Francouzská spisovatelka Raphaëlle Giordanová (nar. 1974) začínala jako autorka příruček osobnostní rozvoje, ale hned prvním románem Ta deuxième vie commence quand tu comprends que tu n’en a qu’une (Tvůj druhý život začíná, když pochopíš, že máš jenom jeden) z roku 2015 se zařadila mezi bestselleristy. Dnes ve Francii patří do první desítky nejprodávanějších spisovatelů. Na úspěšný titul postupně navázala dalšími, které si vydobyly obdobný čtenářský zájem. 

O čem je Bazar u puntíkaté zebry? V městečku Mont-Venus se postupně rozehrává příběh s poměrně předvídatelným půdorysem. Místní se brání všemu novému a netradičnímu, ale protože se změnami přichází pohledný a zajímavý muž, který se navíc spojí s velmi pracovitou a tvůrčí ženou, po různých patáliích nakonec všechno musí dobře dopadnout. Četné průběžné problémy se zjevují stejně nečekaně jako zbytečně a řeší se tu částečně jako v pohádce (nebo lépe: v romanci), ale hlavně s využitím postupů okopírovaných z některé z plytkých příruček osobnostního rozvoje.

Romance

Basilovi, jenž je v příběhu vypravěčem, je málo přes čtyřicet a právě se rozhodl vrátit do svého rodiště a otevřít si „obchod s provokativními předměty“. V duchu zamýšlené provokace, ale jistě i proto, že Basil je velmi kreativní člověk, dostane jeho podnik název Bazar u puntíkaté zebry. Právě podivné jméno krámku zaujme Arthura, šikovného kluka, který ve škole zápasí s kdečím, ale mimo školu všechno zvládá na jedničku. Ti dva si padnou do oka, Basil si Arthura oblíbí a dokáže ho výborně motivovat. Což ocení – ale až posléze, protože se to dozví později než čtenář – hlavně Arthurova matka Giulia. Ta vymýšlí vůně: pracuje jako parfumérka ve firmě zaměřené na vývoj tělových deodorantů. Protože je ale stejně tvůrčí jako dvě předchozí postavy, záhy se s Basilem také spojí a budou společně pracovat na provokativních a překvapivých projektech, zejména na „senzorické rozbušce“. A postupně se ti dva do sebe více než zahledí… Aby to nebylo tak jednoduché, stojí proti nim v příběhu Louisa, veledůležitá šéfredaktorka místních novin, a také její nohsledové. A vyvíjejí krutý odpor proti všemu, co se nám (z podání Basila s Giulií) zdá tak pozitivní.

Příručka k dosažení štěstí

Kromě toho, že vypráví příběh o zradě, podvádění, únavě, ale také lásce, podpoře a pomoci, má nás kniha poučit o tom, jak důležitá je v životě tolerance a vstřícnost ke druhým, jak bychom se měli umět otevřít každé nové příležitosti, problémy řešit pozitivně, neztrácet naději, chovat se ohleduplně. Všechno jsou to záslužné myšlenky, avšak autorka je předkládá příliš prvoplánově, černobíle a na sílu, jako by se nemohla rozhodnout, jestli píše román, nebo didakticko-psychologickou příručku. Kniha chvílemi působí právě spíš jako soupis návodů „jak na lepší život“, „jak si najít partnera“, „jak se netrápit v zaměstnání“, „jak vychovávat teenagera“, „jak najít odvahu ke změně“, „jak se zbavit strachu“.

Feel good

Kniha plná pozitivních emocí a příkladů toho, jak se nejlépe vyrovnat s životními problémy, je určitě záslužný a čtenářsky vděčný projekt. U téhle se ale zdá, že cílí na velmi, velmi nenáročné publikum, které se spokojí s kdečím. Některé komentáře na největším francouzském fanouškovském webu Babelio.com uvádějí, že kniha poskytuje „potřebný doušek kyslíku“ nebo že „překypuje neuvěřitelně invenčními postřehy“, jiné však poukazují na „nedostatky v dramatické výstavbě textu“, „sympatické, ale zcela ploché postavy“ a celek hodnotí jako příliš „předvídatelný a plytký“, „možná dobře využitelný jako synopse pro televizní film, ale jako román nedotažený a bez hloubky“. Čtenáři někdy vyzdvihují, že se jim líbil předchozí autorčin titul, ale tento jejich očekávání nedostál.

