Malým překvapením na tuzemské komiksové scéně se staly příběhy králíka-samuraje ve středověkém Japonsku. Série nazvaná Usagi Yojimbo se nedávno dočkala již šestého pokračování. Během dvou let, kdy zde příběhy amerického Japonce Stana Sakaie vycházejí, vyšla přesně třetina z prozatím osmnáctidílného cyklu příběhů. Podobného úspěchu dosáhlo u nás jen několik málo komiksů, vesměs světově mnohem věhlasnějších, často podpořených filmovými adaptacemi (Astérix, Garfield, Sin City). A na rozdíl od francouzských fenoménů Thorgal nebo XIII, jejichž české vydávání bylo nakonec zastaveno (v případě Thorgala dokonce uprostřed nedokončeného příběhu), Sakaiovo dílo se v nakladatelství Crew ujalo. Jiří Pavlovský ze zmíněného nakladatelství míní, že za to vděčí černobílému provedení: „Prodeje nejsou nijak gigantické, ale slušné. A protože ho nemusíme prodat tolik jako barevného komiksu, aby se nám zaplatila výroba, je to rychle návratný titul.“

Vedle tohoto důvodu a přijatelné ceny (dvousetstránkové knihy stojí 249 Kč, kratší úměrně méně) může být dalším důvodem překvapivého tuzemského zájmu charakter Sakaiových příběhů: přes různé vtípky, odbočky i určující formální rys (postavami jsou lidsky jednající zvířata) jde o klasický dobrodružný komiks. Tedy takový, jakých v posledních letech ve světě ubylo, ale které zároveň čeští čtenáři postrádají, protože v době největší slávy dobrodružného komiksového žánru (šedesátá až osmdesátá léta) tu komiks jako údajný reprezentant pokleslé imperialistické kultury nemohl vycházet.

Usagi Yojimbo zároveň nabízí zvláštní mix: zvířátka z obrázků by klidně mohla figurovat mezi hrdiny dětského Čtyřlístku, jejich příběhy jsou však velmi krvavé a kruté či přinejmenším tragicky melancholické. Hlavní hrdina, králík-rónin Miyamoto Usagi, z nich sice vychází živ, ale nikoli vždy vítězně a spokojený. Králíkovými fanoušky tudíž mohou být jak kluci, tak jejich otcové. Jakoby dětem určená kresba přitom funguje i jako korekce některých patetických scén, které by při realističtějším pojetí nutně vyznívaly křečovitě. Sakai se při konstrukci róninových příběhů (většinou jsou epizodické, ale několik motivů a postav se prolíná celou sérií) inspiroval jak klasickými samurajskými romány a filmy (Usagi, jak napovídá jeho jméno i technika boje dvěma meči, má vzor v nejslavnějším samuraji Mijamotu Musašim), tak starými pověstmi (téměř v každé knize je alespoň jeden příběh, v němž se hlavní hrdina setká s nadpřirozenem) i reáliemi pozdně středověkého Japonska – od sebevražedné hrdosti samurajských škol přes osudové dopady dodržování i porušování zákona samurajské cti až po techniku lovu a zpracování mořských řas v chudé rybářské vesnici.

Čtenáři si Usagiho všimli i přes zpřeházené pořadí, v němž série vychází: nakladatelství Crew začalo devátým dílem, pokračovalo desátým, osmým, jedenáctým – a teprve letos prvními dvěma. „Komiks vycházel v USA u dvou vydavatelství, prvních sedm dílů u Fantagraphics Books, další již u Dark Horse, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme,“ vysvětluje Pavlovský. „Začali jsme tedy s díly v nabídce Dark Horse, teprve po úspěchu jsme zakoupili i práva vlastněná Fantagraphics Books.“ Nelineární vydávání dílů osm až jedenáct zdůvodňuje zdánlivě podivně: v osmém díle, který byl u Dark Horse prvním, totiž „hostují“ Želvy ninja. Neboli postavy z původně undergroundového autorského komiksu Kevina Eastmana a Petera Lairda, který podobně jako Usagi Yojimbo začal vycházet v roce 1984, koncem osmdesátých let se ovšem stal mainstreamovým hitem (zejména díky televiznímu seriálu a filmové adaptaci) a také symbolem infantilní zábavy, jakkoli je původní předloha úplně jiná, určená dospělým a poučeným čtenářům. U nás však nikdy nevyšla a želvy zde mají zkaženou reputaci – a mohly by leckteré čtenáře odradit. To se nestalo – a dost možná, že králík s mečem (který se na oplátku objevil i v příbězích želv) může naopak na český trh otevřít cestu původní, neučesané a černohumorně parodické verzi želví série.