Finský prozaik a dramatik Kari Hotakainen (nar. 1957) rozhovory šetří a ani veřejné vystupování moc rád nemá. Říká, že spisovatelé se mají raději vyjadřovat prostřednictvím svých textů. Přesto na veletrh Svět knihy 2023 přijel představit svůj satirický dystopický román Příběh a krátkými odpověďmi, okořeněnými černým humorem, početné publikum často rozesmál. Při rozhovoru však převážila vážná témata, byť Hotakainen tvrdí, že je bytostný optimista a že věří v budoucnost lidstva.  

iLiteratura: Po besedě na Světě knihy, kde jste mluvil převážně o nejnovějším překladu do češtiny, o románu Příběh, jste svým fanouškům podepsal hodně knih. Ve Finsku besedujete se svými čtenáři často, jaké je setkat se s těmi zahraničními?
Kari Hotakainen: Je to úplně jiné než doma. V cizině mají čtenáři jen knihu, neznají spisovatelovu osobnost. Ve Finsku už mě přece jen mnozí znají a vědí toho o mně hodně. Když čtu překlad cizojazyčné knihy, jsem na tom stejně: mám v ruce text, jenže o autorovi netuším skoro nic. Udělalo mi ovšem radost, že čeští čtenáři chápou můj humor.

iLiteratura: Komu je Příběh určený především, mladým, nebo starším čtenářům? A kdo z nich může víc ovlivnit naši budoucnost?
Kari Hotakainen: Když píšu, moc o konkrétních čtenářích neuvažuju. Snažím se jen psát co nejlíp a co nejzajímavěji. Jinak v současnosti starší lidé opravdu významně ovlivňují to, jaký svět zanecháme mladší generaci. Ale mladí mají skoro vždycky nové a neotřelé nápady a podle mého je dobré jim naslouchat. 

iLiteratura: Ve zmiňovaném románu je společnost jasně rozdělená: o všem rozhodují Činitelé, kteří zneužívají Nýmandy. Je i Finsko rozdělená země?
Kari Hotakainen: Příběh zobrazuje smyšlený svět, proto jsem v něm spoustu věcí nadsadil. Ve Finsku je poměrně velký rozdíl mezi úspěšnými a těmi chudými. V mnoha knihách jsem psal právě o těch méně úspěšných, kteří žijí na okraji společnosti. V tomto románu jde o to, co platí pro mnoho zemí, tedy že lidé přijdou za prací do hlavních měst, ale nemají na to, aby v nich mohli bydlet. V Helsinkách se to vyostřilo natolik, že existují čtvrtě pro velmi bohaté a na druhou stranu takové, kde bydlí lidé pracující manuálně.

iLiteratura: V románu je lidská důstojnost v sázce také v domě, který se má brzy bourat a jehož obyvatelé svými životními příběhy bojují o kvalitu budoucího bydlení. I v předchozích románech Slovo boží a Role člověka jste se zabýval hodnotou člověka i cenou peněz. Co může životní příběh prozradit o hodnotě člověka?
Kari Hotakainen: Životní příběh o hodnotě člověka příliš mnoho nevypovídá, spíš o jeho zázemí a společenské třídě, z níž vzešel. Ovšem když svůj příběh sdílí na sociálních médiích, třeba na Facebooku nebo Instagramu, začne se často „prodávat“, dělat ze sebe lepšího, než je. Lidé se takhle chovali od nepaměti, každý chce udělat dojem, sociální média to jen ukazují v plné nahotě.

iLiteratura: V knize vystupuje mnoho postav, ale většina je poměrně nesympatická. Kdo z nich vám byl při psaní nejbližší?
Kari Hotakainen: Nejbližší mi je asi nafoukaný producent Caj Rahic, nejodpornější týpek ze všech. Ten se mi psal pěkně, protože představuje esenci mnoha lidských typů, které nesnáším. Zároveň představuje dobrý obraz doby, protože je to moderní a zároveň velmi prolhaný člověk. Román, tedy aspoň moje romány, si žádají nesympatické postavy, které jim dodají drsnost a jisté tření. 

