V Goethe-Institutu byly dne 2. října 2017 uděleny ceny za nejlepší překlad roku 2016. Držitelem prestižního ocenění, které Obec překladatelů už přes čtvrt století uděluje autorům významných překladatelských počinů, se stal hispanista Josef Forbelský (nar. 1930), dlouholetý pedagog Ústavu románských studií Univerzity Karlovy v Praze, kde přednášel dějiny španělské literatury. Cenu obdržel za překlad románu Miguela de Cervantese (1547–1616) Persiles a Sigismunda (Academia, 2016). Nositel Řádu Isabely Katolické, udělovaného významným hispanistům a iberoamerikanistům, si Jungmannovu cenu rozhodně zasloužil.

Porota ústy jejího předsedy, spisovatele, překladatele a esejisty Václava Jamka, pravila: „Četba románu v originále není snadná. Vyprávěný příběh je spletitý, jeho kompozice mnohdy nepevná a jazyk odpovídá renesančnímu odkazu na antické klasiky, ale také barokní obraznosti a stylistické ornamentálnosti, v té době stále přítomnější. Český překlad musí samozřejmě tuto složitost, jistou rozháranost a vposled i autorovu pozdní kulturní ambici odrážet, a Forbelského práce, výsledek důkladné a poučené textové a interpretační analýzy Cervantesova posledního díla, je nárokům originálu plně práva. Jeho nemalý přínos spočívá i v tom, že českým čtenářům umožňuje seznámit se důvěrně s literárním typem, se kterým dosud nemají velkou zkušenost.“

Nejen spletitá souvětí

Nešlo o Forbelského první setkání se starší španělskou literaturou. Kromě dalších děl Miguela de Cervantese (některé Příkladné novely, Numancie) má na kontě i překlady španělského filozofa a spisovatele, moralisty Baltasara Graciána (1601–1658); číst v češtině spletitá barokní souvětí traktátů Kritikon (Odeon, 1981) či Příruční orákulum a umění moudrosti (Odeon, 1990, Votobia, 1998) je přímo potěšením. S Josefem Hiršalem se podílel na překladu Góngorových Samot (Odeon 1970, 1971), básnického díla, jemuž pro lepší pochopení vytvořil ve dvacátém století prozaický doprovod Dámaso Alonso (1898–1990), španělský avantgardní básník, který tak dílo zapomenutého básníka pro moderní dobu znovu objevil. Josef Forbelský se podílel právě na překladu této prozaické části Samot.

I ve složité době 70. let 20. století se Josefu Forbelskému podařilo prosadit překlad románu Josého Jiméneze Lozana (nar. 1930) Historie jednoho podzimu (Vyšehrad, 1977), příběhu s nadčasovým morálním posláním o pronásledování jansenistů a jejich pevnosti ve víře.

Z dalších, novějších španělských autorů, které Josef Forbelský přeložil, si čeští čtenáři ve svém jazyce mohou přečíst například Josého Ortegu y Gasseta (1883–1955) a jeho eseje Evropa a idea Národa (Mladá fronta, 1993) či Úkol naší doby (Mladá fronta, 1969) nebo Miguela Delibese (1920–2010) a jeho Lovcovy zápisky (Odeon, 1972).

Josef Forbelský však do češtiny převedl, kromě dalších, i dvě vrcholná díla hispanoamerické literatury, dva romány o diktátorech, což je specifický hispanoamerický žánr, a sice Podzim patriarchy (Odeon, 1979) Gabriela Garcíi Márqueze (1927–2014) a Já, Nejvyšší (Odeon, 1988) od paraguayského autora Augusta Roy Bastose (1917–2005). Bibliografie překladů Josefa Forbelského obsahuje na třicet titulů. Je podepsán také pod mnoha doslovy a předmluvami k překladům děl španělské a hispanoamerické literatury.

Otevírání cest

Josef Forbelský však nejen překládá, ale své hluboké znalosti španělské literatury vtělil do několika literárněvědných děl. Všichni studenti hispanistiky jistě měli v rukou jeho Dějiny španělské literatury (SPN, 1984), které napsal s hispanistou Oldřichem Běličem. V devadesátých letech potom na tuto nepostradatelnou studijní příručku navázal Španělskou literaturou 20. století (Karolinum, 1999) a nově potom knihou Španělská moderní literatura 1898–2015 (Karolinum, 2017), kterou napsal s Juanem Antoniem Sánchezem Fernándezem a jež shrnuje nejposlednější tendence a poznatky ze současné španělské literatury. Podílel se také na zpracování mnoha hesel Slovníku spisovatelů Španělska a Portugalska (Libri, 1999).

Tím však výčet zásluh Josefa Forbelského zdaleka není u konce. Širokou i odbornou veřejnost v roce 2006 překvapil rozsáhlou knihou Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století (Vyšehrad). Na základě podrobného studia archivních materiálů a historických knih o tomto tématu, jak česky, tak španělsky psaných, zpracoval osudy generála Baltasara Marradase a vytvořil jakousi historickou fresku českého království v 16. a 17. století a jeho vazeb na Španělsko. Svou knihou představil jinou optiku nahlížení na naše dějiny v tomto historickém období, než bylo doposud zvykem.

V roce 2013 vydal Josef Forbelský obsáhlou autobiografii pod názvem Svět se mnou, svět beze mě (Academia; 457 s.). Čte se jedním dechem, ač nepřináší v podstatě nic dramatického, „pouze“ seznamuje s životem jednoho člověka, který většinu svého života prožil ve dvacátém století plném nejrůznějších dějinných zvratů. Josef Forbelský z ní vystupuje přesně takový, jakého jsme jej znali my studenti, kteří jsme měli to štěstí moci navštěvovat jeho přednášky o španělské literatuře. Ty nám otevíraly cestu k takovým autorům jako Juan Goytisolo (1931–2017) či Rafael Sánchez Ferlosio (nar. 1927), kteří za minulého režimu nebyli zrovna v oblibě. Josef Forbelský vychází ze svého životopisu jako člověk skromný, převelice vzdělaný, laskavý, otevírající cestu mladým, jednající se studenty jako rovný s rovným, ale mající přitom jejich respekt, a zejména přes všechny peripetie a překážky, které mu kladl minulý režim, plný humoru.

Překladatelská cena Josefa Jungmanna je rozhodně ve správných rukou.