V uplynulém složitém roce se nakladatelství Mì:Lù Publishing, které se věnuje vydávání děl oceňovaných tchajwanských autorů, podařilo obohatit náš knižní trh o několik novinek. Kromě překladů beletrie uvedlo na trh i tchajwanskou mangu (man-chua / manhua), první svého druhu v češtině. Tento žánr představuje důležitou část kultury na Tchaj-wanu. Jde o komiksy tvořené mladými umělci, které jsou určeny převážně publiku z řad teenagerů. Mangy jsou mezi mladými Tchajwanci nesmírně populární, podle odhadů je čte až 92 procent z nich. Kromě mnoha specializovaných obchodů existují i půjčovny. Většinu trhu však dodnes zabírají japonské mangy.

Zhnusen četbou mládeže
Počátky tchajwanské komiksové tvorby bývají spojovány s novinovými kresbami (stripy) z třicátých let minulého století, jejichž tématem byla politická situace a nadvláda Japonska. Poválečná situace tomuto žánru příliš nepřála. Kuomintangská vláda byla silně protijaponsky naladěna a vydávání japonských komiksů nepodporovala (často tedy šlo o „pirátská“ vydání – nepříliš vydařené překreslené obrázky v nekvalitním překladu do čínštiny); manga, která tou dobou vycházela, podléhala cenzuře.

Cenzurní zásahy přitvrdily v polovině šedesátých let, údajně na přímý Čankajškův příkaz. Ústní podání tvrdí, že vůdce byl velmi zhnusen tím, co tchajwanská mládež čte. Vliv cenzury je patrný na prudkém poklesu počtu komiksů předložených komisi ke schválení: v roce 1969 to bylo 5114 děl a roku 1987 už jen pouhých 84! Po skončení stanného práva se manga postupně vracela na výsluní, v devadesátých letech začala vláda důsledně pronásledovat vydávání pirátských verzí japonských komiksů. V současnosti vycházejí mangy buď časopisecky jako periodika, nebo jako samostatné knihy. Většinu čtenářů tvoří mládež; tchajwanská společnost, ovlivněná konfuciánstvím, stále nepovažuje mangu za vhodnou četbu. Situace na trhu se však postupně mění a do popředí se dostávají i tchajwanští tvůrci.

Manga s příměsí městské fantasy
Jedním ze současných tchajwanských tvůrců mangy je i kreslíř a autor komiksů malovaných technikou tušové malby Jie Jü-tchung (Ye Yutong, nar. 1987), který nejprve vystudoval Fu-Hsin Trade and Arts School a následně pokračoval studiem na Katedře výtvarných umění Tunghajské univerzity. Věnovat se tvorbě komiksů s bojovou tematikou byl jeho dětský sen. Jieova komiksová tvorba je pravidelně oceňována doma i v zahraničí. V letech 2008–2009 se jeho Lie-š´ / Lieshi (Mučedník) stal vítězem tchajwanské soutěže pro nové talenty ve výpravném komiksu. O rok později byl komiks Tuo-čching ťien / Duoqing jian (Meč mnoha vášní) nominován na cenu pro nové talenty japonského nakladatelství Kódanša a na čínskou Cenu zlatého draka. Tuto cenu pak získal roku 2012 za komiks pro dospělé nazvaný Mi ťien wej jün / Mi jian wei yun (Tajný meč a lehká oblaka). Dvakrát obdržel ocenění také v mezinárodní soutěži Hill Illustration – roku 2012 za komiksy Wu-sia / Wuxia (Potulný rytíř) a Pray for Japan (Pray for Japan), roku 2021 za komiks Siao-mao / Xiaomao (Kocourek). Kromě toho spolupracuje s japonskou oděvní značkou Blue Way a dalšími společnostmi v oblasti propagace, výstav, návrhů reklamních předmětů apod.

Komiks Kočičí rytíř a soumrak démonů (Mao-ťien-kche / Maojianke) vyšel poprvé roku 2015 v on-line vydavatelství Line Webtoon. Snoubí se v něm prvky městské fantasy a bojových umění. Je určený mládeži od dvanácti let, čtenáři se v něm ponoří do míst, kde démoni pátrají po pokladu a duchové přírody chrání tajuplný ostrov – pochopitelně Tchaj-wan. Inspirací pro nejrůznější démony a jinou „havěť“ byla autorovi jedna z kryptických knih čínského starověku Šan-chaj-ťing / Shanhaijing (Klasická kniha hor a moří).

Kočičí hrdina s mocným mečem
V komiksu sledujeme dobrodružství kočičího bojovníka, vyzbrojeného mocným mečem, a dívky jménem Jü-süan, která se s ním uprostřed léta roku čtrnáct náhodně setká. Stovky démonů uprchly ze žaláře a zatoužily uloupit Nebeský klíč, jenž slouží k odemčení „nebeských tajemství“. Aby kočičí rytíř klíč zachránil, neváhá bojovat s démony a zabíjet je… Jieův komiks je velmi svižný a vizuálně působivý. Jedinou, ryze praktickou výhradou k českému vydání je mírná komplikace vznikající při čtení. V originále bychom listovali odzadu a četli zprava doleva. V českém překladu zůstalo pochopitelně zachované výtvarné řešení jednotlivých listů, nikoli však jejich řazení. Proto je třeba začít číst „bublinu“ vpravo nahoře a pokračovat šikmo dolů, což je zpočátku trochu nepohodlné.

Kočičí rytíř je hrdinou mnoha dalších příběhů vzešlých ze štětce a pera kreslíře Jie Jü-tchunga. Je jen na čtenářích, zda si odvážného hrdinu oblíbí do té míry, že si vyžádají vydání jeho dalších komiksových příběhů v češtině.

(Pozn. aut.: Údaje o vývoji tchajwanského komiksu byly čerpány z článku Johna Tsueie Manga Culture in Taiwan z roku 2008)