„Život je jako voda, čím víc si v něm umýváte tvář, tím je bělejší, čím déle v něm mácháte srdce, tím je temnější. Již sedmatřicet let si razím cestu oblaky rudého prachu, není tedy divu, že se ze mě stal prostě darebák. Když se dívám na seriál, fandím svým. Tak to mezi ostrými hochy chodí: není v co vkládat naděje, mou jednou nadějí je to, že vyhrají padouši… Mezi lidmi z antikorupčního najdete lotrů nejvíc, je to samá děvka a flám, nikdy nemají dost a ani se za to nestydí – proto fandím svým a koncem se netrápím.“ (Mu-žung Süe-cchun. Než slehne rudý prach. Kapitola 12, str. 85)

Nakladatelství Argo ve spolupráci s překladatelem Denisem Molčanovem obohatilo v právě skončeném roce nabídku knih současných čínských autorů dostupných v českém překladu. Volba je to výjimečná hned v několika ohledech. Čtyřicátník Mu-žung Süe-cchun (Murong Xuecun, vlastním jménem Chao Čchün / Hao Qun) se narodil roku 1974. Patří tedy k o generaci mladším autorům, než jsou čínští nositelé Nobelovy ceny za literaturu Mo Jen (Mo Yan) a Kao Sing-ťien (Gao Xingjian) a jejich literární a generační souputníci. Mu-žung se narodil v samém závěru tzv. „kulturní revoluce“ a studovat začal v době, kdy už bylo další směřování čínské společnosti nenávratně ovlivněno Teng Siao-pchingovými (Deng Xiaoping) reformami s důrazem kladeným na ekonomický rozvoj země. Ten už tou dobou také přinášel viditelné plody. Neméně důležité je, že studovat práva na pekingské Vysoké škole politologické a právní Mu-žung začal až po neblahých událostech roku 1989 na náměstí Tchien-an men (Tian’an men). Promoval o sedm let později, roku 1996.

Zajímavým detailem z autorova života je i to, že doposud postupně žil a pracoval jako právník v nejrůznějších částech Číny včetně s’čchuanského Čcheng-tu (Chengdu), tibetské Lhasy, hlavního města Pekingu či ostrova Chaj-nan (Hainan). V červenci 2008 byl nominován na Man Bookerovu cenu. O rok později popsal princip fungování třiadvacet dní trvající pyramidové hry, do níž se mu v provincii Ťiang-si (Jiangxi) podařilo osobně zapojit. Za svou investigativní zprávu nazvanou Čung-kuo, šao le i wei jao / Zhongguo, shao le i wei yao (Číně chybí lék) byl roku 2010 oceněn prestižní cenou nakladatelství Lidová literatura. Děkovnou řeč, kterou zamýšlel při převzetí ceny proslovit, však cenzura zamítla. Mu-žung ji tedy publikoval v zahraničních médiích a roku 2013 se stal pravidelným přispěvatelem The International New York Times (několik měsíců poté, co byl jeho účet na „čínském Twitteru“ s názvem Weibo s osmi a půl milionem sledujících zablokován). Nyní žije v Hong Kongu. Je považován za jednoho z neostřejších kritiků společenských poměrů v současné Číně a za významného kritika cenzury a obhájce svobody projevu.

Nejpodstatnější však je, že Mu-žung začal publikovat v devadesátých letech, v době obrovského rozvoje internetu. Jeho románová prvotina Čcheng-tu, niť-je čching ťiang wo i-wang / Chengdu, jinye qing jiang wo yiwang (Čcheng-tu, dnes večer na mě prosím zapomeň!) vyšla roku 2002 nejprve na internetu. V tištěné verzi se jí prodalo přes milion výtisků (2006). Populární byla především mezi čtenáři autorova věku, kteří sami patří k internetové generaci. Dočkala se překladu do angličtiny, francouzštiny, němčiny, portugalštiny a vietnamštiny. Je považována za dílo, které významně posunulo hranice toho, co je v čínském prostředí možné publikovat. Mu-žung není členem Svazu spisovatelů, což mu také dává větší tvůrčí svobodu.

