Výzkum německy psané literatury vzniklé na území někdejšího Československa je dnes, několik desetiletí po přetržení její kontinuity, stále ještě víceméně v počátcích. Vedle různých nadšeneckých počinů a popularizačních publikací má český seriózní zájemce k dispozici vlastně jen překlad syntetické práce Josefa Mühlbergera Dějiny německé literatury v Čechách 1900–1939, pocházející však z roku 1981 a zahrnující jen jednu výseč českoněmeckého písemnictví (v souvislosti s recenzovanou antologií je však vhodné podtrhnout, že její název klame – navzdory místnímu určení „v Čechách“ se zabývá i řadou autorů moravskoněmeckých). Poměrně dobře je na tom německá literatura pražská, samozřejmě díky svému nejvýraznějšímu, světově proslulému představiteli Franzi Kafkovi. Na tomto místě není prostor ani důvod rozebírat příčiny, které k tomuto stavu věcí vedly. Země, která po druhé světové válce za dramatických okolností přišla o jednu třetinu svého obyvatelstva, se k jeho dědictví začíná hlásit až s dlouhým historickým odstupem. O moc lepší situace není však ani v německy mluvících zemích, kde se přece jen jistá kontinuita sudetského krajanského života udržuje, a navíc se koneckonců jedná o literaturu německou. Publikací na dané téma je velmi málo. Mnichovské Collegium Carolinum, v současnosti nejprogresivnější akademická instituce zabývající se německým obyvatelstvem českých zemí, se věnuje jiným tématům než krásné literatuře. Zaplňování bílých míst se děje jen rozpačitě a pomalu. Práce odvedená na tomto poli literární historie je většinou známá jen vysoce specializovaným odborníkům.

Do těchto kulis přichází díky olomouckému Centru pro výzkum německé moravské literatury výpravná Antologie moravské německé literatury pocházející – jak plyne z názvu – z území Moravy a československého Slezska, dvousvazková (německé originály a české překlady zvlášť), a dokonce v šubru. Přináší texty 27 autorů, kteří jsou svou tvorbou spjati s moravským prostředím. Jak vysvětlují editoři v předmluvě, to se týká přináležitosti v biograficko-zeměpisném smyslu, téma jejich textů do antologie zařazených se nezřídka od domovských krajů velmi vzdaluje. Ne všichni jsou také rodilí moravští Němci, nalezneme zde např. Ferdinanda von Saar, rodáka z Vídně, který je však s Moravou spjat velkou částí života.

Antologii otevírá předmluva, v níž editoři podrobně a apologeticky (v tom nejlepším slova smyslu) vysvětlují ediční zásady stojící za jejím sestavením. V samém úvodu upozorňují na to, že v případě jakékoli antologie je nejsnadnější věc na světě pozastavovat se nad výběrem: proč tento ano, kdežto onen ne? Tato recenze se tímto směrem nevydá. Za vyzdvižení stojí hlavně to, že u autorů do antologie zařazených má být podle editorů měřítkem kvality jejich textů jedině estetické hledisko. Editoři tak záměrně polemizují s tezí zastávanou některými domácími badateli, již odmítají přiznat literární kvality některým autorům, kteří zastávali nacionalistické názory nebo se přímo zapletli s nacistickým režimem. Zařazeno bylo i několik německy píšících autorů židovských. Velmi velkoryse je pojato časové hledisko – antologie chce předložit reprezentativní výbor z moravského německého písemnictví za více než století (1800–1945).

Za povšimnutí stojí především velmi široká žánrová a tematická rozrůzněnost zařazených textů. Zvoleny byly útvary prozaické, a to kratší, většinou povídky (u tří autorů se jedná o fragmenty z próz rozsáhlejších, ale relativně uzavřené, takže obstojí i samostatně). Lze tu najít povídky nejrůznějšího druhu: expresionistické halucinační vize (Karl Brand, Jakob Julius David), naturalistické povídky z dělnického prostředí (Philipp Langmann, Ernst Sommer), dále baladické, vývojové, sentimentální, historické (Oskar Jellinek, Franz Spunda, Otto Leixner), groteskní a strašidelné, surrealistickou povídku Leopolda Wolfganga Rochowanského Jakkdyžano s poetikou na hranici srozumitelnosti, aforismy (Marie Knitschke: Jedůvky), jednu zbožnou meditaci (Mechtilde Lichnowski: Bůh se modlí), jednu pointovanou téměř bajku (Ottokar Stauf von der March: Zázračný lékař z Chytromyšek), prózy reflexivní, blížící se spíše esejistice, jednu plnokrevnou esej (Stylová generace a generační styl od Roberta Musila) a úryvek z amerického dobrodružného románu Charlese Sealsfielda, narozeného pod jménem Carl Postl v Popicích u Znojma. Subjektivně pokládám za nejzdařilejší tři texty. Na prvním místě cestopisný kapric V Jeseníkách Karla Wilhelma Fritsche, ve kterém ožívají počátky horské turistiky od jedné horské boudy k druhé. Dále výbor textů z románu Židovské varhany od Ludwiga Windera – drásavý příběh o židovském mladíkovi a o jeho osvobození z židovství reprezentovaného despotickým otcem, které je zpodobeno jako něco, co ho dusí, něco odtrženého od života, příběh, který je zejména svým závěrem srovnatelný s Olbrachtovou Baladou o smutných očích Hany Karadžičové. Pavel Kosatík v Menší knížce o německých spisovatelích z Čech a Moravy se v souvislosti s tímto autorem zmiňuje přímo o německojazyčné „moravské škole literárního expresionismu“ (reprezentované ještě Ernstem Weissem a Hermannem Ungarem, do recenzované antologie nezařazeným). Konečně uvádím sociálněkritický text Vzpoura Ernsta Sommera s politickým, resp. psychologickým přesahem, protože kromě toho, že jde o napínavou povídku, jde také o studii psychologie davu. Tím není řečeno, že je tak výčet literárně pozoruhodných textů v antologii vyčerpán, díky zmíněné šíři záběru si tu přijdou na své i různé typy čtenářů.

