nakladatelé, knihovníci?
Viktor Debnár: Ano, a to je právě na Kreativní Evropě skvělé. Podporu může získat v podstatě jakýkoliv zájemce. Vedle jednotlivců se mohou projektů účastnit i organizace. Například v rámci Culture Moves Europe je jedna výzva zaměřená i na tzv. hostitelské organizace. Jinými slovy, například profesní sdružení či literární spolek, festival atd. si může pozvat skupinu osob, která bude v Čechách pobývat až 300 dnů. Během této doby se dá realizovat spousta zajímavých aktivit.

iLiteratura: Když výzva Culture Moves Europe dorazí, oslovujete nějak literární agenty? Neměli by být oni těmi produkčními, kteří svým autorům zařídí vše potřebné?
Viktor Debnár: To samozřejmě mohou, ale formálně žádost v rámci podpory individuální mobility Culture Moves Europe podává konkrétní jednotlivec.

iLiteratura: Jak funguje spolupráce s Českým literárním centrem, které by mělo mít propagaci české literatury v zahraničí na starosti?
Viktor Debnár: S Českým literárním centrem jsme samozřejmě v kontaktu, příslušné výzvy kolegům přeposíláme. 

iLiteratura: Existují nějaké příklady ze zahraničí, jak evropští spisovatelé využili grantový systém Kreativní Evropy?
Viktor Debnár: Těch příkladů je opravdu celá řada, mně je například blízký projekt Versopolis, který vytváří platformu pro evropské básníky. Sdružuje více než tři desítky festivalů, přičemž jeho vedoucí organizací je slovinská Beletrina. A za Českou republiku se aktivit účastní Spolek pro Prahu literární neboli Pražský mikrofestival. 

Zájemcům o detailní přehled doporučuji publikaci Creative Europe’s support to the book sector, která přehledně, ve výběrové podobě představuje jednotlivé podpořené projekty, tematicky široce rozkročené. Čtenář se tak seznámí s projekty zaměřenými na vzdělávání, rozvoj publika, překlad, archivaci či propagaci a ty ho mohou inspirovat k přemýšlení o vlastní žádosti.