Mu-žungův druhý román Než slehne rudý prach z roku 2008 byl doposud přeložen do angličtiny a němčiny a je jeho prvním dílem přeloženým do češtiny. Autor se v něm soustředí na podivný polosvět, respektive v jeho pojetí spíš podsvětí čínského právního systému. Témata jako korupce, propojení podnikatelského, politického a právního světa, honba za závratnými zisky (opravdu tu nejde o žádné troškaření, ale o miliony), život ve zlaté kleci a s tím kontrastující někdy neodvratné pády na dno jsou v současném světě v podstatě univerzální. Pro příklady z evropské společnosti netřeba chodit daleko. Je třeba mít stále na zřeteli, v jakém prostředí a v jakém režimu autor žije a píše. Základním dojmem či emocí, kterou četba Mu-žungova románu vyvolává, je určitá osudovost a nezvratnost toho, k čemu anti-hrdina Wej Ta směřuje, to vše líčené velmi realisticky, s pocitem deziluze ze světa, v němž žijeme a z něhož není úniku. Wej Ta, do jehož úst vkládá autor slova z úvodního citátu, je mladý advokát původem z venkova, který v tom, podobně jako mnoho jeho kolegů, „umí chodit“. Neštítí se podplácet, korumpovat druhé všemi dostupnými prostředky a zajistit si tak úspěch a pohodlný (nelze však napsat, že spokojený) život – tedy dostatek peněz, nejrůznější výhody, věhlas.

Po počátečním úspěchu a pokusu dostat se za hranice však přichází neodvratný pád… Jednoznačný závěr románu (který nechceme z pochopitelných důvodů čtenářům prozradit) byl pro tištěnou verzi nepřijatelný. Mu-žung tedy na přání nakladatele připsal ještě jednu závěrečnou kapitolu, v níž nechává, po vzoru mnoha svých (nejen) čínských literárních předchůdců, hrdinu probudit se ze sna. Vše, co bylo v románu napsáno, se tedy stává pouhou iluzí, snovou představou, na niž cenzura nemůže. S realitou to přece nemá nic společného.

Mu-žong strávil sbíráním materiálu pro román celý rok a během této doby dospěl k mnoha šokujícím poznatkům. Zajímavým aspektem knihy jsou i jeho zasvěcené komentáře k různým právním a společenským problémům, jimiž začínají některé kapitoly. Komentuje například zákony o soukromém vlastnictví, velkou přísnost čínského trestního zákoníku, trestání sexuálních zločinů, pravidla života ve městě atp.

Knihu lze čtenářům prvoplánově doporučit jako detektivku nebo přesněji thriller, jehož vypravěčem je sám pachatel. Během čtení se však vynořují další a další roviny románu, které z něj činí mrazivou výpověď o stavu práva a celé společnosti (nejen) v Číně. To vše je umocněno tím, že díky v době vzniku románu stále ještě relativně svobodnému prostředí internetu neprošel text přehnanou cenzurou. Je tedy určitým svědectvím o době svého vzniku. Mu-žung, podobně jako mnozí další čínští autoři, dovedně využívá autocenzuru. Vyhýbá se slovům a slovním spojením, která by mohly zachytit cenzorské vyhledavače (na seznamu nežádoucích výrazů se podle doslovu Denise Molčanova ocitlo i jméno Medvídka Pú). Sebekriticky se o sobě v tomto ohledu vyjadřuje jako o zbabělci. (A necenzurovaná verze jeho textu přece existuje na internetu.)

Českému překladu Mu-žongova románu Než slehne rudý prach se dostalo na dnešní poměry nebývalé redakční péče, což je jistě zásluhou odpovědné redaktorky Michaely Pejčochové, která vystudovala sinologii, a je tudíž obeznámena s čínskými reáliemi a českou transkripcí čínštiny, takže v překladu nenajdeme obvyklé nešvary (překlepy, stylistické neobratnosti), ale ani chyby v přepisech apod. Navíc je překlad opatřen podrobným rejstříkem jmen a přezdívek, který čtenáři napomáhá v orientaci, což je vzhledem k množství vedlejších postav velice užitečné.