Netradiční vypravěčskou pozici, kterou by však v rámci zachování momentu překvapení nebylo vhodné v recenzi vyzradit, zvolil pro útlý román Rozhořčení z roku 2008 americký klasik Philip Roth. Jedináček Marcus Messner, náctiletý hrdina a ich-vypravěč románu, je prototypem příkladného židovského mladíka. Studuje na výbornou, pomáhá otci v jeho newarském košer řeznictví a patří k oporám místního debatního kroužku a vděčným náhradníkům středoškolského baseballového týmu. Především se však nezaplétá s pochybnými živly, kteří by jej mohli strhnout na scestí a ohrozit na životě.

Žádná z těchto skutečností přesto nedokáže uchlácholit Markieho úzkostlivého otce sžíraného obavou, že by se snad synovi mohlo něco stát: „Kdes byl? Proč se nedržíš doma? Jak mám vědět, kam jsi šel, když si zmizíš a neřekneš ani slovo? Máš před sebou báječnej život, tak proč chodíš někam, kde o něj můžeš přijít?“ Otcova neopodstatněná, ale prohlubující se paranoia začne dospívajícího Marcuse omezovat natolik, že se rozhodne z dosahu rodičů uniknout a pokračovat ve studiu na provinční univerzitě ve fiktivním ohijském městečku Winesburg. Potíže s otcem se tím sice alespoň načas vyřeší, v konzervativním, převážně protestantském prostředí winesburského kampusu je však nahrazují jiné těžkosti – povinné návštěvy místního kostela, necitliví spolubydlící a v neposlední řadě psychicky labilní gójka Olivia Huttonová, která Marcusovi zcela učarovala.

Naivní rebelie proti bigoterii
Světoznámý americký prozaik se v jednom ze svých posledních románů tematicky vrací k rozpolcenosti židovských mladíků svých dřívějších próz, například Neila Klugmana z novely Sbohem, město C. (1959) či mladého Nathana Zuckermanna z Eléva (1979). Marcusova píle a nefalšovaná poctivost navíc v lecčems připomenou i mladého učitele Buckyho Cantora z pozdějšího románu Nemesis (2011). Není to však přehnaná poslušnost, nýbrž – jak už tomu u Rotha často bývá – podprahové rebelství, které hýbe celou vyprávěcí konstrukcí. Marcus, zarytý ateista a obdivovatel díla filozofa Bertranda Russella, představuje sice slušně vychovaného, ale impulzivního mladíka, který si jen tak něco líbit nenechá. V boji za zachování vlastní identity se tak neváhá postavit nejen zavedeným pravidlům univerzitního souručenství – striktně například odmítá stát se členem některého z bratrstev –, ale též úzkoprsému, lehce antisemitskému proděkanu Caudwellovi. Nechtěně tím spustí řetězec událostí, který ve výsledku pohltí i jej samotného.

Hněv mladého býka
Právě titulní „rozhořčení“ nad vlastním osudem a především nad poměry v maloměstském Winesburgu, který na literární mapu Ameriky zanesl roku 1919 cyklus povídek Městečko v Ohiu Sherwooda Andersona (1876–1941), určuje velkou část nepříliš komplexního, obsahem však podnětného děje románu.

Rothovo retrospektivní vyprávění o frustraci mládí a neohebnosti autorit si vystačí s minimem pozoruhodných postav i dějových zvratů, vše je podřízeno Marcusově centrální výpovědi. Čtenáře nese svižně kupředu především přímočarý hovorový jazyk teenagerovského vypravěče, který sice nenabízí příliš prostoru ke stylistickým finesám, coby prostředek komunikace však funguje bez zadrhávání.

Politicko-historické podhoubí románu tvoří korejská válka (1950–1953), která je zhruba v polovině, když se Marcus přesouvá z Newarku na Winesburg College. Třebaže Roth krvavý východoasijský konflikt tematizuje pouze okrajově, ze slov vypravěče jako čpavý dým stoupá celospolečenská atmosféra očekávání a strachu. Její přímou obětí je zejména Marcusův otec, který je ve své paranoie pevně přesvědčen o tom, že mu milovaného syna odvedou a padne na bojišti.

Rozhořčení je příjemná, jazykově nicméně nepříliš nápaditá variace univerzitního románu, kterou je možné strávit za několik málo hodin. Roth se v této své už devětadvacáté knize opět chopil některých svých tradičních témat včetně horkokrevnosti mládí a zrádnosti sexuálního pnutí, zasadil tyto prvky do velmi konkrétního historického rámce a bez okolků je naservíroval čtenáři. K autorovým vrcholným románům Rozhořčení přece jen několik kroků chybí, vypravěčský talent velikána Philipa Rotha, celý život rozkročeného mezi úsměvností frašky a trpkostí lidské tragédie, však ani tento titul nezapře.