Jen několik týdnů poté, co islandská spisovatelka Audur Ava Ólafsdóttir získala prestižní Cenu Severské rady za literaturu za román Nad propastí byla tma (islandsky Ör, 2016), vychází jeho český překlad. Pokud jste již dříve propadli autorčinu svěžímu vypravěčskému stylu, nebudete zklamáni, jenom nesmíte očekávat vybočení ze zajetých kolejí, protože právě v nich se Audur Ava Ólafsdóttir bezpečně zabydlela.

V pořadí třetí český překlad této Islanďanky přináší také třetí cestu do neznáma, na níž hrdina řeší svůj zpackaný život a dojde mu, že nikdy není pozdě začít znovu. Zatímco v předchozích knihách Výhonek osmilisté růže (česky 2012) a Listopadoví motýli (česky 2017) dávala Audur Ava Ólafsdóttir prostor spíše mladším postavám, o nichž se dalo říci, že stále ještě hledají správný směr, v aktuálním titulu tomu je jinak. Téměř padesátiletý rozvedený Jonas zjistí, že není biologický otec své dospělé dcery, což je poslední kapka, kterou přeteče pohár jeho hluboké existenciální krize. Z ní vidí jediné východisko, a to sebevraždu. Aby tento vyhlášený kutil nepřidělával okolí zbytečné vrásky, prodá rodinnou firmu Nohy z oceli, a. s. (rozuměj nohy stolu), sbalí si pár kusů oblečení a nářadí a rozhodne se oběsit daleko od domova. Odletí do nejmenované země, kde právě skončila válka a kam může dobrovolně přijet jenom blázen.

Román Nad propastí byla tma staví autorka na principu náhodného setkání lidí, jejichž jediným spojovacím můstkem jsou různé podoby životních proher a ztrát. Svérázný a málomluvný Jonas se ocitne v hotelu Silence, kde neteče voda, padají tu dveře od místností i od skříní, v restauraci se servírují nepoživatelná jídla. Místní obyvatelé rozstříleného zapadákova prodělali tragédie mnohem horší než on, pocházející z bezpečného ostrova, který ani nepotřebuje armádu. Aniž by to Jonas plánoval nebo o to stál, stává se z něj místní elektrikář, instalatér, zedník a stavbyvedoucí se zvláštní náklonností k ženským klientkám. Na sebevraždu nezbývá čas ani myšlenky.

Kouzlo knih Audur Avy Ólafsdóttir spočívá ve správném poměru humoru a melancholie, s nimiž glosuje neúspěchy a kotrmelce postav, jejichž osudy a zvláště vztahy připomínají bortící se pyramidu ze sirek. Autorka s pochopením vystihuje lidská trápení a hledání, přičemž dává všem – i očividným ztroskotancům – naději na restart. Právě nové začátky jsou tématem, s nímž Audur Ava Ólafsdóttir prorazila na světové i domácí literární scéně. Ve své tvorbě přitom nechává stranou pověstnou skandinávskou drsnost a depresivnost a jde cestou nadsázky a jazykové hry. Ta má v románu Nad propastí  byla tma podobu někdy vtipných, jindy mírně filozofujících hesel, jimiž je nepravidelně, často uprostřed stránky rozdělen tok textu (jako příklad všeříkající mezititulek „V životě jsem došel přesně sem: k pokoji číslo sedm“).

Nad propastí byla tma je dobře napsaný oddechový román, který funguje, je-li to pro čtenáře první či druhý autorčin titul. Je čtivý, nevtíravě vtipný a zbytečně nepředstírá filozofickou hloubku. Jeho slabá stránka je ve variování schématu poznávací pouti antihrdiny, které nemá ve třetí verzi stejnou sílu jako v průlomovém díle Výhonek osmilisté růže a připomíná odvar z již jednou použitých ingrediencí.

Audur Ava Ólafsdóttir čtenáře v románu Nad propastí byla tma nepřekvapí, ale pohladí je po duši a ujistí, že svět sice není dokonalý, ale to neznamená, že v něm nelze žít. Každý z nás tu má své místo, stačí se jen rozhlédnout a najít, kde přiložit ruku k dílu.