iLiteratura: V češtině vám dosud vyšla jediná kniha a tou je krimi román naruby Vražda na Hallandovi. Čtete vy sama detektivky?
Pia Juulová: V posledních letech jsem se ke krimi příliš nedostala, ale jinak ji mám ráda již od dětství. Začala jsem Agathou Christie z tatínkovy knihovny, poté jsem přečetla řadu anglických a švédských detektivek. Nejraději jsem si vybírala tituly v originále, protože jsem se přitom i něco naučila. Dobrá detektivka není zákonitě zároveň vysoká literatura, ale jejich autoři vědí, jak příběh sešroubovat tak, aby čtenář nedokázal příběh odložit. To je i příklad Stiega Larssona. Jeho knihy jsou napsané dost špatně, ale čtou se skvěle! Dva díly jsem zhltla přes Vánoce a nemohla jsem se od nich odtrhnout. Krimi je morbidní způsob zábavy.

iLiteratura: Máte i jiné oblíbené severské autory krimi?
Pia Juulová: Neznám úplně všechny, ale četla jsem samozřejmě Henninga Mankella a také Joa Nesbøho. U něj se mi líbí, jak v prvních knihách vymyslel neexistující zemi, jež by mohla být klidně součástí Beneluxu nebo Skandinávie.

iLiteratura: Jak vás napadlo napsat detektivní příběh o spisovatelce Bess, který se vymyká tradičnímu schématu krimi?
Pia Juulová: Když jsem zvažovala, že napíšu detektivku, uvědomila jsem si, že nevím, jak například probíhá policejní vyšetřování. Mohla jsem vymyslet novou zemi, v níž bych si mohla vytvořit vlastní pravidla a zákony a tak trochu podvádět, ale to jsem nakonec neudělala.
Mnoho detektivních příběhů, nejen napsaných, ale i zfilmovaných, začíná tím, že někdo ráno venčí psa, ten se zaběhne a jeho pán díky tomu najde mrtvolu. Napadlo mě, jak se asi cítí chudák člověk, který mrtvolu objeví? Dostala jsem chuť napsat o něm. Ve své knize se také zabývám pozůstalými, o nichž se toho zpravidla moc nedozvíme. Jaké to je, zažít vraždu v rodině? Rodinní příslušníci jsou běžně v detektivkách podezřelými, a pokud ne, už o nich neslyšíme. Pocítila jsem jednoduše touhu vyprávět o lidech, o které se nikdo nezajímá. Nezapomněla jsem ani na postavu detektiva, ale moc toho o něm nevíme.

iLiteratura: Jak vnímáte současnou vlnu oblíbenosti krimi románů? U nás po nich stále čtenáři šílí.
Pia Juulová: Už ji nevnímám jako vlnu, ačkoli stále přichází noví krimi autoři a překládají se nové tituly. Je to spíše fenomén. Před dvaceti lety v Dánsku krimi skutečně kvetla. Četla jsem například jednu z prvních knih Jussiho Adlera Olsena Alfabethuset (Dům AZ), která je skvělá.
Myslím, že dnes jsou nakladatelé málo kritičtí. Tak horlivě se snaží najít literární hit, že vydávají díla, u kterých si člověk řekne, že na nich mohli ještě trochu zapracovat.

iLiteratura: Každou kapitolu románu uvádíte citáty od různých autorů, které vždy souvisejí s dějem. Jak jste je vybírala a co vás k tomu vedlo?
Pia Juulová: V tomto momentu jsem se inspirovala jinými autory detektivek, jako je Agatha Christie, Dorothy Sayersová či Collin Dexter, kteří citáty také využívají. Podobně jako mnoho jiných lidí si zapisuji, co jsem kde slyšela nebo četla. Chtěla jsem to nějak zužitkovat a citáty mi posloužily jako schéma pro děj. Před každou kapitolou jsem si vybrala jeden a podle něj psala. U některých kapitol je souvislost zřejmá, u jiných méně, ale to není podstatné. Když byla kniha hotová, zvažovala jsem, že citáty odstraním, protože byly jen motorem. Poté jsem uznala, že jsou příliš dobré na to, abych je vymazala.

