Nevděčná pozice druhého místa v románové bibliografii připadla knize Junge Hunde oceňované mladé rakouské spisovatelky Cornelie Travnicek (nar. 1987). Po příznivě přijatém debutovém románu Chucks (2012) si autorka dopřála tři roky na dokončení dalšího očekávaného titulu téhož žánru. Jeho dopsání bylo o to náročnější, že autorce paradoxně svázala ruce cena diváků udělená v rámci Dnů německy psané literatury v Klagenfurtu za ukázku z nového, připravovaného románu. Junge Hunde pak navíc vyšli nedlouho poté, co do kin vstoupila filmová adaptace románu Chucks, takže srovnávání se nedalo uniknout.

V jistém smyslu navazuje aktuální román Cornelie Travnicek na její prvotinu volbou námětu, jímž je coming-of-age story, zároveň se však vůči debutu zcela záměrně vymezuje charaktery hlavních postav a společenskou i geografickou lokalizací příběhu. Zatímco hlavní protagonistkou románu Chucks byla adolescentní rebelka z Vídně, v Junge Hunde jsou hlavní postavy hned dvě: Johanna, mladá žena mezi dvaceti a třiceti s altruistickým náhledem na život, a Ernst, její vrstevník, spolužák a kamarád od dětství – Číňan, který vyrůstal v Rakousku u adoptivních rodičů.

Výchozí románová situace představuje okamžik, kdy se mají oba mladí lidé dozvědět pravdu o svém životě, o své rodině. Ačkoli se vypravěčské party obou hlavních postav, podávané shodně v ich-formě, po kapitolách střídají, přece jen je větší pozornost věnována ženské protagonistce, jejíž příběh je překvapivější a lépe propracovaný. Johanna je přemýšlivou studentkou psychologie s mnoha zájmy a starostmi o druhé – sousedce Julii, svobodné matce, ráda pohlídá dceru, s panem Glantzem, vdovcem v letech, kterého poznala v parku při venčení psů, se ráda dá do hovoru a pomůže, kdykoli je třeba, za kamaráda Ernsta by dýchala – na sebe však při tom všem zapomíná. Johanna žije už několik let ve Vídni, ale i tak právě jí připadne úkol prodat rodný dům, který kvůli nesplacenému úvěru propadne bance. Matka se už před lety odstěhovala do Peru, kde se věnuje sociálnímu projektu, bratr odchází na studia a Johanna jako dobrá, starostlivá dcera přebírá péči o otce, u něhož se rozvinula silná demence. Při vyklízení domu přitom narazí na pohlednici, která dává tušit, že otec, který ji vychoval, není jejím skutečným otcem. Kromě toho, že Johanna ztrácí rodinu (a také psa, který ji tolik let doprovázel), odjíždí tou dobou do Číny její nejlepší kamarád Ernst hledat svou biologickou matku. Jeho cesta do země, odkud pochází, je však velikým rozčarováním, Ernst je opakovaně konfrontován s faktem, že je v rodné zemi vlastně cizincem, a místo toho, aby našel matku, ztrácí sám sebe.

Cornelia Travnicek líčí příběhy obou mladých lidí, kteří musejí na prahu dospělosti projít nečekaně překvapivým poznáním, lakonicky a bez sentimentu a nezapomíná ani na jemný humor, čímž si získala přízeň mnoha čtenářů. Body jí naopak ubírá relativně nepřekvapivý rozvoj děje, který těží pouze z opakovaných retrospektiv, asociativně vřazovaných do proudu vyprávění o současnosti. A bohužel se jí nepodařilo vyvarovat se rádoby filozofických, „dospěláckých“ úvah, které vkládá do úst zejména Johanně a jež působí nevěrohodně a nadbytečně. Tuto „umělost“ příležitostných reflexivních pasáží jí vytýkala kritika už u románu Chucks, ovšem u prvotiny bývá čtenář shovívavější.