V pořadí pátý titul edice Dveře do světa příběhů, kterou vydává ve spolupráci s nakladatelstvím Meander Knižní stezka k dětem, přináší povídky vyprávěné očima různých dětských protagonistů. Už ilustrace opičáka na minimalistické obálce či od zbytku písma barevně odlišená předpona NE v názvu Neskutečná skutečnostpootevírají dveře do světa dětské fantazie, který se vymyká běžným představám a rozumovému nahlížení na dění kolem nás.   

Režisérka a dramaturgyně Lucie Ferenzová využívá nezaměnitelnou dětskou perspektivu, aby běžné zážitky a situace rozvinula v neobyčejné zápletky. Touto poetikou se blíží například tvorbě Daisy Mrázkové, jejíž slavný titul Můj medvěd Flóraotevřenou zmínkou aktualizuje hned v první povídce. A přestože jsou všechny příběhy nakonec obdařeny pointou s (možným) racionálním vysvětlením, pocit, že jsme se právě setkali s něčím neskutečným, doznívá i po dočtení.

Co dokáže náhoda

Někteří protagonisté se přesvědčí o tom, jak neuvěřitelná může být náhoda – platí to jak pro Jendu z titulní povídky Neskutečná skutečnost, když se po dlouhých týdnech nečekaně setká s plyšovým opičákem z parku, tak pro osamělého Toníka z příběhu Něco je ve vzduchu, jenž v lese objeví balon se záhadným dopisem. Ukáže se, že s jeho pisatelkou toho má hodně společného.

Jindy k vysvětlení prazvláštního zážitku poslouží sen. Lada a Milada v příběhu zvaném Tetování stráví celý den malováním vlastnoručně navržených obrázků, a když si večer lehnou do postele, mají je neustále před očima. Intenzivní prožitek vyústí v takřka transcendentální setkání s oživlou zářící cibulí – s ní se Lada vydá do snové krajiny a potom, co ji přivítá čajová konvička, vstoupí do starobylého zámku, kde se koná zmrzlinová hostina. Luka z povídky Proužky se zase ve snu setká se svým dědečkem, na kterého často myslí, protože pro něj není jednoduché vyrovnat se s jeho smrtí. Příšery ze starých antických bájí tu vystupují jako metafora nepříjemných emocí plynoucích ze ztráty, ale příběh má pozitivní a nadějeplné zakončení.

Dětské fantazijní světy

V jádru dalších příběhů hledejme především sílu dětské fantazie. Když se Nina z poslední povídky vydá v noci ven, aby ve staré štole objevila poklad, splete si správce školy s permoníkem (jemuž je ovšem pan Ritter až podezřele podobný!). Svou vlastní fantazii mohou čtenáři zapojit u povídky Budoucnost. Kryštof společně se svým tatínkem vyloví ze studené kašny tajemný kovový předmět. Možná je to jen zatoulaný projekt nějakého umělce, ale možná je to skutečně zpráva z budoucnosti o tom, jak bude lidstvo jednou žít. Když potom Kryštof maluje obrázek, nechá se unést vlastními představami.

Fantazijní svět Neskutečné skutečnosti podporují i ilustrace Petry Waldauf Slabé. Zpodobnění výjevů z vyprávěných příběhů potvrzuje její zálibu v tradičních technikách tisku a kolážích a často budí snový dojem, který s texty Lucie Ferenzové přirozeně souzní. Přestože děti moc dobře vědí, jak se to má s realitou, stejně si pořád nechávají pootevřená dvířka ke kouzlům, protože je jednoduše potřebují. A přesně tuhle superschopnost dětské mysli kniha Neskutečná skutečnost působivě zachycuje. Jakkoliv má většina věcí na světě racionální vysvětlení, je dobře být připraven, protože co kdyby náhodou?