Příběhy králičího samuraje se v českém prostředí dočkaly třiadvacátého svazku (vedle nichž vyšly dva speciály mimo hlavní sérii), což dílo amerického kreslíře a scenáristy japonského původu řadí mezi nejúspěšnější překladové série u nás a srovnat je lze jen s takovými fenomény, jako jsou série Asterix, Tintin nebo komiksy s postavičkami Walta Disneyho. Žádná jiná americká série u nás není tak dlouho kontinuálně vydávána, všichni ti superhrdinové se ani s podporou hollywoodských blockbusterů na tolik pokračování nezmohli až do letošního roku a Ultimátního komiksového kompletu, který ale typickou sérií není. Zařazení do sousedství Tintina a Asterixe samozřejmě naznačuje důvod: příběhy středověkého samuraje Usagiho, který má vizáž antropomorfního králíka a chování zcela lidské, mohou totiž číst jak starší děti, tak dospělí. Jsou přístupné a akční, a přitom nepodbízivé, chytře komponované a umožňují čtení ve více rovinách.

Sakai navíc nikdy nepoužíval taktiku přerušování, kdysi u sešitových vydání běžnou, a všechny svazky mají ukončené příběhy. Jistě, celou sérií se táhne hned několik nedořešených motivů, leckteří padouchové ještě čekají na potrestání a ve vztazích mezi postavami nepanuje žádná velká harmonie. Ale čtenář má svobodu přeskakovat mezi svazky, vynechat některý z nich, nečíst od prvního. Zároveň platí, že ten, kdo se začte, obvykle pocítí nutkavou touhu pořídit si všechny příběhy, navzdory tomu, že se tu syžety jednotlivých povídek často opakují. Při tom ohromném počtu (aktuální svazek se skládá ze sedmi povídek, v jiných jich bývá i více) je jasné, že se historky o dobrých lidech v nesnázích, kterým Usagi pomůže proti zloduchům, budou v obměnách vracet, nicméně Sakai je natolik poutavý vypravěč, že své čtenáře vždy znovu strhne.
Čtení je to samozřejmě do značné míry pulpové: králík je v podstatě neporazitelný, vesnice jsou plné zloduchů, kteří se mu neustále sami pletou do cesty, a když je mimo civilizaci, alespoň narazí na nějaké strašidlo. Každá povídka musí končit králíkovým vítězstvím, avšak hned ve dvou ze souboru Most slz nabídne Sakai konce velmi hořké. Osu souboru představuje pětice propojených povídek s dvěma epizodními postavami. Tou první je životem zklamaná mladá servírka, která se rozhodne k Usagimu připojit, ten však z obavy před nebezpečími, jež by jí po jeho boku mohla hrozit, rozvíjející se vztah zničí; pak už jen pozdě lituje. Druhým je Usagiho nový protivník, nájemný rónin, který se nezdráhá přijmout zakázky kriminální povahy. Ani on není černobílý, má zbytky samurajského smyslu pro čest, ale předchozí kariéra jeho život poznamenala natolik, že se ke spořádanému životu už vrátit nemůže. Sakai jejich osudy protne, a byť je závěr jejich setkání předvídatelný a forma obehraná, přesto i v otrlém čtenáři záchvěv smutku vzbudí.

Jako předěl funguje povídka Déšť a hrom, kde vystupuje Usagiho nejčastější společník, poživačný nosorožec Gen, který se pustí do souboje s démonem Jeiem, převtělujícím se do lidských (tedy vlastně zvířecích) bytostí; momentálně je v těle psankyně Inazumy. Jei je jedna z postav, která se dlouhodobě táhne sérií, a Sakai v jiné povídce souboru vypráví Usagiho horečnatý sen, který nabízí možný závěr celého cyklu: totiž že se jednou Jei vtělí do Usagiho a právě statečný králík může být tím, kdo démona odstraní z lidského světa. Bez sebeobětování se to pochopitelně neobejde. Ale vzhledem k tomu, že takový závěr již Sakai vyčerpal v oné snové sekvenci, se zdá být pravděpodobnější, že mezitím přišel na jiné, lepší zakončení.

Druhým, zásadnějším bonusem svazku je závěrečná povídka. Byl to totiž jubilejní stý sešit Sakaiovy série a má formu gratulace od ostatních tvůrců, kteří spolupracují se Sakaiovým mateřským nakladatelstvím Dark Horse. Někteří, jako Frank Miller, přispěli pouhými dvěma okny, Sakaiovi kamarádi a spolupracovníci Sergio Aragonés či Guy Davis několikastránkovým vtípkem. V bláznivé féerii, pojaté jako podniková oslava s přednáškovým pultíkem na podiu, se vtipkuje na účet králíka (v rozličných kuchyňských úpravách) i na účet jeho tvůrce (kdy kolegové s nadhledem žehrají na Sakaiovu spolehlivost, dochvilnost a pracovitost) a z hvězd vydavatelství se představí ještě například Jeff Smith či u nás zatím neznámý Rick Geary. A mimochodem, aby těch komiksových hvězd nebylo málo, tradiční obdivnou předmluvu tentokrát napsal Brian K. Vaughan, v únoru 2009 ještě pouze nadprůměrný scenárista, který ale v období mezi americkým a českým vydáním dorostl do jedné z největších hvězd branže se sérií Saga.
Jak už bylo řečeno výše: ti, kdo si koupili nejméně dva svazky Usagiho příběhů, už postupně dokupují i ty další. Pokud by se však přece jen našel nějaký vybíravý čtenář Usagiho dobrodružství, rozhodně by neměl Most slz minout.