Jméno Jana Kašpara je přinejmenším povědomé široké veřejnosti, jako první český pilot je dodnes známý i lidem, kteří se jinak o létání nijak blíže nezajímají. Otázka po jménu první české pilotky by ale přivedla většinu populace do rozpaků. V roce 2009 sice vyšel pod názvem La Aviadora – Můj sen její knižní životopis z pera Hanuše Salze a občas její osud připomenou autoři popularizačních článků o letectví, ale přesto zůstává Božena Laglerová (1886–1941) ve stínu mužských průkopníků letectví, případně Amelie Earhartové. Její osud nicméně zaujal pardubickou spisovatelku Ivu Tajovskou (nar. 1959) a inspiroval ji k napsání románu s dosti poetickým názvem Pastýřka snů.

Celý děj knihy se odehrává během několika let v závěru existence habsburské monarchie. Laglerovou hned od prvních stránek sledujeme již jako mladou ženu, která je navzdory nepochopení vlastní matky i mnoha dalších lidí rozhodnutá jít za svým cílem a stát se první držitelkou pilotního průkazu v rámci celého Rakouska-Uherska. Její motivace přitom není čtenáři zcela jasná, několikrát se sice různými slovy opakují zmínky o neurčité touze dokázat sobě i ostatním, že žena dokáže totéž co muž, ale postupně si čtenář začne chvílemi říkat, zda snad Boženina matka nemá pravdu v tom, že jde jen o další vrtoch nevybouřeného mládí. Neboť, jak se postupně čtenář dozvídá, Božena už zkoušela prorazit jako divadelní pěvkyně i jako sochařka, ale obojí posléze z různých důvodů vzdala.

Podobně nenápaditě působí řada klišé, která autorka zpočátku vrší jedno na druhé. Zdaleka nejde jen o dobový náhled na správné ženské chování (v tomto ohledu ostatně nevychází právě pozitivně ani sám Jan Kašpar), jako vystřižený přímo z obrozeneckých románů totiž působí i kontrast mezi sebevědomou Němkou, první německou pilotkou Amelií Beese, a skromnou Češkou, která nakonec v letecké soutěži zvítězí a stane se miláčkem davů. I následné lamentování nad provinčními domácími poměry, v nichž je vítězství na prestižní zahraniční soutěži Laglerové jen málo platné, jako by čtenář četl už kdo ví pokolikáté.

Celá výše popsaná první část knihy ale představuje jen jakýsi odrazový můstek pro příběh, který čtenáře na dalších stránkách strhne. Když Božena přijme nabídku účastnit se turné po zemích Latinské Ameriky, nabere děj na tempu a sled dramatických a nečekaných událostí zavádí Boženu i čtenáře na nejrůznější nečekaná místa a do všemožných situací; nebylo by ale vhodné je zde popsat příliš podrobně. Jako červená nit se jimi vine Boženina odvaha, přímočarost, poctivost a leckdy i naivita. Tato kombinace jí umožňuje si relativně snadno najít nové přátele, zároveň ji opakovaně přivádí do problémů ekonomických i vztahových. Touhy po létání se Božena nevzdává, příležitostí usednout za knipl má však stále méně.

Autorka dokáže lehce, jen pomocí několika vět, představit společnost, jaká sice od nás není časově až tolik vzdálená, ale přesto se od dnešních norem a poměrů v mnohém odlišuje. Dravý kapitalismus amerického střihu i postavení černošských obyvatel ve Spojených státech i dalších zemích jsou podány přístupnou formou, bez dramatizace a patosu, zároveň ale nikoli školometsky. Dobovou atmosféru dokreslují zdánlivé drobnosti, jako například skutečnost, že Božena vlastní matce vyká, dále časté úrazy a úmrtí letců při nehodách (postupně zjistíme, že i Božena si následky nehody, k níž došlo při jednom z jejích prvních letů, nese po celý život) i motivy držící se spíše na pozadí, jako téměř hmatatelné obavy z blížícího se válečného konfliktu, vyjádřené náznaky roztroušenými po celé ploše příběhu.

Vypuknutí světové války Boženu zaskočí při její návštěvě Evropy, dle původního plánu jen krátké. Dalším zklamáním pro ni pak je, když rakousko-uherská válečná mašinerie její služby pilotky odmítne (se zařazením žen do pravidelné vojenské služby měly ostatně armády problém ještě i během druhé světové války). Válku pak Božena tráví charitativní činností ve prospěch raněných vojáků, při jedné štaci pak mezi raněnými objeví muže, kterého kdysi milovala. Právě on ji nakonec postaví před drsnou realitu života během světové války, po jejímž skončení už ze starého světa, hledícího vstříc příležitostem a výzvám mladého 20. století, zbyde jen velmi málo.

Ačkoliv Laglerové bezesporu nechyběla odvaha, nepředkládá autorka čtenářům dobrodružný román. Stejně tak není třeba se obávat, že by čtenáře zahltila přílišným množstvím technických detailů, což by se u románu, v němž důležitou roli hrají letadla, automaticky nabízelo (či hrozilo, záleží i na úhlu pohledu). Protagonistka před čtenáře předstupuje jako cílevědomá žena, která našla svou životní roli – a není její vinou, že po slibném startu její kariéra vyšuměla do ztracena a její osudy posléze upadly v zapomnění.