Dobrodružství skryté v pohlednici
Třeťák Martin Martinec vyráží za tátou Matoušem na bláznivé výpravy do čtrnácti měst České republiky prostřednictvím pohlednic, které mu táta posílá z cest. Příběhům nechybí vtip, ale některé jsou tak neuvěřitelné, že dospělému čtenáři zůstává rozum stát. Dětský se nad nesrovnalostmi pravděpodobně pozastavovat nebude a expedice za dobrodružstvím si užije stejně jako malý knižní hrdina.
Létající koberec nebo kouzelný plášť jsou už zastaralé dopravní rekvizity, v moderních pohádkových příbězích Vratislava Maňáka slouží k přesunu Česká pošta. Kluk Martin Martinec vyráží v knize Expedice z pohlednice za tátou Matoušem, který jako tlumočník často cestuje, na bláznivé (leckdy až pomatené) výpravy do čtrnácti měst České republiky prostřednictvím pohlednic, které mu táta posílá z cest.
Martin malíčkem otevře dvířka na kouzelném razítku na pohlednicích a horký vítr ho odnese do města na pohlednici, kde už na něj čeká táta a jeho společníci z různých koutů země, neboť Martinův táta je zázračný hyperpolyglot, který ovládá dvanáct cizích jazyků a dalšími devíti se domluví. Na jeho bedra padá také odpovědnost za organizaci záležitostí, kvůli kterým zahraniční hosté přijeli. Ale téměř vždycky se objeví nějaký problém, který je třeba vyřešit a na který překvapivě ani jazykově nadaný táta Matouš nestačí, takže věci musí vzít do rukou jeho syn. Martin si ví se vším rady a rozumí řeči cizinců stejně jako řeči zvířat a řek. Nejvíce zarážející je asi situace, kdy táta Matouš může za to, že zamrzlo Labe. Neřekl totiž německé posádce vezoucí z Ústí nad Labem chemikálie do Hamburku, že má přijít studená fronta, a oni ho za to pověsí na lano před lodní příď. Zkrátka takto postavené příběhy působí poněkud nevěrohodně, a to i přesto, že se dají vyložit jako snění fantazírujícího třeťáka.
K tomu postavy Martinových rodičů posilují tradiční genderové stereotypy spjaté s rolí matky a otce. Tátovi Matoušovi je jako muži vymezena veřejná sféra, pořád není doma, protože pracuje. Mamča Mína naopak vládne bytu a nedělá snad nic jiného, než uklízí, do cukrárny či kina se přes hromady nevyžehleného prádla nedostane. Legrácky a dobrodružství jsou v knize mužskou záležitostí, což je v posledním příběhu lehce ztlumeno tím, že máma Mína si zahraje na dalšího z Matoušových klientů a připraví mužské části rodiny dobrodružnou hru spočívající v jeho hledání. Ale proč to dělá? Chce, aby s nimi byl Matouš více doma, v jí vymezeném prostoru.
Martin zažívá dobrodružství různého charakteru. Dostává se do nebezpečných situací – řídí auto, závodí na dostihovém koni, se kterým přeskočí Taxisův příkop, nebo na poslední chvíli uteče z explodujícího nákupního centra. Je poněkud zvláštní, že tyto aktivity Martinovu tátovi nevadí, ale když jeho synovi nabídne pavoučí muž, ať se s ním vydrápe na věž v Brně, zatrhne jim to. Méně adrenalinové příběhy mají mnohem uvěřitelnější a především vtipnější zápletku. Martin v nich nepůsobí jako komiksový hrdina, když odhalí zlodějku orchideje, které vymění voňavý lup za olomoucké tvarůžky, ani když najde ztraceného kuchařova pomocníka v sudu od piva, vyléčí chladem trpící bohatou ruskou vdovu náklonností lázeňského šviháka anebo dubluje filmového herce, který ztloustl po valašských frgálech. Nejpodařenější je asi příběh, který vůbec nestojí na Martinově hrdinství, ale naopak ho ukazuje jako obyčejného kluka, který se bojí čertů. Pohlednice ho zanese do ostravského dolu a pointa stojí na záměně horníků s čerty.
Výrazné, a tudíž zapamatovatelné příběhy, podtržené ilustracemi Šárky Zikové, pomáhají nenásilnou formou představit česká města. Ta jsou zastoupena svými hlavními symboly, se kterými je spjata dějová linka – automobilka v Mladé Boleslavi, Velká pardubická v Pardubicích, výroba klavírů a architekt Josef Gočár v Hradci Králové, pivovar v Plzni, těžební důl v Ostravě, dominantní široké Labe v Ústí nad Labem, spletité podzemí a nákupní centrum na náměstí v Jihlavě (a radikální odpověď na otázku, jak s Priorem na jihlavském Masarykově náměstí naložit), lázně v Karlových Varech, výstava květin v Olomouci, filmový festival ve Zlíně, bílí tygři indičtí v liberecké zoo, vodáci a České Budějovice, nejvyšší budova v ČR nacházející se v Brně a věhlasné turistické památky v Praze.
Dialogy jsou vesměs expresivní, což je pravděpodobně zapříčiněno tím, že byl text původně určen pro čtení nahlas, ale papír nesnese všechno, a výsledek je leckdy spíše krkolomný a umělý. Kniha Expedice z pohlednice je totiž sekundární odnoží pohádkového seriálu Martin a dvířka do pohlednic, vytvořeného pro Hajaju Českého rozhlasu. Psaní pro děti má redaktor zpravodajského webu ČT24.cz a držitel ceny Jiřího Ortena za prvotinu Šaty z igelitu s rozhlasem nedílně spjaté. Na rádiu Dvojka byla k poslechu také Maňákova pohádka Co se skrývá pod Břečťanem a jeho zatím poslední dětskou knížku Muž z hodin aneb Proč se na podzim mění čas následně taktéž pro rozhlasové vysílání upravila Hana Lehečková.
Kniha Expedice z pohlednice obsahuje originální myšlenky a detaily, je silná v jednoduché a nutně zjednodušující charakterizaci prostředí i národností, dokáže zaujmout přemrštěností. Dětský čtenář se nad nesrovnalostmi pravděpodobně pozastavovat nebude a expedice za dobrodružstvím si užije stejně jako knižní hrdina.