Asi není literární postavy, kterou by autoři obsazovali do svých knih (filmů, komiksů) častěji než Sherlocka Holmese. Zájem o viktoriánského detektiva oživily v posledních pěti letech také úspěšné nové filmy a televizní seriály. A do holmesiády se pustil také Dan Simmons. Autor, spojovaný převážně s oddechovými žánry (první úspěch měl s fantasy Píseň Kálí již v roce 1985, největší věhlas měl jeho sci-fi dvojromán Hyperion a Pád Hyperionu z let 1989 a 1990) si už dříve zkusil také detektivku drsné školy, a to hned v trilogii Krutá hra (2001), Kruté mrazy (2002) a Krutý osud (2003). Především však do svých zábavných románů více či méně nápadně podsouval inspirace, koncepty a prvky z klasických děl evropské i americké literatury. V Pátém srdci tato jeho záliba došla zřejmě nejdál: kdo je bude číst jako nový případ Sherlocka Holmese, bude patrně zklamán, kdo jako výlet do světa literatury druhé poloviny 19. století, bude nadšen.

Začíná to už obsazením amerického klasika Henryho Jamese jako hlavní postavy, z jejíž perspektivy sledujeme většinu děje (občas „jdeme“ spolu s Holmesem) a která vlastně plní roli Johna Watsona. Ovšemže o dost důvtipnějšího, ale zase málo zběhlého v pronásledování a zneškodňování padouchů, k čemuž byl válečný veterán Watson detektivovi nadmíru užitečný. Henry James je ryzí intelektuál, Simmonsem místy v tomto směru láskyplně karikovaný, který v mnoha situacích váhá mezi pobouřením z toho, jak byl Holmesem opominut, neinformován, či dokonce uražen, a zvědavostí, jak se případ vyvine. Jistěže zvědavost vždycky zvítězí, ale to váhání je důležitý prvek, který odkazuje i na váhavost mnohých postav z Jamesových románů.

Ostatně i pozvolné tempo Simmonsova románu, plné rozhovorů při odpolední kávě či opulentní večeři, líčení interiérů luxusních sídel washingtonské smetánky a dalších pasáží, které by průměrný autor detektivního žánru obětoval spádu, jako by odkazovalo na tempo i atmosféru románů Henryho Jamese. Český čtenář to bohužel nemůže zodpovědně posoudit, protože jakkoliv patří Henry James ke kanonickým autorům nejen americké, ale i světové literatury, do češtiny byl zatím z jeho rozsáhlého díla přeložen jen zlomek a například ikonický Portrét dámy až v roce 2006; z Jamesova oslavovaného pozdního období nemáme česky nic. Všímaví postřehnou fiktivní spisovatelovu úvahu nad konceptem hororového Utažení šroubu (1898, česky 1994) v první čtvrtině románu, nicméně je pravděpodobné, že mnoho dalších odkazů a narážek český čtenář – ke své škodě – nemá šanci dešifrovat.

Naštěstí má Dan Simmons připraveny i narážky přímočařejší, a to na dílo autora, kterého naopak i Češi znají velmi dobře, totiž Arthura Conana Doylea. Příběh je samozřejmě zasazený do roku 1893, tedy do roku, kdy vyšla povídka Poslední případ, v níž Doyle svého hrdinu nechal zemřít. Holmes tedy, oficiálně mrtvý, cestuje po světě v tajné službě britského impéria a momentálně se snaží odhalit rozvětvenou anarchistickou síť, která páchá atentáty na čelné evropské politiky a chystá se i na amerického prezidenta, konkrétně na připravované světové výstavě v Chicagu. Na scéně se pochopitelně (byť až v pozdějších pasážích) objeví i – Američanka – Irene Adlerová z povídky Skandál v Čechách, která Holmesovu masovou popularitu odstartovala, a jeho úhlavní protivník doktor Moriarty, mimochodem v nečekaně chytrém a podvratném pojetí.

Nečekejme však klasickou holmesiádu, jakých se po světě objevuje každý rok několik. Simmons napsal spíše postmoderní historický román s prvky kriminálního thrilleru, tyto prvky ale používá vlastně dosti střídmě, protože hlavním hrdinou je stále Henry James, který se mimo jiné zděsí nad tím, že „uvízl v jednom z brakových dobrodružných románů, jimiž tolik pohrdá“. Simmonsův rozsáhlý román by asi bylo možné zredukovat na standardní historický thriller, ale to by až příliš zřetelně vyšlo najevo, že jeho zápletka je vlastně dosti jednoduchá a bez velkých zvratů a její řešení se odehraje velmi rychle a celkem snadno.

Naopak knihomol bude nadšen rozpravami o literatuře, relativizací Holmese (sám detektiv je sužován podezřením, že je pouhou literární postavou) i zapojením mnoha tehdejších slavných autorů do děje. Důležitou roli tu má Samuel Clemens (alias Mark Twain), objeví se tu mladý Rudyard Kipling, zavražděná byla manželkou historika Henryho Adamse. A i další postavy mají pevné místo v americké historii: hostitel Jamese a Holmese ve Washingtonu John Hay byl významným politikem a diplomatem a skupinka jeho přátel má přímé napojení na prezidenta, budoucí prezident Theodore Roosevelt je tu také, vylíčen trochu jako neotesanec. Simmons občas ani nemusí fabulovat, aby překvapil čtenáře, stačí mu zpracovat historická fakta: například utajené manželství cestovatele a geologa Clarence Kinga s černoškou.

Ale zpět k rozpravám o literatuře, protože to jsou – přinejmenším pro část publika – nejjiskrnější pasáže knihy. Začíná to už ostrou kritikou některých Doyleových povídek, pokračuje například bědováním Marka Twaina, jak selhal při vyústění románu Dobrodružství Huckleberryho Fina; jistěže fiktivním. Podstatné jsou přitom úvahy Henryho Jamese o smyslu jeho práce, o kontrastu mezi světem braku, který představuje Holmes, a světem vážné literatury. Bylo by zajímavé zjistit, co by asi tak řekl na román Páté srdce, který oba světy tak chytře a citlivě propojuje.