V předvečer premiéry filmové adaptace jejích příběhů (a prvního komiksového blockbusteru s hrdinkou v hlavní roli) se v češtině objevil druhý svazek Wonder Woman v podání Briana Azzarella a navazuje přesně tam, kde ten předchozí skončil. Zeus je stále nezvěstný, olympští bohové se rvou jako psi o jeho uprázdněný trůn a Diana aka Wonder Woman je ve středu všeho dění. Víc než kosmologické souvislosti ji však zajímá osud její přítelkyně Zoly, která byla odvlečena do podsvětí. Slovy klasika je třeba podniknout cestu tam a zase zpátky…

Podtitul první knihy – Krev – odkazoval na zásadní posun, který řada pod Azzarellovým vedením udělala: na výrazné prolnutí moderního superhrdinského mýtu s antickou mytologií a akceptováním Dianina původu coby dcery Diovy. Podtitul druhé knihy jasně říká, co musí být v takovém světě Dianinou největší devízou. Odvaha. Odvaha postavit se vlastnímu původu, ale paradoxně i odvaha zůstat mimo něj a dál bojovat za své přátele, kteří mají být ve střetu božských sil jen vedlejšími ztrátami. Dějová zápletka o sestupu do podsvětí se tak stává metaforickou kovadlinou, kde se má Dianin charakter před čtenářem vykovat do toho jediného správného tvaru a řádně zakalit tváří tvář osudu horšímu než smrt…

Azzarello rozhodně zabodoval dvěma zvraty. První se odehraje v sídle Héfaista, u kterého se Diana a její společníci chystají na boj s Hádem – a odhalí, že právě sem Amazonky odkládaly po staletí své nechtěné mužské potomky. Nejde přitom o tuhle v podstatě tuctovou informaci, ale o to, co z ní Wonder Woman vyvodí a jak na ni zareaguje. I superhrdinka může (a musí) občas dostat lekci. Druhým vrcholem je pak samotný střet s Hádem, jeho vyvrcholení a sportovní terminologií nastavení. Azzarello tu šikovně vybalancovává poučku o tom, že z každé zmíněné zbraně se v příběhu musí vystřelit, v konfrontaci s nastavením hrdinky a celé komiksové řady, která prostě musí pokračovat, bez ohledu na to, do jak bezvýchodné situace scenárista postavy nahnal.

Zbytek je bohužel nanejvýš lepší průměr. Zobrazení podsvětí, které využívá duše jako materiál, pokulhává jak za Asfaltem Štěpána Kopřivy, tak za Železným andělem Alana Campbella – ne že by se jimi snad Azzarello inspiroval, jde spíše o motiv, který už dávno není originální a z něhož jde hlavně vytěžit mnohem více. Stejně jako z tragického osudu Háda a ještě tragičtějšího osudu jeho první ženy. Pravda, asi by to pak nebyl už superhrdinský komiks, ale dramaturgický oblouk postavený na průchodu hrdinky podsvětím v roli jakéhosi buldozeru je prostě příliš fádní, jakmile je čtenáři více než deset. Všechny dobré nápady, které jsou využity v detailech nebo naznačeny v postranních liniích, na tuto skutečnost jen víc a víc poukazují.

Vytěžení antické mytologie se bohužel stalo jen drobným ozvláštněním, které ale nedokázalo nějak výrazněji přepsat základní DNA žánru. Azzarello nedokázal udělat skutečný krok stranou a vydat se cestou nabízejícího se Lucifera. Jeho Diana je stále v prvé řadě ta žena v sexy oblečku, která se musí zapojovat do bojů Supermana a Batmana za lepší svět a řešit většinu problémů bitkami, které současná kreslířská elita náležitě rozmáchle zvěční v celostránkových, či dokonce dvoustránkových kompozicích… U Wonder Woman naštěstí kresba není přehnaně okázalá a minimálně „svíčkový“ design Háda je skutečně nápaditý. Paradoxně – vzhledem k zápletce a prostředí – je výstižnějším slovem nikoliv umírněnost, ale fádnost a potenciální klad se stává slabinou.

Navíc se Azzarellovi jeho mytologické směrování nevyplácí v tom, že vede k zaplněnosti světa – na každém kroku je polobůh, mocný artefakt, proroctví čekající na vyplnění. To je pochopitelně problém superhrdinského universa obecně, ale většinou se přece jen tyto světy budují léta – zde se jednalo o velký střet se svébytným světem a po prvotním okouzlení nastupuje vystřízlivění. Wonder Woman je stále zajímavá postava a její řada není tuctová, jen je jejím největším kladem momentálně právě ona jinakost, bez které žel není tak dobrá, jak bychom chtěli věřit po první knize. Snad ale Azzarello ještě vytáhne nějaké to eso z rukávu v dalších knihách – ve svých předchozích projektech ukázal, že ho po slabším kousku neradno odepisovat.