iLiteratura: Přemýšlíte, že napíšete ještě nějaký krimi román?
Pia Juulová: V současné době na jednom pracuji, ale psaní je pro mě dlouhý proces, zatím jsem vydala jenom dva romány. Pojednává o ženě, která zamlada našla mrtvolu. Kniha se věnuje především jejímu životu, vrah je prozrazen na jedné z prvních stran, takže se jedná spíše o psychologickou prózu.

iLiteratura: Můžete přiblížit svůj způsob psaní?
Pia Juulová: Nemám žádná pravidla. Píšu, když mám chuť a čas a když mám dostatek materiálu. Poté někam na týden či dva odjedu a napíšu text nebo ho dokončím. O samotě. Jiné to je u překládání, u něj mi vyhovuje, že mám termín, který mě nutí pracovat. Při překládání zároveň zvládám tvořit něco vlastního.

iLiteratura: Jaké knihy překládáte?
Pia Juulová: Překládám především z angličtiny a také ze švédštiny, a to různé typy textů. Překládám biografie, romány, literaturu pro děti, dramata, povídky, odbornou literaturu a občas i poezii, i když ta je velmi složitá.

iLiteratura: Jste zkušená překladatelka, jak vnímáte překlady vlastních knih?
Pia Juulová: Je nádherné, když se lidé věnují překládání. Pokud má překladatel zájem, tak s ním spolupracuji, ale jinak se do jeho práce nepletu. V některých jazycích si mohu jeho dílo přečíst a zkontrolovat, ale nedělám to. Rozhodla jsem se, že musím věřit tomu, že je překlad podařený.

iLiteratura: Slyšela jsem, že jste překladatelům pro překlad Vraždy na Hallandovi poskytla informační soupis o citátech.
Pia Juulová: To je pravda, protože z vlastní zkušenosti vím, kolik času překladatel stráví dohledáváním pramenů. Ten seznam se s každou zemí, kde měl román vyjít, prodlužoval.

iLiteratura: Vaše nejnovější kniha nese název Avuncular. Můžete nám vysvětlit její trochu krkolomný název?
Pia Juulová: Avuncular není dánské slovo, ale znamená to něco, co je typicky strýčkovské. Napsat antologii o strýcích byl můj dávný nápad. Její vytváření mě moc bavilo, stejně jako mě těší, že od chvíle, kdy kniha vyšla, dostávají čtenáři chuť mi napsat nebo po autorském čtení vyprávět o vlastních strýcích. Strýčkové jsou lidé, kteří hrají v rodině zvláštní roli. Mají, na rozdíl od rodičů, bezpečnou a nezodpovědnou roli. Na rodinných setkáních a oslavách si vyslouží vždy výsostné postavení. Když přijdou, je s nimi legrace, poté zase odejdou. Já sama jsem měla spoustu strýců, se kterými byla zábava. Strýcové jsou ale také tátové a vlastním dětem moc vtipní nepřipadají, což je na tom zajímavé. Román Avuncular byl navržen na cenu Severské rady za literaturu. Udělalo mi to radost, i když je to kniha velmi těžko přeložitelná.

iLiteratura: S tetami je to podobné?
Pia Juulová: Teta znamená spíše tetka. Když přijde na návštěvu teta, tak to rozhodně neznamená v první řadě legraci. Tady bychom moc veselých historek nenašli, i proto jsem se identifikovala s rolí strýčků.

iLiteratura: Díky překladům máte přehled o současné literatuře. Jací spisovatelé vás v poslední době zaujali?
Pia Juulová: Můj nejnovější objev je Američanka Lorrie Moore, protože jsem právě přeložila výbor jejích povídek. Věděla jsem, že je skvělá a zábavná, ale když ji člověk překládá a leží v jejích textech, tak jim skutečně propadne. Nedávno jsem si také v antikvariátu koupila Milana Kunderu. Tehdy, když všichni četli Nesnesitelnou lehkost bytí, jsem ho číst nedokázala. Dnes mám ráda především jeho kratší romány, kupuji si je na cesty. Dříve bych si koupila detektivku, teď si vyberu Kunderu.