INŽENÝRSKÁ ODYSEA
V roce 1979, tři roky po Ženě za pultem, Dietl vyprávěl příběh tří mladých konstruktérů, jejichž touhou je vynalézt nový výkonnější tkalcovský stav. Inženýrská odysea se dá chápat jako socialistické převyprávění Tří mušketýrů, ale článek v Časopise Československé televize zachází ještě dál a přirovnává seriál k řecké báji, na kterou naráží jeho titul.
Dietl se však pokusil i o to. V roce 1979, tři roky po Ženě za pultem, vyprávěl příběh tří mladých konstruktérů, jejichž touhou je vynalézt nový výkonnější tkalcovský stav. Inženýrská odysea se dá chápat jako socialistické převyprávění Tří mušketýrů, ale článek v Časopise Československé televize zachází ještě dál a přirovnává seriál k řecké báji, na kterou naráží jeho titul; vysvětluje se v něm: „Odysseus musel obstát v nekonečném množství výzev, a přesto nepodlehl nepříznivému osudu, způsobenému nepřízní bohů. Podobně naši hrdinové, mladí inženýři, čelí problémům, které patří do tohoto světa, ale pohlcují jejich sílu a tvůrčí nadání.“ Přes srovnávání s řeckou mytologií a narážky na francouzské hrdiny ze sedmnáctého století však byla Inženýrská odysea pohádkou zjevně komunistickou, používající jazyk předepsaný stranou.
Třemi inženýry jsou Zbyněk, konstrukční génius, tichý, introvertní a obsesivní; frenetický, vznětlivý a velmi ambiciózní Vašek, který je synem dlouhé řady inženýrů; a elegantní a chytrý Slovák Jano. Ještě když studují konstruktérství si slíbí, že budou pracovat spolu v jednom podniku a tam sestrojí velkolepý stroj. Po promoci nastoupí všichni v Hlubočanských strojírnách, kde se vyrábějí textilní stroje. Ale Vašek nedokáže odolávat odporu ke změnám, na jaký tam naráží, a odejde. Chce najít místo, kde je nějaký „pohyb“: „Chci někým být!“, stěžuje si své popuzené přítelkyni. Slovák Jano také odejde; umí plynně anglicky a rusky a usoudí, že jeho talent tkví v něčem jiném, a uchází se o velmi žádanou práci v exportním podniku v Praze, který prodává do zahraničí československé stroje. Jen Zbyněk, konstrukční génius, zůstává v Hlubočanech a stále sní o možnosti sestrojit nový tkalcovský stav.
Tři mušketýři se tedy vydají každý svou vlastní cestou kolem světa, až se zase sejdou – nikoli doma, nýbrž v zahraničí. Československé postavení světového novátora však zjevně upadá: východní Němci si stěžují ekonomické kominterně východního bloku, že stroje, které koupili od nové společnosti, kde nyní pracuje Vašek, jsou vadné. Podobně v Hlubočanských strojírnách od konstruktérů chtějí, aby vylepšili starý stav MZ 400, místo aby vynalézali něco nového. Jano je ve vývozním obchodě úspěšný, ale jeden jeho kolega nedokáže odolat pokušením, s nimiž se v zahraničí setkává, a je vyhozen, protože přijal od jordánského obchodníka úplatek. Zbyněk, Jano a Vašek se konečně znovu setkávají, jenže ne v Praze, nýbrž na veletrhu v Miláně.
Ve velkosvětském Miláně jasně cítí osten, že jsou na sklonku dvacátého století druhořadými socialistickými občany. Vašek se svěřil svým starým kamarádům: „Já jsem se včera po jednání s jedním nafoukaným Angličanem zapřísahal, že sem jednou přijedu s takovou mašinou, že se ty pacholci budou před ní plazit na kolenou – a já jim na jejich úpěnlivý prosby budu jen říkat: ,No, no, I am sorry, na náš stroj musíte dlouho, dlouho čekat.’“ (Poslední větu Vašek pronese česky s anglickým přízvukem, aby napodobil, jak mluvil jeho rádoby kapitalistický zákazník.) Vaškova touha, aby ho konkurence na Západě brala vážně, ho vede k návratu do Hlubočanských strojíren v roli nového ředitele a pak se chlapci (mušketýři) znovu spojí a jejich dávné tužby znovu vzplanou. Vašek vysvětluje svému otci: „Mně jde o to, abychom tomu světu dali na frak.“ Když Vaškův náměstek trvá na tom, že Sověti budou československé stroje vždycky vítat, Vašek vysvětluje, že v těchto dnech je Moskva plná západních výrobků a západní společnosti mezi sebou o ten obrovský trh bojují. „Samozřejmě že dostaneme před nimi přednost. Ale jen do určité míry,“ varuje. Navzdory tomu však Inženýrská odysea objasňuje divákům, že Československo a jeho představitelé jsou plně připraveni utkat se na mnohojazyčném globálním trhu: dialogy jsou prošpi kovány angločechismy (jako „fajnový“ nebo „unférový“), které jsou sice nemotorné, ale naznačují světovost a jazykovou vybroušenost. Diváci se stávají součástí tohoto kosmopolitismu, protože poslouchají, jak čeští obchodníci na schůzkách jednají v mnoha jazycích – a dole na obrazovce jdou české titulky.
ukázka z knihy Zelinář a jeho televize. Kultura komunismu po pražském jaru 1968
na iLiteratura.cz se souhlasem nakladatelství
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.