A překlad…

Špatné texty se špatně překládají a jsou to nevděčné projekty. Úlohou překladatele totiž není vylepšovat původní text, naopak, měl by ho věrně převést se všemi jeho případnými klady i zápory. V tomto případě však jde o prohřešky jiného charakteru: český překlad bojuje se slovosledem, s užíváním slovesných časů a často pokulhává i ve volbě lexika. Co nezvládla překladatelka Petra Bernatová, nezachránila ani redaktorka Kristýna Černá nebo korektorka Hana Davidová. Už na záložce v představení autorky je dvakrát zmíněno, že R. Giordanová je „specialistka na osobní rozvoj“ – zřejmě bylo myšleno „osobnostní“. Pokud jde o chyby v textu, vypisovat je po pořádku by v tomto případě znamenalo dlouhý seznam. Zmíníme tedy pouze pár příkladů, které ze stránek křičí při zcela namátkovém listování, zde konkrétně ze závěru knihy (a to ještě uvádíme jen neúplný výběr): 

„Překvapen násilností svého gesta, strachem ucouvne (…) a prchá do padajícího večera.“ (s. 232 – nadbytečná čárka v první větě; francouzské „le soir tombe“, znamená „se smráká, nastává večer“, můžeme sice říct, že „padl večer“ ale nebudeme „prchat do padajícího večera“, spíš asi do „houstnoucí tmy“) 

„Poté co jednoho večera posuzoval svoje možnosti a probíral si v hlavě všechna řešení, došel k závěru, že může pomoct pouze Louisa Morteuilová. Právě skrze ni se všechno odehraje. Neměl na výběr. Byla jeho problémem i řešením. Je na něm, aby ji našel… a přesvědčil.“ (s. 248 – skoky z minulého do přítomného času, jde však o tzv. polopřímou řeč, ocitáme se v myšlenkách postavy, která si říká: „Nemám na vybranou. Ona je můj problém a já ho musím vyřešit. Je na mně, abych ji našel a přesvědčil.“ – nebo zůstáváme v pásmu vypravěče, a pak tedy: „Neměl na vybranou. Ona byla jeho problém a musel ho vyřešit. Bylo na něm, aby ji našel a přesvědčil.“)

„Dorazil k budově Civilismu se svým portfoliem plným návrhů na tagy, zhluboka se nadechne a otevře dveře.“ (s. 249 – bylo by lépe se rozhodnout, z jaké perspektivy je situace popsána – „dorazil – nadechl se – otevřel“, nebo se ta záležitost odehrává přímo před očima čtenáře, a pak tedy „dorazí – nadechne se – otevře“)

„Nesmí se nechat vykolejit. Basilova tvář v jeho mysli mu dodává odvahu vyslovit, co má na srdci.“ (s. 249 – nešikovná formulace – lépe asi: „představuje si Basila, a to mu dodává odvahu“ nebo „usilovně myslí na Basila a ta představa mu dodává odvahu“ nebo „v duchu vidí Basila“ atd.)

„Nevím, proč jste si hned na začátku vzala do hlavy, že ho vykopnete, a to jsem si dnes přišel vyjasnit.“ (s. 250 – nevhodně použité slovo „vykopnout“. Jde o to, že Louisa dělá, co může, aby Basila i s jeho obchodem z města „vystrnadila“, „vyhnala“, aby ho „zničila“. Výraz „vykopnout někoho“ lze užít ve významu „vyhodit ho ze zaměstnání, z bytu“ atp.)

„Arthur cítí, jak se mu z toho útoku svírá břicho.“ (s. 250 – Arthurovi je úzko a bojí se, spíš tedy: „Arthur cítí, jak se mu z toho útoku svírá hrdlo“, „svírají útroby“, „svírá žaludek“)

„Pokud všichni zůstanou ve svých zákopech, nikdy se nic nepohne!“ (s. 250 – zřejmě doslovný překlad, věta není příliš srozumitelná – asi lépe: „pokud všichni zůstanou zalezlí“, „pokud se všichni budou starat jen sami o sebe“, „pokud každý zůstane schovaný ve své ulitě“)

„Co ty tak víš v šestnácti letech o životě? Já dobře znám ten zmar, do něhož spadne zelenáč jako ty, když uvěří, že život může být cokoli jiného než tvrdá dřina.“ (s. 251 – slovosled, vybrané lexikum nepůsobí autenticky, neboť jde o upřímný rozhovor dospělé ženy s teenagerem, lépe asi: „Co ty tak v šestnácti můžeš vědět o životě? Já dobře vím, do jakého průšvihu spadne ucho jako ty, když se nechce smířit s tím, že život je boj.“)

