Román švédského autora s polsko-českými kořeny Andrzeje Tichého v sobě spojuje sociálněkritický příběh s impresionistickou koláží vzpomínek. Asociativní vršení zážitků z imigrantského ghetta ve Švédsku osmdesátých let čtenáře překvapí důmyslnou vyprávěcí strukturou, která vybízí k opakovanému čtení.
Když se řekne švédský spisovatel českého původu, většina z nás si kromě Kateřiny Janouchové sotva někoho vybaví. Jméno jejího kolegy Andrzeje Tichého u nás zatím tak známé není, tento autor na svůj první překlad do češtiny teprve čeká. Ve Švédsku se však jedná o respektovaného spisovatele, který se objevuje v nominacích na nejvýznamnější literární ceny.
Obálku drobné knížky s názvem Eländet (Mizérie) švédsky píšícího pražského rodáka Andrzeje Tichého tvoří koláž, která připomíná síť ulic velkoměsta zachvacovanou červenohnědou bouří, požárem či zkrátka chaosem. Město a především předměstí je také kulisou horečnatého proudu historek a asociací, jimiž vypravěč vtahuje čtenáře do temného, halucinačního světa svých vzpomínek.
Ačkoli u nás o Andrzeji Tichém zřejmě dosud slyšel málokdo, spisovatel česko-polského původu patří k nejoceňovanějším mladým švédským autorům současnosti. Jeho aktuální román „Eländet“ (Mizérie) se odehrává převážně na neutěšených předměstích Malmö, ve vybrané ukázce se však autor ohlíží za Prahou.
