„… that is how love is weighed and judged, by a lifetime of grief.
Loving is bound up with suffering.”

Sedmnáct let po slibné románové prvotině Monkey Bridge (Opičí most, 1997) vyšel vloni v srpnu asijsko-americké spisovatelce Lan Cao druhý román The Lotus and the Storm (Lotos a bouře). Dlouhé čekání na další autorčinu knihu se vyplatilo – Cao se podařilo napsat silný, mnohovrstevnatý příběh, v němž osvědčila svůj cit pro jazyk a pro detail, díky čemuž má kniha potenciál stát se literární klasikou. The Lotus and the Storm je román o lásce a utrpení, který nad klišé této charakteristiky vyzdvihuje autorčino literární mistrovství.

Nový román se, stejně jako autorčin první, vrací k vietnamské válce z perspektivy obyvatel jižního Vietnamu, kteří byli nuceni emigrovat do USA. Optika románu je tak oproti tradičnímu zpracování tohoto tématu v americké kultuře obrácena: válka ve Vietnamu není prezentována jako trauma americké, ale jako trauma především vietnamské. Cao při pojednávání tohoto konfliktu mohla čerpat z bohatého zdroje vlastních zkušeností. Narodila se v Saigonu v jižním Vietnamu a její otec byl pětihvězdičkový generál, vrchní velitel jihovietnamské armády. Cao vyrostla na předměstí jménem Cholon a zde se část jejího nového románu odehrává. V roce 1975, kdy komunistická armáda severního Vietnamu porazila Vietnam jižní, emigrovala do USA. V USA vystudovala práva a titul získala na Yaleově univerzitě. Kromě právní praxe Cao vyučuje právo na Chapmanově univerzitě, kde se specializuje na mezinárodní právo, mezinárodní obchodní právo a mezinárodní rozvoj. Kromě obou románů a odborných publikací je i spoluautorkou knihy Everything You Need to Know about Asian American History (Vše, co je nutné vědět o asijsko-americké historii).

Autorčiny romány mají hodně společného. Oba předkládají příběhy vietnamských rodin rozervaných válkou. V obou někteří členové rodiny emigrují do Spojených států, aby unikli vítězným nepřátelům. V obou postavy čelí tragédiím osobním i národním, individuálním i kolektivním. V obou je pronásleduje minulost a v obou má tato minulost podobu traumat, ale i překvapivých odhalení. Obě díla se zabývají vietnamskou válkou z pohledu Vietnamců. Viděno jejich očima je zapojení USA do vietnamské války severu proti jihu především sobeckou manipulací osudy druhých v politické hře o vliv mezi USA a SSSR. Následné stažení Spojených států z konfliktu je pak zradou, která vedla k porážce Jihu.

V obou románech je také hlavní postavou Mai (byť jde o dvě různé dívky/ženy). Skrze ni se můžeme začít dobírat odlišností mezi oběma romány. Vedle alespoň dvojnásobné délky románové novinky je hlavním rozdílem pojetí času, a tedy možností, které postavám skýtá budoucnost. V románové prvotině emigrantka Mai v USA hledí vstříc budoucnosti ve snaze zapojit se do normálního života a splnit si po prožití hrůz války svůj americký sen. V novince The Lotus and the Storm Mai v současných Spojených státech amerických spíše jen přežívá než žije. Nejen ona, ale i její otec se ve svém vyprávění neustále vracejí do minulosti. Otec, který je upoután na lůžko, je ve všem odkázán na svou dceru a sousedku a dny tráví především přemítáním o časech minulých; Mai pak pracuje jako knihovnice v právnické firmě a zaměstnání vykonává čistě automaticky a apaticky. Oba jsou jako duchové: žijí v minulosti, které nemohou uniknout, a sami jsou pozůstatky minulosti, jež nehodlá jen tak zmizet.

V druhém románu Lan Cao je minulost opět zdrojem traumat – jak v rovině příběhu, tak ve způsobu vyprávění. To se odehrává ve dvou časových úrovních: v 60. a 70. letech 20. století ve Vietnamu a v 21. století v USA. Střídání časových rovin ve vyprávění podkresluje ani ne tak rovnocennost minulosti a přítomnosti, jako spíše dominanci první nad druhou. Jak již bylo řečeno, převážnou část „současné“ roviny zabírají vzpomínkové návraty k minulým událostem. V obou rovinách jsou vypravěči stejné postavy: mladší dcera a sestra Mai a otec rodiny Minh. Manželka a matka Quy ani starší dcera a sestra Tranh se ke slovu nedostanou, ačkoliv oba vypravěči se zaměřují na události týkající se právě jejich osudu. Samotná Quy tvoří centrum, kolem kterého obíhají ostatní postavy a odvíjí se většina příběhu. A příběh je to vskutku tragický: ztráta dítěte, rozpad manželství, rozdvojení osobnosti, ztráta manželky, zrada přítele, mimomanželská aféra, jež má zachránit životy zbytku rodiny – to vše stíhá hrdiny na pozadí války, která hrozí krutým zničením celého hodnotového systému, v nějž postavy věří.

Román však není jen rodinný příběh, vyprávěný z pohledu přeživších, jde také o historickou fresku mapující jeden z klíčových konfliktů moderních dějin. Díky Minhovi, důstojníkovi jihovietnamské armády, se čtenář podívá nejen do zákulisí plánování vojenských strategií, ale i na bitevní pole, tedy do džungle. Například ofenzivní mise vedená Minhem a jeho bývalým nejlepším přítelem Phongem má skvěle budovanou atmosféru a líčení náhlého přepadení Vietkongem přenese čtenáře doprostřed bitevní vřavy a svistu kulek. Byť Cao odsuzuje politický kurz USA ve vietnamské válce, není jednostranným soudcem. I zde, stejně jako v prvním románu, rozděluje rodinu příslušnost některých členů k Vietkongu. Rodinná tragédie pak zasáhne i Jamese, mladého amerického vojáka, a Cliffa, amerického strategického poradce, kteří jsou rodinnými přáteli. V Minhových rozhovorech s Phongem a Cliffem o politických vztazích v rámci asijského regionu či s USA nebo tématech jako loajalita, politické machinace či vedení války se čtenáři dostane náhledu na události v kontextu širšího dění.

Titulní protiklad lotosu, buddhistického symbolu vyrovnanosti a klidu, a bouře je výstižně zvolený obraz pro název knihy, jejíž centrální příběhovou linii tvoří osud zpočátku ideální, blahobytné rodiny, která se kvůli osobní tragédii a státnímu převratu začne potýkat s démony, z nichž někteří nabudou svébytné existence. Avšak román je žánrově i tematicky komplexní. Kromě rodinného příběhu je kniha také válečný román, historická freska, politická analýza, zamyšlení nad povahou lásky i psychologická studie ztráty a utrpení. Ať už se Cao ocitá v jakékoliv poloze, její zvládnutí plastičnosti postav, rozvíjení příběhu a užití jazyka je mistrné. Od poetického líčení lásky k literatuře přes popisy drobných nuancí v rozpoložení postav až k dramatické prezentaci bojů v ulicích Cholonu při ofenzivě Tet předvádí autorka bezchybný výkon. The Lotus and the Storm je meditativní román o komplexnosti života, který vyžaduje čtenářovu plnou pozornost. Odměna je však mnohonásobná.