Chtěl bych mateřsky obejmout pornoherce.
Chlapce,
Vypadaj totiž
V tom filmu tak zničeně.
Musím je nějak potěšit.
Mají těžkou práci.

Holky to mají lehčí –
– je to v podstatě mimika.
A hlasové parametry, ovšem:
Nejrůznější steny, výkřiky…

Chlapci mají práci těžší –
– dřít, dřít a dřít.
O mimiku se ani nemusejí starat,
Režiséři si toho moc nevšímají.

Zato úd, jako píst,
Musí pracovat stále
Pohybovat se rytmicky
Sem a tam,
Sem a tam,
Tam a sem
(to je to, co jste si teď pomysleli).

Dokážete si představit, kolik kalorií
Spálí kluci, co hrají v pornu?
A proč mezi nimi nejsou lidé plných postav?

(samozřejmě kromě filmů pro diváky s obzvláštní
vášní pro plnější postavy).

Chápete, proč vypadají tak zničeně?
A oči mají
Až moc vážné
Dokonce i na svou práci –
– natáčet porno.

Musím je nějak potěšit
ty mladičké pornoherce.
Snad založit odbory?
A rozdávat jim v práci mléko.

Posílat je v létě
Na ozdravné pobyty
do sanatoria.

Poslance parlamentu
tam přece posíláme taky

Copak jsou něco lepšího než mladičcí pornoherci?

Triumf víry — Sobor 1946
Komsomolka Madonna a otec Gabriel Kostelnik
Rozlévají se krvavé červánky
Nad katedrálou Ukrajinské řeckokatolické církve
Ve Lvově.
Plamenně zní v temnotě
Hlas
Otce Gabriela Kostelnika –
Podoben zaklínadlu pohanského kněze,
Jako blesky,
Nesou se slova jeho kázání:

“S Římem náš svazek
Rušíme
Navždy.
Vatikán zbavíme duchovní moci –
Nikdo – ani on – neotráví srdce našich věřících!
Haličská Rus – ani Rudá Ukrajina –
nevzdají se
Římu
Nikdy!”

Kněží aplaudují vstoje
Slovům otce Gabriela Kostelnika,
Jako na stranickém sjezdu,
Jako pod portrétem Vůdce,
Nikoliv jako pod nástrojem hanebné popravy — křížem!

Ne komsomolka — to Madonna
Přichází k otci Gabrielu Kostelnikovi,
Hravě pohupujíc stehny,
Ten anděl světla, ta nevěstka babylónská
Křižmem kreslí znak přijetí přísahy ze strany Vládců Východu
Na čele otce,
Jenž přerušil svazek s Římem.

V hrdém recitativu
Zní hlas
Otce Gabriela Kostelnika –
Kněz
Předčítá lépe
Než sám Mefistofeles:
Návrat k Demiurgovi
Má
Proběhnout
V Nádheře
A
Okázalosti.
Výsměchem katolické mši
Zní hlas
Otce Gabriela Kostelnika:

„Trháme řetězy
Odvěké
My, právě tak jako proletariát.
Už nemáme co ztratit.
Konečně rušíme svazek s Římem!“

S těmito slovy
Z sebe
Kněz strhává kříž,
Šlape a skáče po něm,
Na okamžik se v očích kněze
Rozsvítí jiskérka zbožnosti,
Klesá na kolena
A líbá znamení kříže –
To, které má komsomolka mezi nohama,
A ne to, které právě rozdupal.

Komsomolka Madonna se hravě směje,
A vylévá kalich těla a krve Kristovy
Na chladnou kamennou dlažbu chrámu,
Až v Poltvě se odráží
Červenými skvrnami menstruační krve
Těch, kdož nepřijali novou víru.

Tvůrce
Není na světě nic skvělejšího,
Než letadla,
bořící věže.

Ti,
Kdo je pilotují
Jsou schopni všeho.
Pro svůj cíl.

Jsou ochotni obětovat
Dokonce vlastní život.
Pro svůj cíl.

Na světě není nic skvělejšího,
Než chrám,
Co se po výbuchu,
Koupaje se ve slunečních paprscích,
Vznese do nebe,
Blíže k B-hu,
Jehož příbytkem
Chrám je.

Koupaje se ve slunečních paprscích,
Vznese se do nebe,
Dřív než
Se rozsype
V prach a popel.

Na světě není nic skvělejšího,
Než jaderný výbuch,

Oheň, jenž smete vše, co mu stojí v cestě,
Duch, jenž rve na kusy hmotu,
Aby ji znovu uspořádal,

Nezlomná vůle k životu,
Nezadržitelná expanze.
Nezastavitelná radost z destrukce.

Radost z ničení je radostí z tvoření.
Nechť tedy mým jménem bude – Ničitel,
Což značí –
Tvůrce.

Váno Krueger: Nižna posmiška Beriji, Vydavnyctvo Serhija Pantjuka, Kyjev, 2010, 168 s.
Váno Krueger: Proščalnyj pocilunok Illiča, Ljuta sprava, Kyjev, 2015, 72 s.