Série příběhů o notáři Barbaričovi a kapitánu Steinovi je momentálně nejúspěšnějším cyklem slovenského spisovatele Juraje Červenáka. Ten začínal brutálními, poetikou béčkových akčních snímků ovlivněnými hrdinskými fantasy a conanovkami, aby se posléze přesunul ke stylově čím dál vybroušenějším a fakty podpořeným historickým příběhům s menší či větší účastí nadpřirozených prvků. Už v sérii o kapitánu Báthorym, zasazené do doby protitureckých válek v 60. letech 17. století, byla fantasy složka v podstatě jen z povinnosti, a tak nebylo překvapení, když přišel román Mrtvý na Pekelném vrchu – přímočarý dobrodružný příběh ze sklonku šestnáctého století, v němž z Červenákových oblíbených žánrů zůstaly cit pro až hororovou atmosféru, dynamická a notně krvavá akce a skvělé dialogy. Ty svým obsahem plus minus odpovídají době, která Barbariče a Steina zrodila, ale zároveň mají rytmus a ironii současné popkultury a tvůrců, jako jsou Quentin Tarantino, Garth Ennis nebo Joe Abercrombie. Série loni dospěla do šestého dílu, který se na český trh dostal v rámci prestižního Velkého knižního čtvrtku.

Les přízraků je přitom jakýmsi lícem předchozí knihy, nazvané Vlk a dýka. Ta totiž popisovala, kterak si s nebezpečím a zločinem poradí samotný notář Barbarič, sukničkář, milovník dobrého pití i jídla a ausgerechnet luterán. Takže je jasné, že si svůj osobní případ zaslouží i kapitán Stein – slovutný turkobijec, zapřisáhlý katolík a vůbec takový raněnovověký soudce Dredd habsburského soustátí, který v aktuálním příběhu zkroušeně uzná, že projednou zkusí předpokládat, že podezřelý je nevinný, dokud se neprokáže opak (jindy se předpokládá, že dokud se neprokáže opak, vinný je). A je to případ skutečně osobní, protože Stein se na Vánoce vydal na domovský hrad Stříbrná skála, kde už na něj po všech jeho eskapádách čekají manželka a tři dítka. A také ten v perexu zmíněný pašík.

Přímočará pátračka po něm zavede Steina k židovi, od žida se dostane do krčmy pro kriminální svoloč města Trutnova. A z krčmy… tam už se to komplikuje. Stein sice získá pašíka zpátky a užije si zabijačku v kruhu rodinném, současně ale šlápne na kuří oko potomkovi lokálního loupeživého rytíře a zamotá se do únosu dědice bohaté šlechtičny. A k tomu ještě dojde přímo v Trutnově k mordu černé ovce rodu Smiřických a v nedalekém lese prý straší…

Naštěstí má Stein jen malou fantazii, takže pevně věří, že Boží úradek žádná kouzla nepřipouští a všichni nepoctiví bastardi skončí na mučidlech nebo na šibenici. S malou pomocí kaprála Jaroše – syna pražského kata, který má sice toho času drobné problémy s vidinami, ale jinak je to normální sadistická psychopatická zrůda, která se stoprocentně hodí do příběhů, kde vždycky, někdy i víckrát, dojde na výkon práva útrpného a nějaké ty lapky o hlavu zkrátit je také třeba podezřele často.

Červenák totiž rozhodně nepíše tradiční detektivky. Případy, které Stein a Barbarič řeší, jsou spíš historické thrillery s příměsí konspirace, kde se sice občas dedukuje a přemýšlí o stopách, ale to jen tak, aby se neřeklo. Stein není nejostřejší tužka v penálu, ale dokáže svou přímočarost uplatnit v neustálém tlaku na podezřelé. Nebo na okolí, dokud se nějaký podezřelý neobjeví. Stein s věrným Jarošem po boku prostě nemají důvod někoho chytat za slovíčka, když obviněný všechno na skřipci hezky vykřičí a ještě vyhláskuje. Jde spíš o to, jak zločince co nejdřív a nejefektivněji potrestat. Ideálně na hrdle.

Les přízraků je v tomto ohledu v podstatě dokonalá kniha. Na začátku se vtipně seznámíme s místními legendami, čímž se jen tak mimochodem rozehraje konflikt mezi pověrčivostí, vědeckým přístupem a určitou touhou po romantické pověsti (což vše pak bude hrát roli ve chvíli, kdy se hrdinové vydají do titulního „lesa přízraků“), a pak už je to jeden střet za druhým. V krčmě plné ozbrojených mordýřů, v lese, opuštěné sluji i na Steinově hradě. Červenák akci zvládá jako málokdo a nepouští se do žádných odboček, nepřipouští sebemenší náznak vaty. Což je ideální a většina dílů série má těsně kolem tří set stran, takže čtenář má zajištěno, že se nebude ani na okamžik nudit. Zde navíc šikovně využívá Steinova rodinného zázemí a dovoluje si i náznak milostné podzápletky s hodně nepravděpodobnými aktéry. A stále platí, že svět příběhu čtenáři doslova vidí a cítí.

Ani v šestém díle tak série neztrácí dech, naopak dokáže ještě pilovat své silné stránky. Kniha pak končí přesně tak, jak by měla: lákavou pozvánkou do Plzně, kde léta Páně 1600 dlí císařský dvůr a kde se cesty Steina a Barbariče opět spojí.