Román Zátiší s kousky chleba od americké autorky Anny Quindlenové je právě tak nenápadný, jak naznačuje jeho název. Stárnoucí fotografka Rebeca Winterová se rozhodne pronajmout svůj krásný newyorský byt a přesídlit na rok na venkov. Vede ji k tomu pocit tvůrčí vyprázdněnosti a související finanční nesnáze.

Rebeca po třicítce vzbudila senzaci sérií fotografií, na nichž zachytila spoušť špinavého nádobí a převržených lahví po večeři, kterou musela zimprovizovat, když jednou večer manžel bez ohlášení přivedl domů své známé. Navíc jí ze zásady nikdy nepomáhal s domácími pracemi a Rebeca, vyčerpaná celodenní péčí o malé dítě, nepořádek po jídle nezačala likvidovat, nýbrž fotit. Založila si tak na hvězdnou kariéru feministické ikony a manželovu závist, která vyústila v rozpad jejich svazku.

Šedesátiletá Rebeca k mužům chová nedůvěru a vlastně je k ničemu nepotřebuje. Také se jí už dlouho nepodařilo vyfotit nic, co by se dobře prodávalo, přičemž tantiémy za starší úspěšné fotografie řídnou. A Rebečini rodiče stárnou; otci táhne na devadesát, zatímco matčin duch si už před nějakou dobou odnesl Alzheimer. Rebecca tak jednomu platí pobyt v pečovatelském domě a druhému nájem v bytě poblíž. Stěhování na samotu poblíž maloměsta se jeví jako ideální řešení. Rebecca si postupně navykne na jednoduchý samotářský život plný výšlapů do okolních lesů a letmých kontaktů s pikareskními starousedlíky. Také se v americky rovnostářském duchu romanticky zaplete s pokrývačem Jimem. Na procházkách objevuje záhadné bílé kříže, které fotí a jež jí nakonec zajistí umělecký comeback.

Postavu zestárlé umělkyně Quindlenová líčí velmi přesvědčivě. Rebecca je asketicky štíhlá žena, která nepoužívá make-up, ale umí se stylově obléknout; snobský cvrkot newyorské umělecké scény jí připadá únavný, ale zároveň ji pálí, že mu dlouho nebyla schopná nic nabídnout; musí se starat o otce, který po sobě zanechal nemalé dluhy, a o matku, jež jí nikdy neprojevovala běžnou mateřskou náklonnost (a mimo jiné celý život popírala židovství své rodiny). U Rebečiných starých děl je těžko věřit, že si je autorka vymyslela. Jde jednak o zmíněný kuchyňský cyklus se „Zátiším s kousky chleba“ jakožto nejznámější fotografií, dále pak o zvětšeniny částí těla jejího syna z doby, kdy byl batole, a také fotografie jeho hraček. Nicméně ostatní postavy kromě Rebeky jsou spíše ploché – zejména její bývalý manžel, chladný anglický profesor, působí v podstatě jako karikatura.

Recenzentka New York Times knihu označila za „feministický román pro post-feministickou dobu“. Rebecca má jako žena vybojováno; přes jisté problémy je nezávislá, profesně úspěšná a vystačí si bez muže, což jí nijak nebrání najít si jednoho o mnoho let mladšího. Zároveň se jí podařilo vychovat syna a zůstat dobrou, za všech okolností nápomocnou dcerou. Rebečiným protipólem je v knize majitelka kavárny Sarah, která se nechává využívat svým slabošským manželem. Sarah se z postav v knize řadí ke skutečným figurkám – mimo jiné nechápe rčení své matky o tom, že ženská bez chlapa je jako ryba bez bicyklu.

Feministická agenda je pro Quindlenovou osobní téma. Do New York Times, pro které psala dvacet let (a za svůj tamní sloupek obdržela Pulitzerovu cenu), se dostala po zavedení ženských kvót.

Události až na výjimky sledujeme Rebečinýma očima. Jednu z nich představuje kapitola vyprávěná z pohledu psa, který se k Rebece nastěhuje. Z podobného soudku je další ornamentální prvek autorčiny vyprávěcí strategie: zvyk vkládat do textu více či méně dlouhé ozávorkované pasáže předbíhající nebo dovysvětlující hlavní dějovou linii z pozice vševědoucího vypravěče: „(Ben ve skutečnosti dělal kliky. Rebecca nedokázala rozlišit rytmické oddechování muže při souloži od přerývaného dechu při souloži, což bylo možná tou nejryzejší reflexí jejího manželského života (…).)“ Tyto vsuvky působí poněkud samoúčelně a vzbuzují podezření, že v prvé řadě mají vytvářet dojem „experimentálnosti“ textu.

Zátiší s kousky chleba je příjemně čtivý román o stárnutí a životních změnách. Ničím však nepřekvapí – dějových zvratů je v něm poskrovnu a vesměs se dají s úspěchem předvídat. Ani na hrdinčině novém životě není nic zvlášť objevného: blízkost k přírodě, správný muž, nově rozběhnutá (ovšem nijak nepřehodnocená) kariéra, důraz na rodinné hodnoty. Není ale vůbec špatné si to všechno s Rebekou prožít.