Komiks Hilda od britského kreslíře (a scenáristy) Luka Pearsona se stal loni trochu nečekaným hitem mezi českými dětmi, které byly do té doby u překladových prací zvyklé hlavně na produkci z dílny Disneyho, případně na starší, mnoha televizními a filmovými adaptacemi podpořené frankofonní komiksy. A náhle slavil úspěch velkoformátový (a nijak zvlášť levný – 300 Kč za něco málo přes 100 stran) komiks odehrávající se v chladné Skandinávii. Navíc komiks, který se úspěšně vyhýbal infantilnímu humoru a obvyklým vypravěčským fintám a klišé, které jinak tvůrci pro děti točí pořád dokola – a zabírá to. Luke Pearson naproti tomu přinesl neokoukaný svět inspirovaný severskými pohádkami a mýty, s podivuhodnými nadpřirozenými postavami a humorem tak nějak nenápadným, na hony vzdáleným rytmu grotesek.

Důležitou roli jistě hrálo i to, že malá Hilda přistupovala ke všem těm skřítkům, poleňákům a trollům jako k čemusi docela všednímu. Sice s respektem, ale beze strachu před velkými rozměry (v případě obrů) anebo naopak obrovským počtem (v případě pidilidí). Se všemi se koneckonců dokázala domluvit, když se ukázalo, že ty bytosti sice můžou budit hrůzu, ale při bližším shledání je trápí podobné trable jako obyčejné lidi. Zasazením do liduprázdné krajiny vše působilo nanejvýš přirozeně, obludky byly její samozřejmou součástí.

O to víc překvapí, že v následujících dvou dílech, které české nakladatelství opět vydalo pohromadě, Luke Pearson Hildu s maminkou a „pejskem“ Větvíkem přestěhuje do města. Jistě, je to opět město v pohádkové Skandinávii, takže na něj z hor pokukují trollové, které od případné nevítané návštěvy každou hodinu odrazuje hlasité zvonění zvonů místních věží, každá domácnost má svého skřítka a na nečekaných místech se mohou zjevit příšery, jejichž hrůzostrašnost ovšem slábne, čím blíže se k nim Hilda dostane. Nebylo to rozhodnutí špatné, protože Pearson ve městě nachází nové prvky a motivy, které do divočiny nepatří, snad tu jen z vyprávění trochu trčí osamělost Hildy a její matky. Zejména ve finále prvního příběhu si jich okolo stojící lidé vůbec nevšímají – navzdory tomu, jak významnou roli měla Hilda v jejich každoroční důležité slavnosti. S dětmi Hilda ještě komunikuje (jakkoliv hned v úvodu nepřistoupí na jejich trochu zlomyslné hry), ale dospělí, jako by v příběhu Hilda a ptačí slavnost existovali jen jako kulisa. Ten příběh ostatně – podobně jako úplně první Hildino dobrodružství – nabízí jen dosti jednoduchou zápletku, nepříliš invenční. Nakonec jej zachraňuje svého druhu romantická velkolepost finále, ale oproti následujícímu příběhu Hilda a černý pes je po všech stránkách slabší.

Ten naopak zažene všechny pochybnosti, které si snad čtenář u předchozího příběhu připustil. Košaté, vícevrstevné vyprávění sleduje několik souběžných motivů, z nichž jeden je obzvláště paradoxní: Hilda, která předtím v pustině znala každý strom a kámen, nedokáže ve skautském oddíle „ulovit“ jediného bobříka. Jistěže hlavně proto, že ji od plnění neustále něco vytrhuje, převážně nešťastná nadpřirozená stvoření, nicméně Pearson jako by trochu pomrkával na malé čtenáře – že bobřík není všechno, a i když ve znalosti přírody a ve schopnosti v divočině přežít by Hilda asi ostatní strčila do kapsy, konkrétní, striktně zadané úkoly jí neustále nevycházejí. Jádro příběhu ovšem tvoří skvělý nápad: domácí skřítkové, kteří se schovávají v prostorách, kam je špatně vidět a které lidé vlastně nevyužívají, dokážou tato hluchá místa v jakési jiné prostorové dimenzi propojit nejen mezi sebou, ale také s podobně sloučenými prostorami jiných obydlí. A dá se mezi nimi i procházet. Pearson uvnitř tohoto zásvětí dokáže vytvořit napínavý, trochu strašidelný i trochu detektivní příběh s mnoha akčními scénami, které ale nikdy nejsou samoúčelné.

Je radost vidět, že komiksový tvůrce ve své sérii nechce zůstávat uvnitř stereotypů, že se nespokojí s variováním prvků, které mu už jednou zafungovaly. Hilda se vrací, zejména příběh Hilda a černý pes, ukazuje, že jako není konformní titulní hrdinka, nebude taková ani celá komiksová série. Jejíž další díl (tentokrát už samostatně) Paseka chystá na letošek.