Proslulý učeň Chlapík
Libri & Liberi

Proslulý učeň Chlapík

Nový chorvatský literární časopis Libri & Liberi. Časopis za istraživanje dječje kniževnosti i kulture (založen 2012) je zaměřen především na odborný výzkum dětské literatury, tvorby dětí a související problematiky.

Libri & Liberi, ročník 2, č. 2, Hrvatska udruga dječje književnosti, Zagreb, 2013

Nový chorvatský literární časopis Libri & Liberi. Časopis za istraživanje dječje kniževnosti i kulture (založen 2012) je zaměřen především na odborný výzkum dětské literatury, tvorby dětí a související problematiky. Obdobných časopisů neexistuje mnoho, proto bude určitě zajímavé sledovat jeho osudy v blízké budoucnosti. Texty v tomto časopise publikované jsou samozřejmě recenzované mezinárodními spolupracovníky.

Číslo 2 druhého ročníku tohoto časopisu je monotematicky zaměřené na stoleté výročí vydání jedné z vůbec nejpopulárnějších chorvatských knížek pro děti Čudnovate zgote šegrta Hlapića (Podivuhodné příběhy učně Chlapíka) populární spisovatelky Ivany Brlić Mažuranić (1874–1938). Tato knížka vyšla během oněch sto let v Chorvatsku nesčetněkrát, dočkala se mnoha překladů do různých jazyků včetně češtiny (1930, přel. Josef Filouš) a slovenštiny (1940, přel. Koloman F. Gerladiny). Kromě učně Chlapíka český čtenář může znát i Pohádky z dávných dob (Priče iz davnine) v překladu Jana Hudce (1928, zde je místo slova Pohádky užito Povídky) nebo později Ireny Wenigové (Praha 1979).

Sama spisovatelka Ivana Brlić Mažuranić pocházela z opravdu významné rodiny, jejím dědem byl chorvatský bán Ivan Mažuranić (1814–1890), zářivá hvězda období chorvatského romantismu a autor tak zásadního díla, jako byla Smrt Smail-agy Čengiće (česky naposledy v antologii Koráb korálový. Tisíc let charvátské poezie v díle stovky básníků), nebo doplnitel chybějících dvou zpěvů barokního eposu Osman Ivana Gunduliće. Strýcem pak byl cestovatel neklidného srdce a další výrazný spisovatel, tentokrát především chorvatského realismu Vladimir (Fran) Mažuranić (1859–1928).

Samotné číslo časopisu obsahuje 6 článků, které se týkají Ivany Brlić Mažuranić a její tvorby pro děti, autorčin rodokmen a přepisy dochované korespondence týkající se přípravy a vydání knížky o učni Chlapíkovi včetně několika fotokopií původního rukopisu z archivních sbírek z let 1905–1935. Jedná o velmi důležitý materiál, který daleko lépe umožní porozumění dobové atmosféře, neplánovým zásahům osudu – např. český překlad knihy byl dokončen těsně před vypuknutím 1. světové války a vydán až s velkým zpožděním apod. Nakonec je časopis doplněn recenzemi a zprávami.

Když se zaměříme na samotné odborné články, můžeme je vydělit do dvou skupin. První tři a šestý text se týkají dobového kontextu díla, čtvrtý a pátý pak tomuto dílu jako takovému. Han Heino Ewers se poněkud šíře zamýšlí nad evropskou literaturou určenou dětem na počátku 20. století a pozicí, kterou zastává dílo I. B. Mažuranić, a text má charakter esejistický. Druhý článek od Željky Flegar zase zkoumá kořeny tvorby pro děti a různé cesty, po kterých se takováto díla ubírala až do vzniku příběhů učně Chlapíka, kterého tak zasazuje do dobového kontextu. Období 2. poloviny 19. století až do vypuknutí 1. světové války dokonce hodnotí jako zlatý věk dětské literatury. Třetí text Martina Machaty ze Slovenska zajímavě objasňuje vydání slovenského překladu knížky během existence tzv. „slovenského štátu“, tedy doby neradostné a plné paradoxů. Jedním z těchto paradoxů pak byla velmi široká kulturní spolupráce slovenského a chorvatského pronacistického režimu v letech 1941–45. Článek obsahuje i komentář k překládání textu I. B. Mažuranić. Hlubší analýzu příběhu učně Chlapíka v konotacích soudobé literární vědy pak přináší Vladimira Rezo, která se zaměřila na pojetí prostoru v Podivuhodných příbězích učně Chlapíka. Autorka pátého článku Jelena Vignjević se následně ze stylistického hlediska zaobírá specifiky jazyka textu knihy při prvním vydání v roce 1913. Poslední text Spomenky Štimec se věnuje překládání textu I. B. Mažuranić o příhodách učně Chlapíka do asijských jazyků a esperanta. I na základě tohoto pohledu můžeme konstatovat, že kniha Čudnovate zgote šegrta Hlapića patří k dobově opravdu úspěšným, a to i počítáme-li mezi měřítka úspěšnosti i mezinárodní rozšíření, a že i dnes může sehrát svou roli jako literárněvědný pramen i předmět badatelského zájmu.

Lze tedy říci, že monotematicky zaměřené číslo se vydařilo a zajisté může působit jako inspirace pro podobné projekty i u nás.