V pondělí 30. května porota složená ze zástupců Portugalska, Brazílie, Mosambiku a Svatého Tomáše a Princova ostrova rozhodla, že nejprestižnější literární cena pro spisovatele píšící portugalsky, Prémio Camões 2016, letos patří brazilskému spisovateli Raduanu Nassarovi.

Toto rozhodnutí okamžitě získalo dva přívlastky: oprávněné a překvapivé. Oprávněné proto, že Raduan Nassar bezpochyby je jedním z nejvýraznějších brazilských spisovatelů dvacátého století a jeho dílo, přestože je tvoří jen tři knihy, ovlivnilo mnoho dalších tvůrců. A překvapivé proto, že Raduan Nassar vydal své knihy, román Lavoura Arcaica (Prastarý lán), novelu O Copo de Cólera (Kalich hněvu) a sbírku povídek A Menina a Caminho (Děvče na cestě), v rozmezí let 1975 až 1997. A posledních dvacet let nepublikoval ani se neobjevoval na veřejnosti.

Nassarův zveřejňovaný životopis je velmi stručný.

Narodil se v roce 1935 v Pindoramě, ve státě São Paulo, v rodině libanonských přistěhovalců. V patnácti letech se s rodiči přestěhoval do São Paula, kde později absolvoval studium práv a filozofie. Vykonával různá povolání. Jeho prvotina z roku 1975 patří ke klíčovým dílům brazilské literatury. Jeho knihy byly přeloženy do španělštiny, francouzštiny, němčiny a angličtiny.

Od roku 1997, kdy se Raduan Nassar stáhl do ústraní a nadále se věnoval jen zemědělství na své farmě – což jsou ovšem jen domněnky, protože autor zcela přestal komunikovat se sdělovacími prostředky –, se na veřejnost nedostala žádná zpráva o jeho osobě ani o tom, že by pracoval na novém díle. A přesto všechny tři Nassarovy knihy vycházejí v reedicích a jako na inspirační zdroje se na ně odvolávají další autoři, mezi nimi i českým čtenářům známí Brazilci Sérgio Sant’Anna a Milton Hatoum. Nespornou kvalitu jeho díla dokazuje i to, že navzdory autorově dvacetileté tvůrčí odmlce jeho novela O Copo de Cólera v letošním roce vyšla v anglickém překladu a hned se také objevila v užším výběru kandidátů na Man Bookerovu cenu. Román i novela byly zfilmovány.

„Prostřednictvím příběhu autor ukazuje nesmírnou složitost mezilidských vztahů tak, jak by to jiný umělecký projev dokázal jen stěží. A často je to vypodobnění drsné a znepokojující, jež se nezřídka dotýká tabuizovaných témat. Činí tak přesně volenými slovy a jazykem, jehož mnohotvárnost se promítá do různých jazykových rovin v míře až překvapivé u díla, které jednoznačně upřednostňuje hutnost před rozsahem,“ stojí ve zdůvodnění, jímž porota své rozhodnutí doplnila.

Mluvit o upřednostnění hutnosti nad rozsahem je v Nassarově případě zcela na místě, protože jeho tři díla dohromady obsahují jen něco málo přes dvě stě stran. Stručnost Nassarova díla ale porotci Camõesovy ceny nepovažovali za překážku, ba naopak ocenili, že „autor se nesklonil před tlakem trhu, jenž nutí produkovat a být trvale na očích veřejnosti. Nassarova tvorba je zcela svobodná, nezávislá na ničem, čemu by sám plně nevěřil.“ A proto má i trvalou hodnotu.