Knížka Vynálezárium je neobvyklá básnická sbírka, jejíž výsledná podoba vznikla spojením úsilí tří tvůrců. Autorem básní je Robin Král, který se zaměřuje především na tvorbu pro nejmenší (připomenout můžeme hříčku Ferdinande! z roku 2013), ilustrátorkou je Jana Hrušková, graficky knihu upravila Zuzana Brečanová. Finální tvar je zdařilou syntézou typograficky nápaditě zpracovaného textu a obrazu. Text je však složkou dominantní a výstižně ho charakterizuje podtitul knihy: „Zaručeně pravdivé příběhy vynálezů zpracované podle deseti básnických receptur“.

Při prvním zalistování knížka může připomenout o tři roky starší Poetický slovníček dětem v příkladech Radka Malého, je ale jiná, svá – v uchopení nápadu i jeho zpracování, v náročnosti i předpokládaném čtenáři, kterým bude pravděpodobně starší dítě. Je ale schopna oslovit i čtenáře dospělého. To, co mají obě knížky společné, je hravost a podněcování k aktivitě, v případě Vynálezária ale bez explicitního didaktického doprovodu. Výzvy k aktivitě čtenáře jsou, i když skrytě, přítomny v každém čísle sbírky, vybízí k přemýšlení i možné nápodobě.

Robin Král v básních spojil zdánlivě nespojitelné, uspokojuje touhu po poznání a zároveň ukazuje, že zajímavé poznatky nemusí přinášet jen svět vědy a vynálezů (od nejprimitivnějších po velmi složité), ale i svět slova, básní, literatury. „Deset básnických receptur“, které zmiňuje podtitul a které tvoří deset oddílů sbírky, totiž kromě známějších básnických forem – sonetu, limeriku, kaligramu (představovanými i Radkem Malým v Poetickém slovníčku) a balady – představují i formy méně známé až téměř neznámé: gazel, balata, rispet, pantum, rondel a triolet. Každý z útvarů je vždy na začátku příslušného oddílu srozumitelně představen, jsou popsána pravidla jeho výstavby, v případě možných variant pak ta, kterou si autor zvolil. Snaha zvládnout mnohé z těchto básnických forem je v klasické české literatuře známá zejména ve spojení s tvorbou Jaroslava Vrchlického. Vynálezárium ale ukazuje, že je lze využít i v současné dětské knize a naplňovat méně čekanými i zcela nečekanými tématy.

Úvodní balada představuje písmo jako snahu o prodloužení lidské paměti a dále se například dozvídáme, co mohlo být příčinou vzniku kostkového cukru, lyží nebo vany – vše formou gazelu. Balata nám představí fonograf, dynamit i šachy, rispet eskalátor, inkubátor i obyčejný dort. Pantum nás seznámí s neposedou, který vymyslel houpací křeslo, i Morseovou abecedou, u níž je výtvarný doprovod zašifrovaným posledním dvojverším básně. Vděčnou formou limeriku se představují se svými vynálezy Tesla, Křižík, Gutenberg i Archimedes, pobaví vynálezce otvíráku na konzervy. A tak by bylo možné pokračovat dále až k více než padesátce vynálezů, které sbírka celkem obsahuje.

Jejich identifikace je někdy snadná, jindy má básnický text spíše ráz hádanky a záleží na znalostech čtenáře, kdy si v průběhu čtení textů bez názvů uvědomí, o jaký vynález se vlastně jedná. Přemýšlení mu často výrazně usnadňují sice barevně monotónní (v celé knížce je užito jen tří barev – základní černé, žluté a červené), ale nestereotypně řešené ilustrace. Půvabné a dokonalé splynutí slov a obrazu pak představují některé kaligramy, například rybářská síť nebo kompas. U starších vynálezů jsme mnohdy svědky humorného odstupu a nadsázky: „K čemu je tma, ta hloupá tradice, / napříště každý bude osvícen. / Ať svítí města, svítí vesnice! // Najdu to správné vlákno do žárovky. / Jsem Edison a mám své ambice!“; „Kdysi dávno jeden šách / trávil život v potyčkách. / Drkotal však přitom strachy, / jelikož byl velmi plachý. //…// No a tak si jedenkrát / místo lidí stvořil šachy.“ Při představování novějších vynálezů zase vycítíme i jistý postesk: „Hlavičky se uzavřely / do sebe a do sluchátek.“ Jako celek je Vynálezárium sjednocení pestrosti, každý text je svým obsahem i formou jiný, přesto tvoří kompaktní jednotu.

Ve Vynálezáriu vzniklo spojení vynálezů technických, více či méně vědeckých a také více či méně pro člověka důležitých, s „vynálezy“ literárními, jejichž „zkonstruování“ také není úplně jednoduché, ale může být zábavné. Čtenář se nad sbírkou poučí i pobaví, možná bude žasnout a snad pocítí i nutkání k vlastnímu vynalézání, pro které není potřeba laboratoř ani velké finance, stačí vládnout mateřštinou a nápady. Tak jako jimi vládnou autoři této knížky, která se po právu ocitla mezi nominacemi na letošní Magnesii Literu v kategorii literatury pro děti a mládež.