iLiteratura: Budoucnost, kterou čtenářům předkládáte, vypadá místy docela černě, na druhou stranu v knize najdeme i dost nadsázky a černého humoru. Dá se podle vás do budoucnosti hledět s optimismem?
Kari Hotakainen: Osobně jsem optimista, ale v knihách rozhodně ne. Věřím v budoucnost a v to, že lidé mohou konat dobro, jenže když píšu, na tuhle stránku své osobnosti úplně zapomínám. S nadsázkou by se dalo říct, že v civilu jsem hodný dědeček, při psaní příšerný a nerozumný.

iLiteratura: Má tedy lidstvo ještě čas své chování změnit, aby budoucnost neznamenala jen starost o bydlení a základní zdroje?
Kari Hotakainen: Lidstvo má ještě čas mnohé změnit, musí k tomu však dojít rychle a v celosvětovém měřítku. Třeba válka na Ukrajině je válka nás všech, všechno je dnes globální, i když by se nám mohlo zdát, že je náš život vedle těch velkých událostí úplně malinkatý.

iLiteratura: Dlouho jste bydlel v Helsinkách, nicméně nedávno jste se s manželkou přestěhovali na venkov. To je opačný směr, než který popisujete v posledním románu, kde se všichni stěhují do hlavního města. Jak se v současnosti žije na finském venkově?
Kari Hotakainen: Venkova se ve Finsku zachovalo ještě poměrně dost, protože žijeme v docela řídce osídlené zemi. My teď bydlíme jen pětadvacet kilometrů od Helsinek, ale je to úplně jiný svět. Do nejbližšího obchodu to máme pět kilometrů. Na venkově získá člověk pocit, že Helsinky ani neexistují, ačkoli jsou vlastně za rohem.

iLiteratura: Poté co se v románu Příběh lidé vystěhují do města, zůstanou na Venkově jen zvířata, mezi nimiž se objeví i Muminek. Proč jste v knize použil zrovna tuhle fiktivní postavu? 
Kari Hotakainen: Postavu Muminka jsem použil ze dvou důvodů: za prvé mám knihy o Mumincích moc rád a za druhé je pro mě těžké sledovat, jak se z Muminků stala „obchodní značka“, která se šíří úplně všude. Moje kniha kritizuje veškeré prodávání příběhů, takže v tomto smyslu do ní Muminek výborně zapadl.

iLiteratura: Váš poslední román se jmenuje Opetuslapsi (Věrozvěstka), nicméně jste se zmínil, že momentálně nepíšete prózu, ale divadelní hru. Půjde o komedii, nebo spíš o tragédii?
Kari Hotakainen: Divadelní hra Ihmisiksi (Jako lidi), kterou píšu pro divadlo Tampereen Teatteri, bude komedie se satirickými prvky. A samozřejmě v jádru tragická. Pokusil jsem se napsat ji tak, aby byla zároveň zábavná i trapná. Doufám, že to takhle bude vnímat i publikum.

iLiteratura: Myslíte, že v románu lze zpracovat jiná témata než v divadelní hře? Která forma se lépe hodí pro zobrazení současného světa?
Kari Hotakainen: Na to se hodí obojí, ale divadelní hra je krutější žánr, protože ta tvůrci nic neodpustí, v ní se nedá nic vysvětlovat a dlouze popisovat citový život nějaké postavy. Všechno se odehrává přímo před zraky diváků.

iLiteratura: Od našeho posledního setkání uplynulo dvanáct let. Jak se mezitím z vašeho pohledu změnily knihy a literatura? 
Kari Hotakainen: Aspoň ve Finsku se celý knižní trh dost proměnil. Pozice tištěných, tedy těch běžných knih oslabila a jejich místo zaujaly audioknihy. Dokonce do té míry, že téměř padesát procent z celkového obratu nakladatelů tvoří právě prodej audioknih. Uvidíme, co bude dál.