Cornelia Travnicek (nar. 1987 v St. Pöltenu) je rakouská spisovatelka. Vystudovala sinologii a informatiku na vídeňské univerzitě. Vedle literární činnosti se věnuje výzkumu v Centru pro virtuální realitu a vizualizace ve Vídni.

První literární úspěchy v podobě cen z literárních soutěží a časopisecky publikovaných textů doprovázely talentovanou Rakušanku Cornelii Travnicek už během studentských let. K jedenadvacátým narozeninám si nadělila knižní debut – soubor devíti prozaických textů z let 2005–2007, nazvaný Aurora Borealis (Edition Linz, 2008) čili severní polární záře. Titul je zástupný pro klíčový tematický prvek všech formálně velmi různorodých próz, jež se rozpínají od klasicky vyprávěných povídek přes fragmentární postřehy připomínající videoklip až po experimentální texty inspirované technikou proudu vědomí. Postavy z autorčiných juvenilních textů mrznou a hynou chladem osamění, neschopností milovat, nezájmem o komunikaci, připadá jim marné usilovat v tak chladném světě, v němž žijí, byť jen o malé osobní štěstí. (Rozebraný náklad prvotiny opětovně zpřístupnilo čtenářům nakladatelství DVA v roce 2014 jako e-book s názvem Wir leben im Nordlicht.)

Temně laděnou prvotinu po půlroce následovala povídka Die Asche meiner Schwester (Literaturedition NÖ, 2008) o cestě mladé ženy do Maroka, která plní poslední vůli své sestry, s níž roky nebyla v kontaktu. Úspěšný start na literární scéně pak Travnicek potvrdila ještě v témže roce třetím knižním titulem, bibliofilií Spannung, Spiel und Schokolade (Edition Thurnhof, 2008), parodující reklamní slogan čokoládových kindervajíček. Lakonicky a se stopou suchého humoru jsou líčeny i krátké prózy čtvrtého knižního svazku mladé spisovatelky, nazvaného Fütter mich (Verlag Skarabeus, 2009).

Po tříleté odmlce se Travnicek přihlásila jako autorka svého dosud nejúspěšnějšího titulu Chucks (DVA, 2012), jenž je její románovou prvotinou a stal se také námětem pro stejnojmenný film (2015). Jde o smutný, dojemný román o dospívání, v němž rebelující teenager balancuje na hraně mezi láskou a smrtí. Mladinká Mae uteče po smrti bratra a rozvodu rodičů z domova a tráví čas s plechovkou piva mezi punkery v ulicích Vídně. Bydlí s Jakobem, než pozná Paula, který je HIV pozitivní. Když u něho nemoc naplno propukne, bojuje Mae ze všech sil, aby ho neztratila, uchovává si alespoň vzpomínky v podobě vypadaných pramenů vlasů, v nemocničním pokoji by chtěla pochytat vzduch, který Paul dýchá. Je tak zranitelná, a vůbec to nechce dát najevo. Nakonec naváže nový vztah s Jakobem – a čtenář ať si rozhodne, jestli Paul byl pouhý sen, halucinace, produkt Maeiny imaginace? Za čtivý, stylově sebejistý a suverénně komponovaný útlý románový debut získala pětadvacetiletá autorka řadu ocenění, mj. Kranichsteinské stipendium za literaturu pro mládež.

V roce 2012 se Cornelia Travnicek zúčastnila literárního klání o Cenu Ingeborg Bachmannové v Klagenfurtu a za ukázku ze svého rozpracovaného románu Junge Hunde získala cenu publika. Dokončení knihy o dvou mladých lidech, kteří hledají pravdu o sobě a o své rodině, si vyžádalo další tři roky – autorka v rozhovoru před pražským publikem na knižním veletrhu Svět knihy 2016 přiznala, že ocenění bylo sice na jedné straně silnou motivací, ale zároveň pro ni představovalo tvůrčí omezení, protože soutěžní kapitolu bylo zapotřebí integrovat do vznikajícího románu s minimem změn a to autorce svazovalo ruce. Román Junge Hunde vydalo v roce 2015 nakladatelství DVA.

Autorčinu bibliografii doplňuje básnický svazek Mindestens einen der weißen Wale (Verlag Berger 2014), výbor z lyriky posledních deseti let.