Slovenská Kremnica byla na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století vyhlášeným mincovním městem. Zdejší dukáty byly známé pro vysoký obsah drahých kovů a proces jejich vzniku zase svým zabezpečením. A právě sem zavál osud notáře Barbariče. Ztratila se totiž vzácná razidla – z truhlice zamknuté na tři západy třemi váženými měšťany. A jako by toho nebylo málo, v okolí řádí zbojník zvaný podle pera, které za sebou nechává místo podpisu, Paví oko. Tento zlosyn, který bohatým bere a chudým dává, se zmocní i části čerstvě vyražených dukátů. Ač nerad, ocení Barbarič i pomoc nerudného kapitána Steina a seržanta Jaroše, kteří Kremnicí projíždějí na cestě za vlastním případem – k němuž na příkaz samotného Rudlofa II. hodlají vzít i Barbariče…

Pro hrst dukátů se odehrává více než rok po událostech předchozí knihy Anděl v podsvětí. Barbarič se v mezičase vrátil do rodného Schemnitzu (neboli Banské Štiavnice), oženil se (viz události popsané v knize Vlk a dýka), opustil svůj staromládenecký styl života a spolu s krásnou manželkou Agátou se baví tím, že provokuje konzervativní spoluobčany. Kapitán Stein dál pokračuje v potírání zločinu – jen nyní není zaštítěn pouze vůlí arcivévody Matyáše, ale také jeho bratra Rudolfa II. A Bohdan Jaroš přežil operaci hlavy a udělal se pro sebe – coby tajemný Hrdlořez nyní křižuje krajinou a potírá zločin tím, že bez obav popouští uzdu vlastním démonům. Ostatně právě s ním se v nejnovější knize Juraje Červenáka setkáme z tria hlavních hrdinů série nejdříve. Nachomýtne se k pokusu bandy loupežníků získat nesmrtelnost díky rituálu, do něhož patří čarodějnictví, lidská oběť a kanibalismus. Je to scéna děsivá, v jistých ohledech až hororová, a jako jediná v knize odkazuje na autorovu zálibu v klasických příbězích meče a magie ve stylu Roberta E. Howarda. Dále už se ale držíme v mantinelech tradiční Červenákovy dobrodružné detektivky, kde sice postavy v nadpřirozeno věří, ale reálně neexistuje.

Jinými slovy: na začátku románu žádný tým, na jaký jsou čtenáři zvyklí z předchozích knih, neexistuje a je třeba jej znovu dát dohromady. Autor si přitom nijak nekomplikuje život: zatímco Jaroše si Stein vyhledá, protože věří, že bude potřebovat jeho schopnosti a znalosti bývalého katovského učedníka (a navíc smrtelně nebezpečného psychopata), Barbariče povolá do služby panovnickým dekretem, aniž by nějak zdůvodňoval, co k tomu psychicky labilního mocnáře vedlo. Neznamená to ovšem, že se všichni tváří, jako by se nic nestalo, a prostě se navázalo tam, kde minulá kniha skončila. Jaroš ani Barbarič nejsou představou opětovné spolupráce se Steinem dvakrát nadšeni – zvláště když je má přání Rudolfa II. zavléct až do daleké Haliče. Zatímco dřív se postavy především špičkovaly a přely tak nějak v duchu klasických buddy movies, tentokrát se opravdu nemusejí, vzájemně si vyhrožují a nakonec se ukazuje, že si nadále rozhodně nemohou ve všem ani zdaleka důvěřovat. Jaroš nehodlá být už nikdy služebníkem a chce se ohlížet jen sám na sebe. Barbarič se zase nechce vzdálit od novomanželky a od případu, v němž záhy figuruje mrtvola jeho dávného přítele. Což suchar Stein odmítá akceptovat a na všechno jde s elegancí slona v porcelánu.

Právě tyto třenice nakonec dodávají románu větší svěžest a dynamiku než samotné vyšetřování a vedou i k naprosto kouzelným dialogům, během nichž se ukazuje další silná Červenákova zbraň, kterou je živelný a šťavnatý jazyk:

„… říká se tomu soucit, kapitáne. Někteří z nás mají schopnost vcítit se do rozpoložení jiného člověka.“

„Ještě slovo, jak mě litujete, a budete se moci vcítit do mé nasranosti.“

Někdy se může zdát míra antipatií mezi těmi, kteří spolu zažili už hodně ošemetných událostí, až přehnaná, ale v osmé knize je prostě nutné pracovat s postavami jinak než na začátku – pokud si tedy má série uchovat napětí a nestát se pouze přehlídkou dobrodružných či hororových scén. Ani samotný případ není ve výstavbě díla úplně bezvýznamný. A kremnické prostředí je velmi bohaté na nejrůznější detaily jak z oboru těžby drahých kovů a jejich přetváření v mince, tak stran náhledu do morálky a zákonů hornických měst – od potírání prostituce (od ocejchovaných ženštin uvázaných na rynku ke sloupu provozujících nejstarší řemeslo ostatně získá Barbarič jedno stěžejní svědectví) přes dovážení piva (protože místní pivo je kvůli zamoření zdejších pramenů jen patok) až po dodržování pivní hodiny a způsobů, jak ji obejít… Samotný zločin je pak pevně ukotven v dobové ekonomice, a to nejen samotná krádež razidel, ale i o něco později odhalené kupčení s mincemi (stručně řečeno: kremnické mince s vysokým obsahem zlata a stříbra se vyvážejí do Polska, odkud se naopak dovážejí mince méně hodnotné). Jako bonus pak Červenák přidává postavu Pavího oka, ve které je cítit záblesk starých dobrodružných filmů typu Černý tulipán.

Vyšetřování je tentokrát o něco víc založené na rozhovorech než na výsleších za využití mučidel, ale dříve či později dojde na vše, čím se Červenákovy knihy odlišují od jiných rádoby historických detektivek. Mučení, drsné souboje a pochopitelně i Steinova nedůvěra k podivným myšlenkám, jako že někdo může být nevinný, dokud se neprokáže opak, či že je třeba znát motivy pachatelů… To vše se objeví i v Pro hrst dukátů. Od nejlepších dílů série tak nakonec román oddělují jen drobnosti, například neuzavření některých v podstatě marginálních vedlejších linií, jako je osud spolupachatele loupeže dukátů.