Hmyz je bezpochyby nejúspěšnější i nejrozmanitější skupinou živočichů na Zemi. Osídlil téměř všechna myslitelná prostředí, od rozpálených pouští po vysokohorské hřebeny, je důležitou součástí většiny suchozemských i některých vodních ekosystémů a tvoří stěžejní článek mnoha potravních řetězců. V současnosti je ho vědecky popsáno přes milion druhů a předpokládá se, že celkově jich může existovat až desetkrát tolik. Podle odhadů představuje dokonce až devadesát procent všech živočišných druhů na planetě. Hmyz je mimořádně důležitý i pro člověka, ať už jako přímý zdroj potravy, kterážto role v budoucnu pravděpodobně nabyde na významu, nebo jako zdroj potravy pro zvířata, jež konzumujeme. Nezastupitelná je jeho úloha při opylování rostlin, včetně řady plodin od rajčat po jabloně, či při rozkladu organické hmoty. Hmyz je zkrátka navzdory ambivalentnímu vztahu, jejž k němu chováme, nesmírně důležitý, což trefně vyjádřil slavný americký biolog E. O. Wilson: „Kdyby zmizel celý lidský druh, svět by se zregeneroval do stavu bohaté rovnováhy, v němž existoval před 10 000 lety. Kdyby ale měl zmizet hmyz, celé životní prostředí by se v chaosu zhroutilo.“

Půvab i význam hmyzu

Hmyzu ale v posledních desetiletích povážlivě ubývá. Doby, kdy se v létě na čelních sklech automobilů po každé jízdě nahromadila vrstvička rozmašírovaných tělíček, jsou dávno pryč, což motoristy patrně příliš netrápí, ale v jiných oblastech by dopady ztenčování hmyzích populací už tak veselé být nemusely. Skutečně ale hmyzu ubývá? A pokud ano, proč se to děje a jaké následky by to mohlo mít? Existuje nějaký způsob, jak tomu zabránit, nebo jak počty hmyzu v krajině dokonce zvýšit? Na tyto i mnohé jiné otázky v knize Tichá Země (Silent Earth, 2021) zaníceně odpovídá britský biolog a odborník na ochranu hmyzu Dave Goulson (nar. 1965), který českým čtenářům nebude zcela neznámý. Už před dvěma lety si totiž jejich pozornost mohl získat „průvodcem ekologického zahradničení“, příhodně nazvaným Divočina v zahradě (Nakladatelství Kazda, 2020), popřípadě o rok později titulem Návrat čmeláků (Nakladatelství Kazda, 2021), jenž zájemce zevrubně seznamuje s fascinujícím životem těchto blanokřídlých tvorů. Jeho nejnovější kniha na obě předešlé do jisté míry navazuje, avšak její téma je o poznání chmurnější.

Tichá Země je rozdělená do pěti částí. Cílem té první je představit hmyz z hlediska jeho evoluční historie i ekologické rozmanitosti. Goulson ukazuje, jak úžasný hmyz je, a na mnoha příkladech dokládá jeho ohromný, nejen ekonomický význam pro člověka. Zároveň však dodává, že i když „pro ochranu hmyzích druhů existují silné praktické a ekonomické argumenty“, postrádá „tento antropocentrický přístup k ochraně ty nejzávažnější argumenty pro záchranu biodiverzity“. K ochraně hmyzu, respektive jakéhokoli druhu bychom neměli přistupovat čistě účelově a uzurpovat si rozhodnutí, kdo si zaslouží žít, a kdo ne. Podle autora mají všechny druhy na život stejné právo jako my a ztrátou každého z nich se svět a příroda stává o něco chudší.

