Lajos Grendel (1948–2018) se narodil v Levicích, po absolvování tamějšího gymnázia studoval na Komenského univerzitě v Bratislavě maďarštinu a angličtinu. Po studiích pracoval jako redaktor v nakladatelství Madách (jako jediné před rokem 1989 vydávalo v tehdejším Československu literaturu v maďarštině). Po pádu socialismu byl spoluzakladatelem a ikonickou osobností slovensko-maďarského nakladatelství Kalligram, které přinášelo ve slovenštině i maďarštině náročná původní díla obou literatur, překladovou i odbornou literaturu (v roce 2015 zaniklo a značku Kalligram převzalo v současné době pro svou esejistickou ediční řadu žilinské nakladatelství Absynt). Grendel byl v letech 1990–1992 předsedou Spolku maďarských spisovatelů v Československu a v období 1997–2000 předsedou slovenského PEN-klubu, od roku 2003 také předsedou Slovenského helsinského výboru. V posledních letech působil také v Praze jako pedagog semináře středoevropských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Ačkoli Grendel psal výhradně v maďarštině (na slovenských překladech svých próz spolupracoval s Karlem Wlachovským) a vždy se považoval jednoznačně za maďarského spisovatele, ve svých prózách tematizoval i specifické menšinové postavení „hornozemského“ Maďara. Nejde mu jen o slovensko-maďarské reálie a charakteristiku postav, ale snaží se pojmenovat obecně platné modely chování a vztahů, zejména vzhledem ke zvláštnostem středoevropského prostoru, kde se v historické paměti stále střetává východní a západní či centrální a periferní mentalita. Nejvýznamnější je v tomto směru jeho trilogie Ostrá streľba (Éleslövészet, 1981), Odkundesi (Galeri, 1982) a Odvodeniny (Ártelek, 1985), společně vydané pod názvem Odtienené oblomky. Další tři romány, pojednávající se satirickým nábojem a groteskní ironií o fiktivním městě New Hontu, ležícím kdesi na jižním Slovensku, vydal později ve slovenštině též souhrnně, a to v roce 2016 pod názvem Newhontská trilógia.

Grendelova práce s černým humorem, naivistická perspektiva některých postav a odkazy na „mytologii“ středoevropanství řadí jeho osobitou poetiku do stejné linie s autory, jako jsou Péter Esterházy nebo v nejmladší generaci Kálmán Gábor. Lze jen souhlasit se slovy kalligramovského editora a spisovatele Sándora Meszárose, že odešel „nenapravitelný Středoevropan“.