Podobnou diverzitu můžeme konstatovat i u zařazených autorů coby osobností. Vedle autorů první či nanejvýš druhé ligy (Robert Musil, Marie von Ebner-Eschenbachová, Mechtilde Lichnowsky, Ernst Sommer a další) se tu vyskytují jména, která většině čtenářů neřeknou nic a zveřejněna jsou zřejmě poprvé. U některých z nich také pochopitelně dochází k tomu, že jsou zde poprvé představeni jako prozaici-povídkáři, ačkoli těžiště jejich tvorby ve skutečnosti leží jinde. Například Richard von Schaukal, od kterého antologie přináší úryvky z prózy Život a názory pana Andrease z Balthesserů, dandyho a diletanta, je známý spíše jako autor lyrické poezie, a dokonce bývá srovnáván s Hugem von Hoffmansthal – který, jak známo, část svého života za první světové války a v letech po ní rovněž s územím Moravy spojil a udržoval kontakty s českými literáty, přičemž působil jako zastánce rakouských zájmů. Antologie tak plní i funkci stanovení kánonu. S tím souvisí poslední poznámka na margo obsahu: editoři rezignovali na dramaturgickou kompozici na rovině vyšší než textové a jediným vodicím principem řazení jednotlivých próz v celku antologie představuje hledisko abecední, tj. podle příjmení autorů. To je záhodno hodnotit vzhledem k zakladatelské funkci antologie spíše kladně, protože do čtenářské recepce už nevstupuje žádné další hledisko, které by bylo nutně interpretační. Ne že by mohlo něčemu vadit samo o sobě, ale zajisté by otevřelo prostor pro tázání, proč bylo zvoleno právě toto a ne nějaké jiné.

Čtenářsky je tedy antologie vděčná a lze ji v každém případě jen uvítat. Patří však k paradoxu česko-německých společných (avšak nesdílených) dějin, že důsledkem situace popsané v prvním odstavci – kterou rozhodně nezavinili autoři antologie – je, že vybraní autoři a jejich texty visí tak trochu ve vzduchoprázdnu. Předmluva, zaujímající z více než pětisetstránkového špalku deset stran, nemá, jak víme, charakter literárněhistorický.
Antologie nechce a ani nemůže suplovat souhrnné literárněhistorické poučení o německé větvi literatury vzniklé na území Moravy. Přitom při pročítání medailonků předřazených každému z textů napadají čtenáře různé otázky, orientované historicky nebo komparatisticky: Jak lze geneticky vysvětlit recepci literárních směrů a stylů, např. surrealismu či expresionismu? Jaký byl vztah moravskoněmeckých spisovatelů k pražským Němcům? Udržovali s nimi kontakty, nebo tíhli spíše k zeměpisně bližší Vídni? U některých z nich to editoři uvádějí (Karl Brand, Ernst Sommer, Ernst Weiß a další) – fungovali spíše solitérně, nebo se nějak sdružovali? Jaký měli vztah k uměleckému dění v „říšském“ Německu? Podíleli se nějak na čilé výměně mezi Prahou a Berlínem, způsobené pomalou únavou českých kulturních elit z panující frankofilie (berlínské cesty nejen Franze Kafky, ale i např. bratří Čapků, nebo na druhé straně zájem o českou literaturu v okruhu časopisu Die Aktion)? Rezonovala u nich už nějak změna perspektivy pražských Němců, kteří se v letech před první světovou válkou programově snažili o překonání německo-českého antagonismu?

Zřejmě je ještě daleko doba, kdy se dočkáme standardních společných dějin české a německé literatury v zemích Koruny české, jak po nich kdysi volal Jan Patočka. Olomouckým sestavovatelům a překladatelům patří dík přinejmenším za poodhrnutí další části opony, kterou je toto téma zahalené. I díky nim si můžeme jasněji uvědomovat, že je přese všechno také v jistém smyslu naše, že při rozhovoru o naší vlastní identitě je nemůžeme smlčovat. Vedle několika opravdu silných a kvalitních čtenářských zážitků je tak největším přínosem sbírky odhalení, jak obrovské pole neorané se před literárními historiky, editory, překladateli a popularizátory rozkládá.