Milan Žitný (*1948), slovenský germanista a skandinavista nezvyklého záběru a rozhledu, zemřel dne 16. 4. 2019 nečekaně ve věku 71 let.

Milan Žitný svůj profesní život pomalu uzavíral. Svědčí o tom bilanční rozhovor, který v březnu poskytl slovenskému rozhlasu, i rozhovor publikovaný nedávno v časopise Knižná revue, v němž hovořil o svých předchůdcích i následovnících, za něž považoval především své doktorandy. Z domovského pracoviště Ústavu svetovej literatúry Slovenské akademie věd odešel před časem, do úplného důchodu se chystal v červnu, stále byl ještě profesně spjatý s Pedagogickou fakultou Univerzity v Trnavě. V osobním životě však neuzavíral nic, také proto jeho náhlá smrt bolestně zasáhla nejen jeho kolegy, ale především jeho rodinu a blízké. Vnímáme to vždy jako křivdu, když lidé odejdou o něco dřív, než se podle nás naplnil jejich čas. Jenže smrt má vlastní plány a může nám dát mat, i když si myslíme, že partie je slibně rozehraná a s kostnatou osobou na druhé straně šachovnice to ještě chvíli usmlouváme.

Milana Žitného znají v Česku nejspíš jen odborníci. To proto, že většina jeho profesního působení se odehrávala ve slovenském kulturním prostoru. Překládal z němčiny, švédštiny, dánštiny a norštiny. Paletu autorů, mezi nimiž byla tak zásadní jména jako Franz Kafka, Hans Christian Andersen, August Strindberg, Ingmar Bergman a Henrik Ibsen, překládal pochopitelně do slovenštiny. Také jeho odborná práce souvisela se slovenskou recepcí příslušných literatur, jak o tom svědčí jeho monografie Severské literatúry v slovenskej kultúre (2012) a Súradnice severských literatúr (2013). Jeho překlady z němčiny a severských jazyků však do roku 1992 tvořily součást československé překladové kultury. Jako studenti na začátku studia jsme příliš nerozlišovali, zda kniha, kterou máme za povinnost přečíst, byla přeložena do češtiny, nebo do slovenštiny. Mezi překladatele, s nimiž jsme se na stránkách knih setkávali, proto vedle Čechů vždy patřili i jejich slovenští kolegové především Jaroslav Kaňa, Ladislav Obuch a právě Milan Žitný. Slovenská národná knižnica eviduje více než osmdesát položek zahrnující knihy, které Milan Žitný napsal, přeložil, uspořádal nebo k nim napsal doslov. Rozsáhlá byla i jeho publikační činnost časopisecká.

Jako červená nit se Žitného překladatelskou činností táhnou převody filozofických spisů, na překlad snad nejobtížnějšího žánru. Dilthey, Goethe, Habermas a Kirkegaard se svou terminologií se teprve díky němu mohli ve slovenském filozofickém diskursu opravdu zabydlet. Milan Žitný byl také jako pedagog spojený s několika univerzitami. Jeho pětileté působení na Ústavu slavistiky na Univerzitě v Kolíně na Rýnem svědčí o tom, že podobně jako jiné osobnosti, které zprostředkovávají do své rodné kultury kultury cizí, byl schopen v případě potřeby fungovat i v opačném směru. Žitný nezapomínal ani na dílo svých kolegů překladatelů. Byl spoluautorem ojedinělé dvoudílné publikace Slovník slovenských prekladateľov 20. storočia (2015), který obsahuje portréty více než čtyř set slovenských překladatelů.

Jednou z jeho posledních prací byla kniha Bjørnstjerne Bjørnson o mieri a malých národoch (2018), kterou spolueditoval s Mariannou Oravcovou. Šlo o výběr Bjørnsonových článků o svobodě, humanismu a postavení malých národů. Články, které vyšly původně v norštině a v němčině, doplnili editoři překlady do slovenštiny a angličtiny.

Milan Žitný měl akademickou hodnost docenta a za svůj život získal několik cen za překlad. Nebyl kupodivu držitelem žádného řádu, jimiž severské země jinak systematicky oceňují práci svých kulturních ambasadorů. Snad to bylo tím, že svou práci vykonával bez toho, aby o ní dával hlasitě vědět. Snad v tom hrál roli i jeho široký záběr – nebyl spojen jen s jedním státem. Možná by mělo existovat nadnárodní ocenění, které by zohledňovalo samotný fakt kulturního transferu. Je totiž jedno, z jaké a do jaké země šíříme světlo kultury, vždycky je to cenná a mravenčí práce, která může být velmi nenápadná také proto, že její plody sklízejí až nadcházející generace.

Partie skončila se stejným výsledkem jako vždy. Smrt táhla jako poslední, ale podobně jako Bergmanův Antonius Block Milan Žitný smysl svého života našel a po celou dobu ho pokorně naplňoval.

Milana Žitného si můžete připomenout v rozhlasovém rozhovoru. Osobně laděný nekrolog Ladislava Šimona, podrobně mapující život a práci Milana Žitného, najdete ve slovenské Pravdě.