Na loňském knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem mohli návštěvníci prožívat mnohonásobné ponoření do virtuálních literárních světů, letos tato vlna poněkud opadla, ale moderní technologie zde rozhodně nescházely. V části nazvané The Arts+, která byla otevřena již podruhé, se prezentovalo Centrum pro umění a média z Karlsruhe, v jehož instalacích jsou roboti předváděni „v rolích tradičně rezervovaných výhradně člověku“.

Mimo jiné byl v expozici umístěn robot, který samostatně vytvářel a vlastnoručně psal krátké „manifesty“. Vybíral přitom z archivu vět a pojmů, jež náhodně skládal dohromady. Výsledek mohl znít třeba takto: „Existují dva druhy čtenářů: ti, kteří používají rozdíly, a ti, kteří používají zvuky.“ Jak podotýkali němečtí novináři, někdy bylo těžké rozlišit, zda se jedná o výroky směšné, absurdní, nebo hluboké. Některá prohlášení smysl dávala, jiná vůbec.

Tamtéž bylo možné díky úsilí odborníků z The Art & Artificial Intelligence Lab a jejich výstavě Unhuman: Art in the Age of AI (Nelidské: umění v éře umělé inteligence) obdivovat také obrazy vytvořené počítačem. Zanedlouho by měly jít do celosvětově první dražby. Pojmenovat jejich styl možná připadne budoucím odborníkům, každopádně šlo o výjevy převážně nefigurální. Případně budou různé počítačové programy tvořit každý v rámci jiného stylu.

Možnosti múz

O počítačích s uměleckými sklony, jež umějí i komponovat hudbu, nedávno informoval Respekt. Připomněl, že už dříve někteří umělci využívali náhody a algoritmů, například při hodu kostkou. Známí jsou v tomto směru dadaisté, kteří náhodně losovali slova vystřižená z novin a skládali je do básní. S tvořivými roboty ale možná vstupujeme do nové fáze dějin umění, kdy se bude nově definovat, kdo je umělec a co je autorský záměr. Stejně jako se samotnou kategorií „umění“ podle některých autorů už nyní hýbou sofistikované videohry. Právě ve Frankfurtu ale lidé mohli tato díla, případně mechanizovaného tvůrce vidět na vlastní oči a být svědky posvátného okamžiku vzniku uměleckého díla. Anebo spíše strojového a bezduchého zapisování bez jakékoli benjaminovské „aury“? Popravdě řečeno šlo na první pohled o počítač s robotickou rukou, která vzbuzovala dojem stroje stereotypně pracujícího ve výrobní lince, nikoli ladné paže aktuálně zachycující vnuknutí múzy či inspiraci seslanou z vyšších sfér. Ale možná takový popis jen odráží naše zkostnatělé vnímání světa, které následující vývoj překoná.

Robot nehřešící

V tomto kontextu se sluší připomenout, že nedávno byl i ve Frankfurtu představen speciální robot (původně instalovaný ve Wittenbergu), který věřícím žehnal hned v několika jazycích. Technická inovace se ve zmíněném německém městě objevila v roce pětistého výročí veřejného vystoupení Martina Luthera. Stroj nazvaný BlessU-2 (Také ti žehnám) měl podle autorů instalace zažehnout debaty o budoucnosti církve: „Chtěli jsme, aby se lidé zamysleli nad tím, zda jim může požehnat stroj, nebo jestli je nutná lidská bytost.“ Tedy může-li stroj zprostředkovávat milost shůry.

Někdo takové úvahy asi okamžitě odmítne brát aspoň trochu vážně, jinému však mohou připadat jako zajímavý myšlenkový experiment poukazující na to, že některé typy modliteb jsou založeny na mechanickém opakování a že u zpovědi na osobě konkrétního kněze teoreticky nezáleží, pokud člověk skutečně lituje, zpovědník je plně zaměnitelný. Pokud si někteří reformátoři dělali starosti se svátostmi udělovanými kněžími žijícími v hříchu, pak by nehřešící, a v tomto smyslu čistý robot byl potenciálním řešením. Už Heinrich von Kleist (1777–1811) ve spisku O loutkovém divadle promýšlel ideál jednoty vědomí s tělem, člověku nedosažitelné strojové dokonalosti loutky.

Na veletrhu padla také slova Dana Browna o tom, že „Bůh nepřežije technologický pokrok“ a že současný svět už náboženství nepotřebuje. To je podle mne příliš ukvapený soud, který jen podtrhuje oprávněnost kritiky, jíž autora Da Vinciho kódu podrobil Umberto Eco. Ale skutečnost, že mnohé starobylé duchovní koncepty budeme muset v nastupující době přehodnocovat, je zřejmá. Frankfurtský knižní veletrh záslužně poskytuje prostor nejen pro předvedení zmiňovaných technických novinek, ale i platformy pro jejich kritickou reflexi v kontextu tradiční knižní kultury a vzdělanosti.