iLiteratura: V ČR nejsi úplně neznámý. Překlady tvých básní vyšly v časopisech i v antologii současné polské poezie (12x Poezie Polsko, Fra 2011). Má tvoje poezie co nabídnout českému čtenáři?
Piotr Macierzyński: Tak to nevím. Jedinkrát jsem byl v Praze – jako turista. Snažím se psát tak, aby se moje básně daly číst bez ohledu na národnost. Speciálně se ale občas věnuju Polákům, se kterými nemám slitování, jak je vidět v básni:

***
zřejmě 20 % Poláků
nerozumí tomu co čte

ať jdou do píči

Čechy znám hlavně z Kunderových a Hrabalových knížek. K lidem, s nimiž se v Hrabalových textech setkávám, bych chtěl promlouvat a udělalo by mi radost, kdyby si řekli, že jim mám co povědět. Ale četl jsem také Fučíka.

iLiteratura: A co vývoj tvé poezie? V antologii jsi byl představen výborem (v překladu Jana Jeništy) z trojice starších sbírek (tfu, tfu, Odrazy a Sbírka úloh z chemie a metafyziky), časopisecky jsou k dispozici ukázky z Antologie esesáckých básní a zde na iLiteratuře jsou i básně z nejnovější sbírky kvik.
Piotr Macierzyński: Pro autora je těžké hodnotit vlastní tvorbu, natož potom vyjasňovat případný vývoj. Lehčí by bylo, kdybys ty sepsal nějakou esej na tohle téma – a já bych s tím pak mohl například nesouhlasit… Dvě první sbírky – Danse macabre a jiné způsoby trávení volného času a tfu, tfu – to jsou sbírky napsané na základě velké upřímnosti, autentičnosti, připomínají svátost zpovědi a v kviku se k téhle metodě zase vracím. Odrazy, to je sbírka spíš poetických konstruktů, je napsána s větším odstupem. Antologie esesáckých básní je speciální, zvláštní sbírka, těžko ji někam zařadit nebo porovnávat s ostatními mými sbírkami, i kdyby jenom kvůli tématu.

iLiteratura: Vím, zákeřný dotaz na autora, ale pokládám ho rád. Pojďme dál.
Do antologie 12x Poezie Polsko jsi zařazen spolu s jedenácti dalšími básníky. Kdo z nich ti je poeticky nejbližší?
Piotr Macierzyński: Já už si ani nepamatuju, kdo tam byl. Ještě že se dneska, v době internetu, dá všechno dohledat. Se mnou je problém, nepatřím k básníkům holdujících jedné konkrétní poetice. V Polsku je těžké najít básníky, s jejichž texty by se daly moje básně srovnávat. A jestli, tak snad autoři z tzv. generace Brulionu, zřejmě nejblíž mám ke Krzysztofu Jaworskému. Do té antologie byli vybráni básníci, se kterými necítím žádné těsnější literární spojení.

iLiteratura: Je mezi těmito autory alespoň někdo, koho považuješ za skutečně výjimečného básníka? Někdo, komu by měla vyjít samostatně kniha u nás? Piotr Macierzyński: Ano, Martě Podgórnik.

iLiteratura: Kdo z polských básníků do cca 45 let by měl v případném budoucím výběru být?
Piotr Macierzyński: Vím, že už dřív se objevily různé antologie a někteří básníci, kterých si velmi cením, byli určitě přeloženi. Mám na mysli Marcina Świetlického, zmiňovaného Krzysztofa Jaworského, Marka Krystiana Emanuela Baczewského nebo Krzysztofa Śliwku, a jestli přeloženi nebyli, tak je to chyba. Z mladších stojí za pozornost Paweł Lekszycki.

iLiteratura: Především asi Antologie esesáckých básní je poměrně kontroverzní kniha (tuto sbírku chystá ještě v letošním roce nakladatelství Petr Štengl). Už název napovídá, že téma je výjimečně nepoetické. Celá kniha se nese v duchu koncentračních táborů, smrti, genocidy… Přesto se ti povedlo téma zpracovat a vznikla sbírka básní, která podle mě nemá v současné poezii obdoby. Jak byla v Polsku přijata (myslím recenze, kritika, ohlasy)? A je to rozdílné přijetí oproti jiným tvým sbírkám?
Piotr Macierzyński: Tady se dotýkáš choulostivé záležitosti. Můžu se pochopitelně mýlit, přeci jenom jde o moji sbírku, ale o všech předchozích sbírkách i o té následující se mluvilo. O Antologii v podstatě nikdo nenapsal, byla doslova promlčená, s výjimkou nějakých dvou recenzí v tisku a dvou na internetu, z toho jedné na privátním blogu. A přitom se knížka velmi rychle vyprodala – během půl roku. Myslím, že to ukazuje charakter Poláků. Oficiálně nikdo kontroverzní knížku nepochválí, ale chtějí ji mít doma. Když mě zvali na básnické večery, prosili mě, abych z téhle sbírky nečetl, ale přitom si knížku kupovali. Polské vydání bylo bez jakékoliv podpory, odmítli mi také stipendium, ale na francouzské vydání byl grant přidělen. Sbírka je kompletně přeložena do ukrajinštiny, částečně do němčiny, ale v zemi, ve které žiju, Antologie esesáckých básní zůstala bez odezvy.

