Český čtenář zná anglického spisovatele H. G. Wellse převážně jako autora románů s vědecko-fantastickou tematikou. Mezi ty nejznámější patří Stroj času (The Time Machine, 1895), Válka světů (The War of the Worlds, 1898) a Ostrov Doktora Moreaua (The Island of Dr. Moreau, 1896). Tyto romány jsou inspirovány vědeckým pokrokem přelomu 19. a 20. století a v poněkud apokalyptickém duchu vypovídají o obrazu tehdejší – a ve velké míře vlastně i dnešní – společnosti, ženoucí se za absolutním poznáním. Tolik známá však už není Wellsova společenskokritická, filozofická a autobiografická tvorba a ani rozsáhlé povídkové dílo s vědecko-fantastickou, společenskokritickou, ale i humornou nebo dobrodružnou tematikou. K rozšíření povědomí o této mnohdy opomíjené části Wellsovy tvorby přispělo vydání autorova kompletního povídkového díla, které se ve třech svazcích rozhodlo českému čtenáři přiblížit nakladatelství Plus a čtveřice překladatelů. Kniha Vynálezci zázraků je prvním svazkem přeloženým z anglického originálu The Complete Stories of Short Stories of H. G. Wells (Orion, 2001) a zahrnuje autorovy povídky napsané mezi lety 1888 a 1896.

Herbert George Wells (1866–1946) pocházel z chudé anglické rodiny, vystudoval přírodní vědy a příležitostně se živil jako učitel. Po onemocnění tuberkulózou však musel tohoto povolání zanechat a právě v této době se začal naplno věnovat spisovatelské dráze, počínající psaním povídek. Třicet povídek obsažených ve Vynálezcích zázraků můžeme rozdělit podle témat a prostředí, ve kterém se odehrávají. V největší míře jsou ve svazku zastoupeny povídky o vědcích a vynálezcích, kteří se ctižádostivě ženou za zázračnými vynálezy a objevy, například recepturou na výrobu diamantu nebo unikátním ptačím druhem aepyornisem. Tito vědci se většinou neohlížejí na své okolí a jejich touha po poznání neobjeveného je nakonec dostihne dříve, než stačí svého cíle dosáhnout: „Obyčejný člověk nemá představu, jaký zápal podněcuje vědeckého badatele a jaké běsy vnitřních rozporů v něm dokáže vyvolat.“ Wells vědecké a akademické prostředí nelíčí nikterak optimisticky a poukazuje na nevraživost a rivalitu panující mezi vědci. Čtenář se v povídkách často setkává i s postavou nepříliš dobrého a nespokojeného učitele, což není jediný autobiografický prvek objevující se v díle. Většina postav nepochází z dobře zaopatřené rodiny a některé trpí vážnou chorobou podobně jako Wells. Ve velké části povídek se objevují fantastické prvky, které jsou buď racionálně vysvětleny, anebo zůstávají záhadou. Dalším tematickým okruhem povídek jsou cesty do neznáma, cesty za exotikou, výpravy do kosmu nebo jiné časové dimenze, tedy témata, která autor obšírněji zpracovává ve svých románech. V těchto povídkách se opakovaně objevuje motiv smrti, která je vylíčena jako cesta na onen svět nebo cesta do vesmíru. Tyto výlety pro Wellse představují způsob, jak získat nadhled nad pozemským světem a přemítat nad lidskými mravními skutky: „Snad – tak se to alespoň zdá mně – když už je náš vlastní život uzavřen, když už nemáme možnost volit mezi dobrem a zlem, jsme stále povinni sledovat a být svědky toho, jak působí řetěz důsledků našich činů.“ Poslední skupinou povídek, které ve svazku mohou zdánlivě působit až nepatřičně, jsou příběhy o nešťastné, neopětované nebo vyprchané lásce, které se odehrávají v prostředí Londýna, anglického venkova nebo hutí v okolí Newcastlu. I tyto příběhy však s prvními dvěma zmíněnými okruhy spojuje téma touhy po úspěchu, uznání a dobrodružství. Wells v nich také ukazuje svůj cit pro vykreslení místního koloritu, lidského neštěstí a charakteru člověka.

Některé povídky vypráví hlavní postava v první osobě, jiné jsou vyprávěny tradičně ve třetí osobě, a některé dokonce jakýmsi vševědoucím vypravěčem, podobným samotnému autorovi. Tento vypravěč se explicitně obrací ke čtenáři, snaží se ho pobavit a nezdráhá se komentovat jednání postav příběhu, někdy až mravokárně, což povídky přibližuje parabolám s morálním vyústěním. Vypravěč také někdy až úzkostlivě klade důraz na to, aby příběhy, které se k němu dostaly z druhé ruky, působily věrohodně a objektivně. Autor se tak buď snaží přiblížit literární tvorbu vědeckému bádání, zakládajícímu se na exaktních, objektivních a nenapadnutelných faktech, nebo se právě tuto tendenci pokouší zpochybnit, například tak, že některé povídky ponechává bez racionálního vysvětlení a jeho postavy si pohrávají s myšlenkou, že „jsou věci mezi nebem a zemí“, které pro člověka navždy zůstanou tajemstvím.

Wells se nás prostřednictvím příběhů obsažených ve Vynálezcích zázraků snaží varovat před zlem ukryt‎ým v našem nitru a otevřeně se vysmívá snahám člověka o dosažení absolutního poznání a přechytračení přírody. Škála motivů jednotlivých povídek je natolik pestrá – od cestování do vesmíru přes nesnáze začínajícího učitele až po biblický motiv jablka poznání –, že sbírka zaujme nejen nadšené čtenáře vědecko-fantastické literatury, ale i všechny příznivce klasické literatury, psané vytříbeným jazykem. Autor také dokáže neotřele variovat tón vyprávění; čtenář se jednu chvíli baví vtipkováním vypravěče a hned vzápětí je postaven před základní životní nebo filozofickou otázku, například zda je duše nesmrtelná, nebo umírá spolu s tělem.