Ricardo Piglia je jeden z nejvýznamnějších současných argentinských spisovatelů. Narodil se roku 1941 v Adrogué v provincii Buenos Aires. Roku 1955 jeho rodina přesídlila do Mar del Plata, kde studoval historii na Universidad Nacional de La Plata. V roce 1965 odešel do Buenos Aires, kde se jako nakladatelský redaktor věnoval především detektivním románům. Stal se profesorem na univerzitě v Buenos Aires, později žil ve Spojených státech, kde vyučoval literaturu na Harvard University, California-Davis University a Princeton University. Roku 2011 se vrátil do Buenos Aires, kde se věnuje literární činnosti i odpočinku.

Oceňována byla již jeho první sbírka povídek s názvem Jaulario (1967, název by se snad dal přeložit jako Zvěřinec), jež vyšla později rozšířená pod názvem La Invasión (1967, Invaze). Piglia vydával povídky a novely po celý život, stejně jako eseje o literatuře americké i evropské. Zajímají ho autoři jako Macedonio Fernández, Jorge Luis Borges, Roberto Arlt, Francis Scott Fitzgerald, William Faulkner, James Joyce, Franz Kafka a mnoho dalších, včetně autorů detektivního žánru, a inspiruje se jimi i ve své vlastní tvorbě.

Nejznámější z Pigliova díla jsou zřejmě jeho romány. Ve všech vystupuje Pigliovo alter ego, novinář Emilio Renzi, ať jako vypravěč, protagonista, či vedlejší postava, a jejich kostrou bývá určitý druh pátrání. Jako velmi významný je vnímán jeho první a nejintelektuálnější román Respiración artificial z roku 1980 (česky Umělé dýchání, 2014). Teprve o celých dvanáct let později vyšel krátký román s několika vloženými povídkami La ciudad ausente (1992, Nepřítomné město), v němž se v Buenos Aires za vojenské diktatury objevuje stroj vyprávějící příběhy, který se vláda marně snaží umlčet, a novinář Junior, pátrající po jeho původu a smyslu. Plata quemada (1997, Spálené peníze) vypráví akční příběh bankovní loupeže, založený na skutečných událostech, ale zároveň se snaží vstupovat do vědomí zločinců a přibližuje je jako svérázné lidské bytosti. Blanco nocturno (2010, Noční terč) se odehrává na maloměstě kdesi v pampě, kde vyniká nemožnost změny panujících poměrů či dobrání se pravdy. Zatím poslední Pigliův román El camino de Ida (2013, Idina cesta, název lze však přeložit též jako „cesta tam“) zachycuje opět detektivní pátrání, tentokrát v severoamerickém univerzitním kampusu.

Na konci roku 2014 vyšla Pigliova Antología personal (Osobní antologie), jež zahrnuje esejistické i beletristické texty, některé dosud nepublikované. V současnosti autor edičně připravuje vydání svých deníků, které píše od roku 1957.