iLiteratura: Zůstaňme u kontroverze. Nejen Antologie, ale i kvik otevírá témata, která by – z pohledu mnoha literárních kritiků – měla být minimálně pro poezii zcela zapovězena. Působí to, jako bys na své pozici kontroverzního básníka pracoval a budoval si ji. Na druhou stranu jsem nikdy nenarazil na básníka, který by vzbuzoval tak rozporuplné emoce. Čtenáři tě buď milují, nebo nenávidí. Dokonce i v Česku – setkal jsem se s názorem, že jsi jediným básníkem, který neměl ve zmíněné antologii 12x Poezie Polsko co dělat. Pro jiné jsi byl zároveň objeveným pokladem, jednoznačně nejlepším básníkem v knize. Jak vnímáš tuhle svoji kontroverzi ty sám?
Piotr Macierzyński: Není to vytvořeno „na sílu“, abych vyvolal efekt. Já jsem klidný člověk, prostě takhle přemýšlím, takhle vidím svět. A co nadělám, když moje postřehy neodpovídají přijatým normám… Kromě toho myslím, že nemá smysl říkat to, co už všichni vědí. V poezii nejde o to, aby se člověk snažil napodobovat jiné básníky a schovával se v davu. Bohužel, ne všichni to chápou. V Polsku také vzbuzuju podobné reakce, dokonce jsem terčem útoků, které se neštítí užívat ta nejvulgárnější slova, beru to jako kompliment. Copak má nějakou hodnotu poezie, která v nás nevyvolává emoce? Není důležité, zda pozitivní, nebo negativní, to je druhořadé. Myslím, že pouze o tom má smysl psát, co je zakázané, skrývané, opomíjené, co se bojíme dozvědět sami o sobě, k čemu se nechceme přiznat. Dobrý pocit autora ze sebe samého je naprosto nedůležitý, nadřazenou hodnotou tu je text.

iLiteratura: Kromě toho, že „píšeš špatnou poezii“, se občas objeví i výtky, že to, co píšeš, vlastně poezií vůbec není… Jak na podobné výtky reaguješ? A jak takové útoky snáší tvoje ego básníka?
Piotr Macierzyński: Pochopitelně, útoky nejsou nic příjemného, ale ukazují, jak je poezie přijímána, co v ní lidi zraňuje. Kritika se často zaměřuje na věci spojené s morálkou, „dobrým chováním“. Myslím, že většina preferuje tvářit se tak, že určitá témata prostě neexistují, protože život pokrytce je pohodlnější. Výčitky týkající se typu záznamu mi připadají úplně bezpředmětné. Otázkou je, jestli je forma špatně vybraná vzhledem k obsahu. A ne jestli je něco báseň, nebo spíš próza. Mám texty, které jsou 100% básně (např. ve sbírce Odrazy, která byla nejmíň kontroverzní), ale většina mých textů se pohybuje na hranici mezi poezií a prózou. Jazyk mých textů se snaží být co nejpřirozenější, ale vysoká koncentrace jazykových gagů a myšlenkových zkratek je zároveň typická pro poezii. Nejsem příznivcem patosu a nucenosti. Přitahuje mě živel života, se svými nejpřekvapivějšími i krutými projevy. Nerezignoval jsem jenom na strojenost a poetický mlžný opar. V chápání polského literárního kritika páchám ještě jeden těžký hřích, který pro českého čtenáře nemusí být tak snadno pochopitelný. U nás je v poezii humor zakázaný.

iLiteratura: U nás bohužel platí totéž! Do poezie dnes nepatří humor, sarkasmus, natož ironie… Když čteme na básnickém večeru, posluchači se občas i stydí zasmát se. Po devadesátých letech plných patosu a vnitřně rozervaných básníků je humor prostě nepatřičný. Naštěstí, ve světě se píše i vtipná poezie. Jsem rád, že to vidíš podobně. Třeba se pomocí překladů tvé poezie podaří prorazit cestu humoru v poezii i u nás. Pojďme ke kviku, ze kterého jsme vybrali ukázky. Jak bys tuto svou poslední sbírku představil? A jak byla v Polsku přijata kritikou a čtenáři?
Piotr Macierzyński: Samozřejmě vyvolává kontroverzi. Zájem o knihu je přesto opravdu velký. Už po třech měsících nemělo vydavatelství žádný exemplář. Obvykle se knihkupectví básnickým sbírkám brání, protože to je zboží, které si těžko hledá kupce, ale v tomhle případě je náklad v podstatě vyčerpaný. Básně do kviku jsem sbíral skoro sedm let. Může to tedy být moje nejdůležitější knížka, ale nechci to zatím posuzovat, protože ještě necítím potřebný odstup.

iLiteratura: Podle čeho jsi vlastně vybral název celé sbírky? Co pro tebe znamená slovo „kvik“ a jaký vztah má k celé sbírce?
Piotr Macierzyński: V podstatě jsou to kviky dva, jeden dětský a jeden dospělého muže, ale všechny básně jsou jen neustávající kvičení. To slovo vystihuje obsah sbírky nejpřesněji.

iLiteratura: Jak říkáš, kvik má dvě části. Dvě poměrně rozdílné části… Přiznávám, že první, výrazně kratší (cca 3x) část je mi bližší. Jsou v ní velmi silné texty. Proč jsi „první kvik“ ukončil tak brzy?
Piotr Macierzyński: Nemělo smysl ty básně rozmnožovat. Všechno na téma dětství, co jsem považoval za hodné sepsání, jsem ukončil v první části sbírky. Dětství také normálně představuje několikrát kratší úsek života než dospělost, jenom takovou upoutávku.

iLiteratura: Na závěr – pracuješ už na další knize? Nebo ještě žiješ kvikem?
Piotr Macierzyński: Přemýšlím o nové sbírce, ale teď právě pracuju nad sebranými spisy, které se vydavatel rozhodl letos vydat.