Proč mizí

Druhá část zodpovídá jednu z výše položených otázek, a to zda hmyzu skutečně ubývá. Dokázat to není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jen málokterý výzkum mapující množství hmyzu probíhá dostatečně dlouho na to, aby měl k dispozici data pokrývající několik desítek let, a dokázal tak přinést uspokojivé odpovědi. Pár takových ale naštěstí existuje a jejich dosavadní zjištění ukazují zpravidla stejným směrem: hmyzu od 70. let minulého století výrazně ubylo (z hlediska celkové biomasy v některých oblastech patrně o více než sedmdesát procent). Nelze navíc vyloučit, že jsme tento trend zachytili v době, kdy už byl v plném proudu, a pokud bychom měli údaje sahající hlouběji do minulosti, byla by čísla ještě depresivnější. Proč ale hmyzu ubývá? To řeší třetí a nejobsáhlejší část, která tvoří jádro celé knihy. Autor postupně rozebírá možné příčiny, od ztráty přirozených stanovišť, nadměrného používání pesticidů a nešetrných zemědělských postupů po invaze nepůvodních druhů, klimatickou změnu, šíření nemocí či světelné znečištění. K současné situaci podle jeho názoru různou měrou přispívají všechny uvedené faktory a je nanejvýš pravděpodobné, že v budoucnu na seznam přibydou další, o jejichž vlivu zatím nevíme.

Předposlední část je autorovou notně ponurou vizí, jak by svět mohl vypadat za pár desítek let, kdybychom s aktuálním stavem věcí, ať už devastací krajiny, či klimatickou změnou, nic nedělali a nechali vše volně plynout. To ale Goulson samozřejmě nechce a v závěru knihy nabízí řadu řešení, jak se současnou krizí naložit. Vedle obecných rad jako zvýšení informovanosti lidí nabízí i řadu konkrétních návrhů, jak postupovat na úrovni celospolečenské (zazelenění měst, reforma zemědělství, lepší zacílení ochrany přírody) i individuální – kupříkladu jak z obyčejné zahrady učinit místo přívětivé pro divokou přírodu. I když jedna zahrada jaro nedělá, zapojí-li se do autorem navrhovaných snah desítky tisíc lidí, efekt bude značný.

Příručka pro všechny

Stejně jako Tiché jaro Rachel Carsonové, na něž svým názvem jasně odkazuje, se i Tichá Země snaží upozornit na nezměrnou hrozbu, které příroda v současnosti čelí a jejíž řešení už téměř nesnese odkladu. Přesto se nejedná o hrozbu neznámou. O úbytku hmyzu se v posledních letech mluví stále častěji a pamětníci nostalgicky vzpomínají na doby, kdy louky bývaly plné poletujících motýlů, zatímco dnes člověk považuje za štěstí, natrefí-li na pár bělásků, modrásků, baboček či osamoceného žluťáska. O skutečném rozsahu probíhající krize, jejích příčinách a dopadech přesto bude mít jasnější představu jen málo lidí, pomineme-li odbornou veřejnost. A přesně má Goulson ambici tuto mezeru zacelit. Jeho kniha jasně a srozumitelně ukazuje, v čem tkví jádro problému. Často přitom nevychází jen z dat z druhé ruky, ale přibližuje i výsledky řady výzkumů, na nichž se autor sám podílel. Všechny údaje, myšlenky a hypotézy navíc zasazuje do širšího kontextu a často poukazuje na netriviální souvislosti, jež laické veřejnosti snadno uniknou, ale které mohou mít na život hmyzu zásadní dopad. Kromě objasnění příčin „hmyzí apokalypsy“ autor načrtává i její možná řešení, třebaže některá působí až trochu naivně a jejich aplikace by vyžadovala zásadní proměnu západního způsobu života, což se zřejmě v dohledné době nestane.

Napsat, že knihu by si měl přečíst každý, je už trochu otřepané a je pravda, že Tichá Země pravděpodobně nedokáže oslovit každého čtenáře, jakkoli by si to autor přál. Tragických údělem podobných textů je, že si často najdou cestu především k těm čtenářům, které už nemusí o ničem přesvědčovat, ale s tím se asi nedá nic dělat. Minout by ji každopádně neměl žádný milovník hmyzu a přírody obecně. Skvělým pomocníkem bude také pro každého, kdo by se chtěl dozvědět více o ochraně životního prostředí nebo se do ní aktivně zapojit, a mnoho zajímavých informací v ní najdou kupříkladu zemědělci, byť ne vždy jim to, co si přečtou, bude příjemné. Vřele doporučit ji lze i každému, kdo o ochraně přírody nějaký způsobem, například na úřednické pozici, rozhoduje, a nezáleží příliš na tom, zda tak činí na státní, krajské nebo obecní úrovni. Ve všech případech Tichá Země poslouží k lepšímu a informačně podloženějšímu rozhodování. Co dodat? Ať žije hmyz!