Karen Russellová (nar. 1981) je úspěšná americká autorka románů a povídek, která vystudovala španělskou filologii a později i tvůrčí psaní. Prvního úspěchu se dočkala již svou první sbírkou povídek St. Lucy's Home for Girls Raised by Wolves (2009), za kterou byla americkou National Book Foundation oceněna jako jedna ze slibných mladých autorek. Následujícím neméně úspěšným počinem byl její první román Swamplandie! o neprosperujícím zábavním parku, ve kterém si autorka pohrává s prvky magického realismu a iracionálními jevy. Deník The New York Times zařadil tento román mezi deset nejlepších knih roku 2011, a v roce 2012 byla Swamplandie! dokonce nominována na Pulitzerovu cenu. V roce 2013 autorka vydala další sbírku povídek s názvem Vampires in the Lemon Grove a začala se intenzivně věnovat vedení seminářů tvůrčího psaní. Nejnovějším vydaným dílem Russellové je nápaditá novela Sleep Donation (2014), která zaujme nejen originálním tématem, ale také svou vizí blízké budoucnosti, čímž se autorka zařazuje mezi autory jako například Don DeLillo nebo David Foster Wallace, kteří čtenářům v románech Cosmopolis nebo Infinite Jest nabízejí poměrně pochmurný obraz budoucnosti USA.

I novela Sleep Donation se pohybuje na pomezí vědeckofantastické literatury a magického realismu. Russellová zasazuje příběh do americké Pensylvánie, potažmo celých Spojených států, Severní Ameriky a dalších kontinentů. Hektická doba si začíná vybírat svou daň, a to takovou, že dochází ke „spánkové krizi“, postihující nejméně třetinu populace včetně dětí, kterou řeší takzvané „spánkové jednotky“. Dobrovolníkem jedné takové jednotky je i Trish Edgewaterová. Spolu s kolegy jezdí s mobilní „transfuzní stanicí spánku“ a přemlouvá potenciální dárce spánku, aby přispěli do „spánkové banky“. Právě zde vstupuje do hry sci-fi rovina příběhu. Dárce je vyzvednut doma, je pohodlně uspán v sanitce představující transfuzní stanici a poté je mu nasazena speciální helma, která jeho spánek přivádí přímo do úložiště spánku. Spánková krize dosahuje takových rozměrů, že lidé trpící chronickou nespavostí jsou uvedeni v pořadnících a čekají, až se na ně opět dostane řada, aby se mohli aspoň jednou pořádně vyspat a nezemřeli na vyčerpání organismu.

Další rovinou příběhu je vnitřní boj samotné Trish, která se stala dobrovolnicí u „spánkové jednotky“ kvůli své sestře, jež byla jednou z prvních obětí smrtelné nespavosti. Sestřina smrt Trish velice zasáhla, a tak se rozhodla, že bude pomáhat dalším lidem postiženým touto nemocí. Zdá se, že svou práci bere jako poslání. Je jedním z nejlepších pracovníků jednotky, jelikož právě příběhem o sestřině smrti se jí daří přitáhnout daleko více dárců než ostatním dobrovolníkům. Hodně potenciálních dárců váhá, než se rozhodnou podstoupit „spánkovou transfuzi“, ale Trish je svým dojemným vyprávěním o sestře vždy zlomí. Vše jde hladce až do chvíle, kdy začne pochybovat o tom, zda dělá správnou věc, když svou sestru zneužívá k získání dalšího spánku. Sama se přesvědčuje, že jedná čestně a že díky neustálému převypravování příběhu své sestry ji vlastně stále drží naživu, tudíž že nezemřela. Žije dál v myšlenkách několika desítek dárců, které její příběh dojal.

Tato osobní krize ještě zesílí, když v jakési jiné transfuzní stanici daruje spánek „Dárce Y“, jehož spánek je vysoce infekční, protože jeho příjemce začne trpět neovladatelnými nočními děsy a zlými sny, po kterých odmítá ještě někdy usnout. Nejhorší je, že infekce se velice rychle rozšiřuje – spánek tohoto dárce je okamžitě předám několika příjemcům najednou a tím se šíří dál. V tomto okamžiku se příběh stočí k „Dítěti A“, univerzálnímu dárci, jehož spánek jako jediný léčí zmíněnou infekci. Je opět na Trish, aby rodiče dítěte přesvědčila k podpisu svolení k pravidelnému dárcovství a každodennímu sání spánku z jejich dítěte. Infekce se však jen čím dál víc rozšiřuje, dokonce dál po Severní Americe a na další kontinenty. Jak je to možné? Jak se mohla infekce dostat až do Číny, kde k údivu pensylvánské jednotky fungují podobné transfuzní stanice?

Všem, včetně Trish, je samozřejmě jasné, že jedno dítě spánkovou krizi ani šířící se infekci nezažehná, takže je třeba nalézt nějaké jiné řešení. Trish opět začne propadat výčitkám a začne pochybovat nejen o smyslu své práce, ale také o smyslu svého života a neustále přemítá i nad smrtí své sestry. Do toho se snaží přemluvit rodiče Dítěte A, aby s dárcovstvím nepolevovali, ale má to nějaký význam? Nepáchá tím náhodou ještě více škody? Vzápětí se ještě dozví, že spánek dítěte byl transportován až na druhý konec světa, i když k tomu nikdo nedal svolení. Trish se rozhodne tuto záhadu rozluštit, přičemž před ní stojí asi nejtěžší rozhodnutí jejího života.

Russellová celkem nenuceně vede čtenáře celým příběhem a nutí ho číst dál. V novele Sleep Donation se jí podařilo zaujmout jak příznivce vědeckofantastické literatury, tak hledače silných osobních příběhů. Jako středobod této prózy si vybrala postavu, před kterou stojí těžké životní dilema a touha zachránit svět. I přesto, že se novela jazykovou kvalitou nerovná textům autorů zmíněných v prvním odstavci recenze, mnohé čtenáře jistě nadchne a přiměje je, aby se pustili do čtení jejích dalších děl, zejména jejích povídek, které novela může evokovat svým pravidelným členěním na jednotlivé myšlenkově uzavřené kapitoly. Autorce se daří velmi živou a čtivou formou čtenářům zprostředkovat obraz světa budoucnosti, ve kterém nebude nouze o peníze nebo potravu, ale o spánek.