„Pokračuje jemnějším hlasem (…)“ (s. 251 – doslovný překlad spojení „d’une voix douce“ – správně: „pokračuje tiše“ nebo „ztiší hlas“)

„Takoví krásní motýli, uzamčení v tomto rámu, uvěznění (…)“ (s. 252 – příliš doslovné, asi: „takoví krásní motýli, a jsou tu zarámovaní jako ve vězení“, „a oni je uvěznili do zarámovaného obrázku“, „a v tom rámu jsou jako ve vězení“)

„Všichni musíme uvolnit svou motýlí část! Já, vy…“ (s. 252 – příliš doslovné, až směšné, asi: „každý v sobě musíme najít motýla“ nebo „každý jsme tak trochu motýl, jen chtít“)

„Arthur stojí za jejími zády (…)“ (s. 252 – doslovné, lépe: „Arthur stojí za ní“)

„Neschopná ničeho se poprvé hodí marod.“ (s. 255 – zřejmě doslovný překlad, na hranici srozumitelnosti, asi: „není schopna cokoli dělat, poprvé se hodí marod“)

„Zavolá Opuse, který přiběhne (…)“ (s. 255 – doslovný překlad, tzv. nepravá věta vztažná, správně: „zavolá Opuse a ten přiběhne“)

„Opustí město a vybere si úzké venkovské cesty k bezcílnému výletu (…)“ (s. 255 – doslovné, lépe snad: „odjede z města, vydá se bezcílně po úzkých venkovských cestách“)

„lásku nelze regulovat“ (s. 256 – lépe asi „lásce neporučíš“, „lásce se nedá poroučet“)

„Dobrovolně pohlcená sama sebou už se nikdy nepokusila znovu nalézt vztah (…)“ (s. 256 – zřejmě doslovné, zní to nesrozumitelně, lépe asi: „uzavřela se do sebe, nový vztah už se nikdy nepokusila hledat“)

„Její otec, bratr, matka… Od loňských Vánoc je nenavštívila. Přinutila se strávit s nimi odpoledne u šálku čaje, aby měla čisté svědomí… Pokaždé měla nepříjemný pocit, že kalí jejich šťastný domov.“ (s. 256 – pasáž zní nejasně, nelogicky, zřejmě mělo být: „Od loňských Vánoc je nenavštívila. Aby získala čisté svědomí, rozhodla se teď s nimi strávit odpoledne.“)

„V koutku Louisiných očí se objeví slza. Rychle hřbetem ruky setře trapného svědka stavu své duše (…)“ (s. 257 – slovosled a nevhodně zvolený ekvivalent „svědek“, lépe asi: „Louise se v koutku očí objeví slza. Ten nechtěný důkaz stavu své duše rychle setře rukou.“)

„Přešlapuje z nohy na nohu (…)“ (s. 258 – otrocký překlad, správně jen: „přešlapuje“)

„Co když se sama uvěznila, uzavřená ve svých jistotách?“ (s. 259 – nejasné, zřejmě: „Co když si to způsobila sama, spoléhala se jen na své přesvědčení?“)

„Přijedeš se na nás podívat dřív než za šest měsíců (…)“ (s. 259 – zbytečně doslovné, spojení „aller voir q“ znamená „navštívit“, „six mois“ – v češtině je běžnější označení „půl roku“, lépe tedy: „přijedeš k nám na návštěvu dřív než za půl roku“ nebo „přijedeš za námi dřív než za půl roku“)

Je pochopitelné, že nakladatelství sáhlo po knize autorky, která ve Francii slaví úspěch a v žebříčcích prodejnosti dlouhodobě zaujímá přední pozice. Možná ale stálo za to výběr titulu lépe zvážit – vtipný název sice asi prodává, ale natěšeného čtenáře může čekat značné zklamání. O to překvapivější však je, že právě tato kniha vychází s podporou z Programu F. X. Šalda Francouzského institutu v Praze – ačkoli jde o komerční titul, který s literaturou nic moc společného nemá. A když už tedy vydání bylo dotováno, je škoda, že nakladatelství nevěnovalo přípravě českého vydání větší péči.