Řadě českých čtenářů bude slovo „ostroh“ pravděpodobně cizí. Pro román Přitažlivost pádu je to ale slovo naprosto klíčové. Právě tento „jazykovitý výběžek protáhlého tvaru, který je z obou bočních stran ohraničený příkrými svahy a vybíhá ze skalního masivu do moře, jezera nebo rovinaté krajiny“ je totiž kulisou, před kterou se rozehrává drama generačního traumatu, které se už po třetí pokolení předává v rodině Micheála Burnse. 

Noel O’Regan se narodil a vyrůstal v Tralee, v hrabství Kerry na jihozápadním pobřeží Irska, kam také zasadil děj svého románového debutu. Na ostrohu Kerry Head, kousek od strmého útesu, stojí stavení jako z pohlednice. Za ním se dramaticky vypíná ocelově šedá obloha. Celá scenérie působí jako reklama na irský venkov. Však tu také turisté často zastavují, aby malebný výhled zachytili fotoaparátem. Kromě turistů tohle místo ale přitahuje ještě jeden typ lidí. Lidi, kterým Micheálova rodina říká návštěvníci. Ti se sem vydávají z podstatně temnějšího důvodu: aby více či méně odhodlaně vystoupali po louce za domem a skokem z útesu navždy ukončili svá trápení.

Tady přichází ke slovu zmíněné generační trauma. Micheálovi rodiče se s prvním návštěvníkem setkávají už krátce poté, co se, nic netušíce, nastěhují, aby vypomohli babičce, která na péči o dům zůstala sama. Oba pak zasvětí svůj život službě nešťastným duším. Jejich dny zaplní úzkostlivé pozorování obzoru, aby jim náhodou nějaký návštěvník neproklouzl. U dveří ​vždy leží připravené teplé oblečení a baterka, protože rozhovory na útesu se mohou protáhnout na dlouhé hodiny. Po nečekané smrti otce se matčiným pomocníkem stává Micheál. Příliš brzy, příliš mladý na to, aby tíhu takového úkolu unesl. Rány na duši si s sebou nese celý život. 

I když z názvu knihy by se chtělo usuzovat, že jejím hlavním tématem jsou sebevraždy, není tomu tak. O’Regan sleduje zejména vliv traumatických událostí na Micheálovu rodinu. Ukazuje, jak se vztah mezi matkou a jejími dětmi bortí pod tíhou vyššího poslání, které matka spatřuje v pomoci návštěvníkům. Jak temné tajemství ničí dětská přátelství a sourozenecké i partnerské vztahy. I jak Micheál matčinu roli později zcela automaticky převezme a nechá se na ostrohu dobrovolně uvěznit. 

O samotě, jen ve společnosti svého psa, tu má dostatek času, aby se donekonečna zabýval chybami, kterých se v minulosti dopustil. Když pak jeho sestry přijdou s nabídkou dům prodat, otevře se Micheálovi nová cesta. Micheál ale na takovou cestu není připravený a prodej zarputile odmítá. V izolaci a depresivních myšlenkách má svou jistotu. Co všechno by se muselo stát, aby sebral odvahu podívat se do budoucnosti?

O’Regan ve vyprávění přechází mezi dvěma časovými rovinami, které jsou přehledně odlišeny různým číslováním kapitol. V jedné rovině sledujeme stárnoucího Micheála, který žije svým poustevnickým životem v zanedbaném domě. Nevzdaluje se odsud na delší dobu, než je nezbytně nutné, a po návratu ze všeho nejdřív kontroluje, jestli branka k útesům zůstala zavřená. S každým poryvem větru zkoumá obzor a hledá podezřelý pohyb za okny. Nemůže spát a noci tráví nekonečným sledováním seriálů, které už zná nazpaměť, a pročítáním knih o lokální historii.

Druhá rovina poodhaluje události, které Micheála do současného stavu dostaly. Jednotlivé dílky skládačky do sebe pozvolna zapadají a osvětlují rodinnou tragédii v celé její šíři. Vracíme se do bezstarostného dětství, kdy Micheála uhrane tradiční irský sport – hurling. Vidíme rodící se přátelství se dvěma chlapci z hurlingového týmu. Jsme svědky okamžiku, kdy Micheál poprvé pomáhá své matce s návštěvníkem. A pak toho, jak této službě postupně obětuje veškeré sociální vazby a koníčky. Protože návštěvník může přijít kdykoliv. Zažíváme s Micheálem euforii ze svobody po nástupu na univerzitu v Limericku, jeho první velkou lásku. Ale i v nejšťastnějších chvílích tím vším jako temné irské močály prosakuje minulost. Příchod finanční krize donutí Micheála k návratu zpět do Kerry Headu. Na to, co v něm dům probudí, ale není připravený ani on, ani jeho nejbližší.

Kritici se shodují, že Přitažlivost pádu je na první románový počin překvapivě vyspělý text. O’Regan v něm vzdává hold svému rodnému kraji a vykresluje drsnou krásu jihozápadu Irska do drobných detailů. Pojmenovává nesčetné rostliny, které rostou na louce za domem. Nechává Micheála trávit dlouhé hodiny pozorováním místních druhů ptáků, kteří jako by tvořili protiklad k jeho sepjatosti s místem a neschopností odsud odejít navzdory ničivému vlivu na jeho psychiku. Přitažlivost pádu také ukazuje tíhu dlouhé samoty, nepřenositelné zkušenosti, tajemství a nikdy nekončících výčitek svědomí. V příbězích jednotlivých návštěvníků zkoumá různé motivace pro odchod z tohoto světa a dotýká se i problému stigmatizace a nedostupnosti péče o duševní zdraví.

Jazyk knihy je věcný, vyprávění se odvíjí pomalu a klidně. I ve chvílích, kdy autor popisuje velmi vypjaté situace, si zachovává jistý odstup. Překladatelka Alice Hyrmanová McElveen dokázala vystihnout plíživou tíhu i určitou rezervovanost, která je knize vlastní. ​Český překlad přirozeně plyne a kniha se čte velmi dobře, až na několik anglických výrazů na místech, kde čeština už má zaužívané ekvivalenty, jako je porridge / ovesná kaše nebo voicemail / hlasová zpráva či hlasovka. Možná je to proto, že překladatelka žije dlouhodobě v zahraničí a nemá tak intenzivní kontakt s vývojem jazyka. Snad jen jedna výtka – krásné irské jméno Áine si zasloužilo zůstat nesklonné, místo aby se v textu chovalo jako česká Áňa. 

Přitažlivost pádu je kniha těžká jako irské mraky. Jako duše dítěte, které muselo moc brzo vyrůst a nést cizí bolest, až se mu zažrala hluboko do kostí, kde zůstala celý život. Ale je to také příběh o společenství, kde se o sebe lidé mohou opřít ve chvílích, kdy je jim nejhůř. O tom, že jeden náhodný cizí člověk může změnit směr celého vašeho života. O naději, že třeba i ta světlá budoucnost jednou přijde.